V čase 2. světové války protektorátní poměry nedovolovaly majitelům automobilů popojíždění po Böhmen und Mähren. Můj pozdější šéf v Leninových závodech, a poté rovněž ve stejném podniku v plzeňské Škodovce, tak v čase války vyměnil auto za dva obrazy Emila Filly. Dobře učinil. Říkávalo se tehdy, že nejlevnějším zimním sportem je automobilismus – koupí se čtyři špalky a je na pár měsíců vystaráno.
   Můj nadřízený inženýr byl Chorvat, který jako příslušník c.k. rakouského mocnářství vystudoval v Praze Vysoké učení technické. V čase 1. světové války v hodnosti rakouského důstojníka nejprve válčil se Srby. K neuvěření bylo jeho vyprávění, jak kdesi v horách společně obě národnosti popíjely s flintami zavěšenými na věšáku a rozešly se až poté, co okolo začaly dopadat granáty…
   V protektorátním čase Němci i v Praze předvídali, že by do města ležícího na březích Vltavy mohly dopadat bomby, a tak v Holešovicích v 40. letech minulého století vyrostla dřevěná budova hasičské stanice. Na svém místě stojí dodnes a nadále slouží svému účelu. Samozřejmě, že Němci počítali také s tím, že se v čase náletů do dřevěné budovy kdosi strefí. Nepovedlo se. Vyrostla ale nějaká ztrátová hala ve Vysočanech a na Strahově se navíc drobí sletový stadion…
   V prvních poválečných letech nebylo rovněž na vyskakování. Po Praze jezdily ještě sentinely a cesta do jihočeských Vodňan na korbě automobilové tříkolky poháněné dřevoplynem trvala dost hodin. Několikrát jsem ji jako kluk absolvoval. Navíc se nedalo sedět blízko kotle a svůj prostor potřebovala také hromada špalíčků tvrdého dřeva.
   Zajisté bývá pro poslance pohodlnější zaletět si do Ostravy letadýlkem. Pohon aut na dřevoplyn by zřejmě navýšil poslanecké náhrady, neboť poslanci by prožili dlouhý čas na cestě. Smutnější je ale totální neznalost reality – jediní lidé u nás, kteří v čase míru každou hodinu dávají všanc své životy, jsou hasiči! Snad proto je nutné neustále jim ubírat peníze? Vždyť oni pouze konají podle zákona.
   V roce 2011 na čtyřicet hasičů utrpělo zranění. Ti však uchránili hodnoty ve výši osm miliard korun! Bylo by dobré tohle vědět. Kristýnka Kočí ukočíruje snad leda svůj pohyb na tanečním parketu v hotelu Hilton. Nebezpečí všeho druhu se totiž zvyšuje.
   V rámci poslaneckého šetření by na dřevoplyn nakonec mohlo dojít. Během dlouhé přepravy autem za pomoci dřevoplynu by současní poslanci zřejmě měli další důvod k nezrušení už dvacet let trvající doživotní imunity. Hodně času by totiž zabralo shánění dřevěných špalíčků. Výnosnější je totiž export celých kmenů.
   Až příliš mne poznamenala pomoc lidem v neštěstí. Vím, co to je v zadýmené hale vyhledávat omámené lidi. Byl jsem u toho, když hořely železné konstrukce v chemičce a stál jsem po pás v oleji při uzavírání kohoutů. Rozestoupila se také přede mnou země díky prasklému potrubí a uvnitř se uvařili lidé…
   Zařízení k záchraně a vystříhání člověka z automobilu, třeba i poslance, kterému uvnitř vozu zůstal kus nohy, také nebude fungovat donekonečna. Možná, že o tom, páni poslanci, nevíte, ale letos v srpnu tomu bude deset let od chvíle, kdy pražský magistrátní mouřenín pravil, že velká voda nemá proti metru žádnou šanci. Po hloupých řečech a po metru plném vody z Vltavy ho modří dravci vynesli na vyšší post. Tak to u nás chodí. Tušené sociální otřesy jsou nějak stále aktuálnější.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)