Jak už se ví z novin a některých časopisů, zámku Staré Hrady na Jičínsku hrozilo a vlastně stále hrozí, že z majetku maličké obce, která na jeho udržování už nemá dost prostředků, přejde do soukromých rukou. Movitý zájemce nabízí slušnou sumu a slibuje, tak jak to učí otcové totální privatizace, že zámek zvelebí a nepřipraví o jeho dnešní poslání a význam. Jenže co teď platí sliby?
   Staré Hrady nejsou zámek jen tak ledajaký, není to žádná výkladní skříň feudálního života se vzácným nábytkem, porcelánem, sklem a loveckými trofejemi, ukázka, jak si žilo a tu a tam zase žije panstvo, podívaná pro chudáky, kteří si mohou hodinku chodit přepychem a představovat si, že až si vydělají nebo vyhrají mnoho milionů, něco takového si pořídí.
   Když už byla ruka málem v rukávě, tj. zámek prodán, vzpamatovala se česká kulturní veřejnost a bije na poplach. Staré Hrady slouží českému písemnictví jako tvrz, kde se odborně a vzorně pečuje, badatelům i veřejnosti zpřístupňuje podstatná část písemných pozůstalostí českých autorů. Je to depozitář Literárního archivu pražského Památníku národního písemnictví, tj. rukopisy, korespondence, dokumenty, to všecko, co slouží editorům, literárním historikům a také každému zájemci, který se snaží dovědět o díle autora, tvůrčích skupin, generací atd. maximum.
   Zájemce o zámek sice tvrdí, že Literární archiv nevystěhuje a snad že ani nedá výpověď kulturním aktivitám, výstavám a kulturním pořadům, nicméně už, dá-li se věřit tiskové zprávě, uvažuje i o zřízení jakéhosi habsburského památníku, aniž se prozrazuje na úkor čeho, když už teď je jasno, že v budoucnu bude archiv přeplněn stále se valícím přísunem literárních dokumentů.
   Zámek byl roku 1945, kdy přešel do majetku obce, ve špatném stavu, chátral a dokonce byl vydán výměr k jeho likvidaci. Zachránili ho dobrovolníci, kteří v letech 1964-1975 obětavě objekt rekonstruovali, až pak dokončovací práce probíhaly "v rámci údržby kulturní památky". Od roku 1968 zámek slouží jako literární archiv. V čase, kdy osud této pevnosti je vážně ohrožen, vydalo na Tři krále 2007 Kozí nakladatelství jako první svazek edice Historie dvouarchovou brožurku o 25 letech záchrany a rekonstrukce zámku STARÉ HRADY, PAMĚŤ DOBY. Na základě 26 stavebních sešitů a dalších dokumentů je to kronika mimořádného, vpravdě kulturního úsilí. Vznik brožury inicioval a zřejmě ji i redigoval Stanislav Penc, koordinující i aktivity na záchranu zámku.
   Brožuru by si měl pročíst každý, v jehož moci je pomoci ubránit dílo celonárodního významu před jeho vydáním do soukromých rukou. Dejme tomu, že majitel dodrží slib, ale brzy se odvolá na nutnost investic do lepšího udržování a zvýší nájemci, tj. Památníku národního písemnictví, nájem do neúnosné výše. Není pro stát, který se nemůže zbavit povinnosti starat se o kulturní poklady země, nejlevnější řešení zámek prostě koupit? Třeba z nějakého reprezentačního fondu? Zájemce "prozatím" odstoupil od záměru zámek získat, ale zároveň v dopise obecnímu úřadu ubezpečuje, že jeho zájem trvá; možná čeká, až rozruch vyšumí.
   Na ohňostroje a jiné nákladné parády se peníze našly vždycky. Musí se najít i na to, aby zlatý fond, listinné zázemí české slovesnosti nezůstalo vystaveno rizikům, která vždy patří k postavení nájemníka.
   Nebo snad jde o dokončení totální privatizace českého písemnictví?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]