Unie českých spisovatelů přeje Stanislavu Rudolfovi k jeho osmdesátinám především zdraví, dobrou náladu, radost ze života a radost z jeho vnoučátek a pravnoučátek.
O životě se Stanislavem Rudolfem
Mohl byste se popsat a charakterizovat?
Jistě! Tak třeba ráno po probuzení se mi vybaví verše ze Cyrana: „Jsem elegantní jak Seladon. A hbitý jako Scaramouche. Dej pozor, tys mi Mirmidon, při poslání tě bodnu juž!“
Když však přejdu do koupelny a ohlédnu se stranou, zrcadlo mi pokaždé spolehlivě přihraje verše jiné. Tyhle: „O berličkách, hnáty křivé, tvář vichřici podobna.“
O čem v poslední době nejvíc přemýšlíte?
O budoucnosti české knížky.
Čtenářů a především čtenářek ubylo. Je to dáno mnoha okolnostmi. Jednou z nejvýznamnějších je záplava překladové literatury, především z angličtiny, ale nejen z ní. Dalším důvodem zmenšující se čtenářské obce je konkurence, kterou pro ni představuje bulvár. Čtenářky dívčích a ženských románu totiž velmi často hledaly v knihách pohledy do cizích životů. Dnes průhled do cizích životů poskytuje bulvár - v jakkoli pokleslé a zvulgarizované formě.
Chtěl byste něco ze svého života škrtnout?
Určitě bolestivě prožité hodiny matiky. Přitom dodnes mi například nikdo rozumně nevysvětlil, proč záporné číslo násobeno záporným číslem dává číslo kladné.
Bez čeho se neobejdete?
Bez své JR a svého PC. (Přesněji: bez své ženy Jarušky a počítače!)
Co vám dalo dětství?
Nezapomenutelné zážitky z druhé světové války, kterou jsem prožíval se svými rodiči v městečku Železnice nedaleko Jičína, možnost vypůjčovat si tam v místní knihovně jakýkoliv počet knížek, hrát v kostele na housličky, prožít konec války, vstoupit opět do Sokola a do Skautu, hrát divadlo, při žních vázat snopy obilí, přidávat pšenici na mlátičku… Moje dětství, byť jsem byl jedináčkem, bylo opravdu husté.
Jste někomu za něco vděčný?
Pochopitelně odpovím, jak by to udělala většina čtenářů: svým rodičům. Především proto, že ustoupili od svého snu mít ze svého jediného syna strojvedoucího vlaků vzhledem k jeho barvosleposti a nechali ho studovat na vysoké škole obor, k němuž měl nejblíže, to jest češtinu.
Komu byste chtěl poděkovat?
Opět třem mimořádným osobnostem, které už, bohužel, nejsou mezi námi – mám na mysli šéfredaktora Pionýrských novin Josefa Mašína a šéfredaktora Květů Milana Codra a režiséra Josefa Pinkavu, který natočil mého Metráčka.
Které knihy natrvalo vstoupily do vašeho života?
Jako kluk bych se zařadil zcela určitě do generace Foglarových čtenářů, i když moje chování, jednání a činy byly například od těch, jež byly spojeny s postavou Mirka Dušína, od sebe dost vzdáleny. Později jsem objevil i Balzaka, Dostojevského, Hrabala, Hellera a Černíka.
Co je pro vás nejdůležitější?
Domov. Připomeňte si onen krásný pocit, kdy se člověk přímo neskutečně těší, až zas bude doma. Nejsem si tak jist, ale na druhém místě bude asi vlast, ne?
V co věříte?
Ve slova básníka Svatopluka Čecha, který v básnické sbírce Jitřní písně napsal:
Věřme jen sobě, své práci a píli,
věřme jen svatému nadšení v nás,
věřme, že národ náš, veliká sláva,
s korouhví lidskosti za štítem práva,
dobude koruny velikých krás.
Čemu jste přestal věřit?
V existenci boha. (Dokonce i Boha!) Přitom přibližně do deseti let jsem se, jako vzorné dítě, před spaním k němu modlil. Jenže pak jsem začal nerozumět slovu jakošímy, které jsem polohlasně, při konverzaci s tím nahoře, vyslovoval. A když jsem se zeptal rodičů, co to slovo znamená, zněla jejich odpověď obvykle: „Víš co? Ukliď si radši po sobě ty svoje krámy! A králíky jsi jistě taky ještě nenakrmil!“
Jak prosazujete svůj názor?
Přiznávám, že už jsem ve věku, kdy sice mohu mít svůj názor, ale na jeho prosazování, nebo dokonce i prosazení, nemám síly, ani finanční prostředky.
Z čeho v životě neslevíte?
Z poznání, že Česká republika je tou nejkrásnější zemí na naší planetě! Nevěříte? Tak si třeba udělejte výlet na Jičínsko a pochopíte, proč se právě tomuto kraji už od obrození říká Český ráj.
Myslíte si, že umění má tu moc, aby dělalo lidi lepšími?
Napadá mě, že umění má v životě lidí podobný úkol jako dobrý učitel. Má je nejen bavit, ale i nenápadně vychovávat.
Na jaké chyby má člověk právo?
Asi jen na ty pravopisné. Ty ostatní mu nikdo nepromine. Jakošímy nepromíjíme našim viníkům.
Daří se vám rozpoznat lež od pravdy?
Občas, ale obvykle se zpožděním.
Stojíte si za vším, co jste vytvořil, anebo byste se k něčemu nejraději neznal?
Myslím, že k tomu nemám jediný důvod. Psal jsem a píši tak, jak život prožívám, zapisuji to, o čem přemýšlím, názory své i jiných. Vlastně jsem neměl a nemám nutnost zkreslovat kulisy jakékoliv doby.
Uznáváte pokoru? Kdy a před čím?
Tak já už se dlouho snažím tajně si v hlavě ujasnit, co slovo pokora vlastně je.
Znamená to snad, že budu uznávat absolutně každou blbost? Je slovo pokora synonymum slov naivita, zbabělost, pitomost, slabost a dalších významů?
Prostě se nemohu smířit s tím, že bych s úctou respektoval záludnost, neřest, podvod, lež a další záporné vlastnosti jen proto…! Proč: proto?!
Takže pokoru neuznávám. Přece bych v životě nechtěl hrát blbýho za dědinou!
Děsí vás něco?
Úroveň znalostí současných školáků a studentů. Proboha, vždyť my takhle opravdu brzy doženeme ostatní v Evropě! Vzpomínám si, jak Zdeněk Svěrák v jednom rozhovoru prohlásil, že by, jako bývalý kantor, dnes nemohl ve škole učit. Přidávám se k němu. Já také ne!
Z čeho se dovedete radovat?
Z kouzelných slovních výroků svých pravnoučat. Malý příklad!
Když byly našemu pravnoučkovi čtyři roky, jeli s ním rodiče na nějaké očkování. Po návratu jsem se ho starostlivě zeptal: „Tak co, Lukášku, jaké to u paní doktorky bylo? Bolelo to?“
„Moc, dědo!“ odpověděl. „Řval jsem jako dvě krávy!!“
Záviděl jsem mu, že dokázal vymyslet takovou metaforu.
Co je na světě pro vás nejkrásnější a nejcennější?
Tak myslím, že na tuto otázku odpovídají všichni dotázaní stejně: naše děti, vnuci, pravnoučata. Jejich zdraví a budoucí kariéra.
Co se vám v životě povedlo?
Splnit tři zásadní věci: zplodit syna, zasadit strom a postavit dům. Naštěstí ten poslední úkol, asi nejtěžší, jsem plnil v době, kdy jsem dostal honoráře za svoje první knížky.
Jaká přání se vám v životě splnila?
Od dětství jsem toužil poznávat svět. Protože jsem několik let pracoval jako redaktor v Květech, měl jsem možnost jezdit na reportáže do zahraničí, zejména do oblastí, kde se mluvilo francouzsky. Fráninu jsme měli na gymplu, a i když jsem nebyl právě perfektně v tomto jazyce vyzbrojen, stačilo to k tomu, abych se po návratu rozdělil se čtenáři o své zážitky, řekněme z filmového festivalu v Cannes, Taškentu, nebo v Benátkách.
Teď jsem si vzpomněl, že jednu „pařížskou“ reportáž mi tehdy dopisem pochválil spisovatel František Kožík. V Čechách – a něco pochválit?! To nebývá obvyklé. Proto asi mi ty jeho řádky dodnes dělají radost.
Život naší společnosti se duchovně vyprázdnil. Jak se bráníte?
Možná dost primitivně. Ale pokusím se to vysvětlit. Myslím totiž, že většina z nás, zejména mužů, je po celý život profesně nějak zatížena. Nebudu uvádět příklady kromě toho svého. Jsem bývalý češtinář. Čeština byla, a naštěstí stále je, můj stavební materiál. Nesnáším gramatické chyby v televizních zprávách, v tisku, a zejména v reklamách.
Čemu jste porozuměl až teď?
Úsloví, že peníze jsou v životě až na prvním místě.
Stanislav Rudolf
se narodil 16. února 1932 v Jičíně a poblíž, v městečku Železnice, pak strávil celé své dětství a mládí. Vystudoval v Českých Budějovicích učitelství pro druhý stupeň, a dále ve studiu pokračoval na Pedagogické fakultě KU. Pak odučil šest let na osmiletce v Lázních Bělohradě. Posléze získal místo odborného získal místo asistenta na katedře bohemistiky na KU v Praze. Po sedmi letech odešel do Pionýrských novin, pak do Květů, kde dělal zástupce šéfredaktora. Roku 1969 vydal svou první knihu Metráček, která se stala bestsellerem. Celkem vydal už 44 knih pro mládež i pro dospělé, z toho 12 titulů bylo přeloženo do cizích jazyků. Šest jeho románů bylo zfilmováno. Česká televize odvysílala 22 jeho televizních her. Žije v Brandýse nad Labem, má dvě děti, tři vnoučata a dvě pravnoučátka.
Připravil MICHAL ČERNÍK
Autor: STANISLAV RUDOLF, MICHAL ČERNÍK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |