BESKYDY A POBESKYDÍ 1895 - 1939 představuje výpravná publikace malého, ale čilého nakladatelství WART, které sídlí v obci Nebory u Třince.
   Výtvarně mistrovsky udělaná kniha přináší 430 dobových pohledů do 43 beskydských městeček a vsí. Textový doprovod tvoří stručný místopis a ještě stručnější komentář k tomu, co hodně zažloutlá fotografie zachycuje a případně jaký byl další osud domu, školy, kostela, pily, nádraží, rozhledny, hotýlku či turistické chaty.
   Například se dovíme, že podhorská víska Smilovice pod Godulou (sochaři znají godulský pískovec) připadla v roce 1592 soudním rozhodnutím do majetku Těšínské knížecí komory jen proto, že "Marie Jeřábková z Mořkova opomněla holdovat tehdejší těšínské vévodkyni". V knize najdeme 75 let starou fotografii podivína Kurce, který si v lese Na Pekliskách neuměle stlouká stavení bez oken, vítr a déšť mu ho vždy znovu a znovu poničí, takže poustevnu nikdy nedostaví. Anonymní autorství má 85 let starý snímek z Morávky. Všechny koně byly z této horské vesnice "odveleny" na válečnou frontu a tak neznámý fotograf mohl na kamenitém poli u bystřiny Vysutý zvěčnit, jak se do pluhu zapřahalo lidské spřežení. Do chomoutů se navléklo 10 mužů nebo 16 žen. Úsměvnější je komentář k pohlednici hospody U Švarné Hanky ve Starých Hamrech na Gruni. Výčep prý byl pojmenován podle šenkýřky, ale už autor turistického průvodce z roku 1895 podotkl, že "Hanka ta snad někdy byla švarná, nyní však při jejich šedesáti letech je to označení poněkud smělé".
   U pohlednic z Lysé hory se můžeme dovědět, že nejvyšší vrchol Beskyd lákal k odpočinkovým výstupům i k mimořádným sportovním výkonům. Přední propagátor turistiky v Beskydech J. Hadszczok se v roce 1896 rozhodl vzbudit zájem o výplazy na Lysou horu (1324 m n .m.) tím, že 36krát za sebou na ni vyběhl. Výsledek? - Jako posel od Marathonu vyčerpáním padl a vydechl naposledy. V pouhých 32 letech. Tomu se říká jít až za hrob při propagaci Beskyd! Jiní naopak pionýrům turistiky házeli klacky pod nohy. Fotografie z roku 1925 pořízená u hostince U Kucourků v Komorní Lhotce zachycuje tehdejší zvláštnost - turistickou značku. Turistické spolky si cesty a pěšiny značily už koncem 19. století. Hajní a horalé však značky strhávali nebo přetírali asfaltem.
   Je úžasné, kolik obsahově zajímavých a na předválečnou dobu technicky kvalitních pohlednic a fotografií vydavatel sebral, aby vytiskl zdařilý Orbis pictus "starých" Beskyd.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]