Na sklonku loňského roku rozvířila malátnou hladinu českého čtenářství, a také atmosféru jistého pražského hotelu, v němž se konal křest, kniha Miroslava Štěpána a Petra Holce MIROSLAV ŠTĚPÁN. MŮJ ŽIVOT V SAMETU ANEB ZRADA PŘICHÁZÍ Z KREMLU (nakladatelství Malý princ, Praha 2013).
   Kniha je to rozpolcená – vypravěčský výkon Štěpánův je standardní, otázky redaktora bulvárního Reflexu jsou bulvární, místy až ubohé, málokdy poučené. Ale čert vezmi otázky, hlavní jsou odpovědi, které podávají svědectví z první ruky o příčinách konce socialismu a zejména o bezprostředním okamžiku zlomu. Štěpán si nebere servítky a mám důvodné podezření, že tak trochu sedá na lep zpovědníkovi, přijímá jeho úroveň jazykovou a občas i myšlenkovou.
   Klíčových míst je tu několik. Snad jedno za všechny:
   „Jelikož se KSČ nedokázala uvnitř dohodnout na nějakém společném řešení situace, jak si Sověti přáli, nastalo alternativní řešení s Havlem. Takže i SSSR měl zájem na tom, aby se Havel rychle etabloval, byl zvolený prezidentem a nalezl se náhradní viník za sedmnáctý listopad…“
   Tím náhradním viníkem měl být podle Štěpána Štěpán, ale tomu můžeme i nemusíme věřit. A o to historicky vzato ani nejde. Jde o snad už definitivní potvrzení faktu, že převrat nedělali žádní disidenti, nýbrž že byl připraven, jako každý převrat v našich dějinách, mnoho set kilometrů daleko od Prahy.
   V Čechách máme vánoční stromeček jen v kratičkých dějinných mezerách, jinak stavíme buď jolku, nebo Christmas tree. Jak se řekne vánoční stromeček čínsky, to zatím nevím.
   V knize přetištěná informace I. Správy čs. rozvědky z 22. listopadu 1989 hovoří jasně: „Podle současného hodnocení ministerstva zahraničí USA jsou existující formy činnosti nelegálních struktur v ČSSR neefektivní. Opoziční skupiny nemají vypracován realistický, přesvědčivý a působivý program, který by vyvážil skutečnost, že v řadách těchto skupin nepůsobí osobnost vyvolávající respekt a vážnost veřejnosti. Podle amerického hodnocení tyto vlastnosti nemá v nelegálních strukturách nikdo. Proto dostal zastupitelský úřad USA v Praze za úkol takovou osobnost vyhledat mezi politiky z řad KSČ.“
   Nuže, taková osobnost se vynoří, respektive vytvoří, když se vynaloží patřičný peníz. To jsou ony „miliony dolarů“, jimiž se oháněl Tigrid na proslulém setkání zahraničního disentu.
   Jenže Tigrid, jak se všeobecně proslýchá, hrál nejméně na dvou stranách hřiště.
   Kdo měl být nebo byl vyhledán v KSČ americkou stranou, můžeme leda hádat. Na výběr zbyl v podstatě Adamec nebo Štěpán.
   Ale byla tu vyšší ruka, a ta vybrala svého kandidáta a jeho zvolení přikázala poslušným straníkům rozkazem. Neuposlechnutí by bylo potrestáno a splnění vynuceno – a to je skoro neuvěřitelné – zásahem „bratrské“ armády z Milovic. Mnichov na druhou! Nebo už na třetí, na čtvrtou?
   Ať tak či onak, vše klaplo na výbornou. Ovšem jak komu. Lze se jen dohadovat, kdo se domníval, že jde výhradně o výměnu zkostnatělého vedení – tomu mohli věřit a zřejmě i věřili nižší figury. A kdo věděl, že se jedná o víc, o geopolitický převrat.
   Pokud by chtěl někdo zkusit dopídit se pravdy, nabízím vcelku spolehlivé kritérium, které se používalo už v bibli: Podle ovoce poznáte je…
   Úrodu samozřejmě sklidili cizí sadaři, ale nějaké to jablíčko či hruštička zbyly i pro domo. A tak bych se ptal, kdo a jak si polepšil. Třeba takový Jan Fojtík má 2+1 v paneláku. Jiní zas vlastní vily, parníky, hotely, zbrojní závody, hutě, doly, ministerská křesla…
   Sapienti sat! čili moudrému napověz!, říkali už staří Římané, přesněji řečeno básník Plautus v komedii Persea. A komedie je to pro mnohé dozajista. Pro většinu však tragédie.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]