Vynikající německý spisovatel a velký humanista, jenž se proslavil řadou skvělých románů, prožíval život plný dramatických zvratů a událostí na hraně. Jak známo, v roce 1929 byl poctěn Nobelovou cenou v oboru literatury. Ale méně známou skutečností je, že jako odpůrce fašismu získal dočasné občanství naší předmnichovské republiky s právem na azyl v obci Proseč ve východních Čechách. Jak se to všechno seběhlo?
    Od okamžiku, kdy byl Mann na sklonku roku 1929 poctěn Nobelovou cenou, vlastně ani neuplynulo příliš mnoho času a přišel k moci Hitler. V takovém Německu již Thomas Mann žít nemohl. Jeho tvorbu totiž nacisté ostře kritizovali ještě před převzetím vlády, zejména když ve svých posledních dílech zobrazoval nacistické předáky jako šílence a šarlatány. Když ho pak nacisté v nepřítomnosti zbavili občanství a doma mu zabavili veškerý majetek, nabídlo mu azyl Československo, které tehdy bylo jedinou demokratickou zemí ve střední Evropě.
   Aby manželé Mannovi mohli dostat občanství naší první republiky, museli nejdříve získat domovské právo některé československé obce. Mann požádal Liberec, ale tam se již Henlein se svými soukmenovci postaral o zamítnutí. A pak se objevil Rudolf Fleischmann, úředník a posléze spolumajitel Kosinerova vyšívačského závodu z Proseče u Skutče. Tento upřímný obdivovatel Mannova díla se spojil s Dr. J. B. Kozákem, profesorem filozofie v Praze, jenž pak přímo Mannovi vyřídil nabídku této obce z malebného kouta Českomoravské vysočiny k domovskému právu a tím pádem i k získání československého občanství. Ovšem ani v samotné Proseči neproběhlo vše úplně hladce. Po vzrušené diskusi se obecní zastupitelstvo vyslovilo pro udělení domovského práva a československého občanství Thomasovi Mannovi, jeho choti Kathii a dětem - a to poměrem dvanácti hlasů ku čtyřem.
   Nakonec vše dopadlo dobře, obec Proseč se postarala o to, že Mann již nemusel být běžencem bez střechy nad hlavou. Po nezbytných úředních procedurách na československém konzulátu v Curychu se manželé Mannovi s dětmi stali dnem 19. listopadu 1936 občany Československé republiky. Žili sice stále ve Švýcarsku, ale měli možnost kdykoliv se trvale usadit v naší vlasti.
   V sobotu 9. ledna 1937 přijel Mann s chotí a synem Golo Mannem (historik a také spisovatel) z Vídně do Prahy. Následující den si prohlédl naše hlavní město a v pondělí 11. ledna měl řadu setkání se svými příznivci. Téhož dne také přednášel v pražské Uránii. V úterý 12. ledna odjel do Proseče, aby zde oficiálně převzal dokumenty potvrzující domovské právo pro něho a jeho rodinné příslušníky. Z dobových svědectví pamětníků vyplývá, že Mannovi se v doprovodu Dr. J. B. Kozáka, filmařů a novinářů nejdříve zastavili v domě poštmistra Fritze a poté se odebrali na radnici. Na náměstí již byly shromážděny velké zástupy lidí z Proseče i z okolních obcí. Každý chtěl tomuto světoznámému Mistrovi stisknout ruku, nebo si od něho nechat podepsat některou z jeho knih. Po projevech starosty a dalších činitelů Mann vřelými slovy poděkoval za přátelské gesto obce. Pak se podepsal do pamětní knihy a navštívil dům iniciátora svého azylu - Rudolfa Fleischmanna, jenž
   novinářům tehdy řekl: „Thomas Mann je báječný člověk a přitom skromný. Ostatně Proseč kvůli tomu bude jednou slavná!“
   Thomas Mann při této návštěvě složil jako dar obci Proseč částku 2000 korun. Obec za ně nakoupila ovocné stromky, které pak byly vysázeny na úbočí Pánova kopce. Zajímavý je jistě i zápis v Mannově osobním deníku, který se týká právě návštěvy české Proseče. Mann navštívil Proseč vozem zapůjčeným ministrem zahraničí Kamilem Kroftou, ale jiným autem večer odejel do Pardubic, odkud pak nočním expresem odcestoval do Budapešti. Spisovatel si svým strohým ´deníkovým´ stylem ještě téhož dne v noci zapsal: „Úterý 12. ledna 1937. Dopoledne návštěvy, Burschell. S ním k dr. Bacherovi, luxusní byt, schůzka výboru Fondu Thomase Manna - 1/2 hodiny. Odjezd od hotelu automobilem ministerstva zahraničí do Proseče. Fleischmann, Golo, dva filmaři. Asi tříhodinová cesta, zpočátku nevolnost, po občerstvení lépe. Káva u poštmistra. Potom schůze obecní rady s projevy starosty a poštmistra. Poděkování. Dopisy občanů. Obyvatelstvo před radnicí. Před Fleischmannovým domem pozdraven komunisty ve třech jazycích. U Fleischmanna nekonečné udílení autogramů do knih. Bohatá večeře s vodou. U kávy opět hosté. Starý továrník s dýmkami pro mne a Gola. Vyšívané ubrousky jako dárek pro Kathii. Asi v 1/2 9 odjezd autem na nádraží, nervózní řidič, potíže s motorem a světly. Přesto bohatě včas na nádraží. Rozloučení s Golem. Čaj v restauraci. Lůžkový vagón.“
   Mann ještě stačil těsně před vypuknutím války odplout do Spojených států, které mu 23. června 1944 udělily americké občanství. Jistý čas zde pracoval v knihovně amerického Kongresu ve Washingtonu a posléze žil v Beverley Hills v Kalifornii. V Americe zůstal do roku 1952. V závěru tohoto svého amerického pobytu ještě napsal svůj poslední román Doktor Faustus, který jedni označují za vrchol jeho tvorby, zatímco jiní tvrdí, že je to vůbec nejradikálnější dílo, jaké kdy z jeho pera vzešlo.
   Ačkoliv se Mann nakonec vrátil na starý kontinent, po Německu již zřejmě nijak netoužil. Proto zůstal ve švýcarském Curychu, kde pak ve svých osmdesáti letech zemřel. Bylo to 12. srpna 1955.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]