Na českých knižních pultech se objevila kniha nakladatelství Fragment, prý kniha veskrze humoristická, ŽIVOT JEŽÍŠE. Jejím autorem je Rakušan Gerhard Haderer. Mimo jiné v ní srovnává kadidlo s omamnými látkami v době, kdy se už dávno v katolických kostelích nekadidluje. Autor zmíněné knihy si utahuje i z jiných nedotknutelných pravd a církevních dogmat.
   Z katolické víry si prý kniha, hlas samotného ďábla, dělá šprťouchlata, míní někteří. V naší televizi se nad takovou nestoudností a nehorázností okamžitě pohoršil poslanec KDU-ČSL Jiří Karas. Domnívá se, že kniha hrubým způsobem uráží Ježíše Krista, symbol křesťanské víry. Nelenil a hned podal státnímu zastupitelství v Praze 10 podnět k zahájení trestního řízení. S ním tak učinili i další uražení a dotčení věřící. Na pomoc si vzali ustanovení zákona o hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení.
   V tu chvíli mě napadlo, jak je to vůbec možné, když se u nás téměř čtrnáct let veřejně a nejhruběji urážejí city živých i mrtvých občanů, spoluobčanů a jejich symbolů. Donedávna se tak pravidelně dělo i ze stolce nejvyššího, ze sídla českých králů a prezidentů.
   Není přece vůbec žádným tajemstvím, že jsou u nás mnozí lidé nepřestajně hanobeni - bez jakéhokoliv zastání a dovolání.
   Nikdo nikde se na jejich obranu neozve. Žijící poškozený totiž nemůže ani hlesnout, protože, jak dobře víme z našeho nejbližšího okolí, nadávat se zase může, ale opět jenom sborově.
   Označená černá ovce ani v podivné české demokracii nezbělá.
   A když se jiný hlas od jednotného sboru chameleónského pracoviště, od odvážných křiklounů kanceláře, redakce či od názoru všemocného manažera přece jenom trochu odliší, dostane dotyčný rebel přes prsty. A dostane přes prsty pořádně tvrdou rákoskou, aby už nikdy nezapomněl.
   Takový nežádoucí projev či názor znamená pro jedince často vyhazov z práce na hodinu a na dlažbu nebo veřejné zostuzení (mnohdy i s pomocí všemocných médií), po němž mu nezbývá než chodit místo po chodníku městskou kanalizací.
   Takže si říkám - s Ježíšem či bez Ježíše, nebo život Ježíše - to je dnes nakonec většině z nás, většině mých spoluobčanů, zcela lhostejné.
   Máme totiž většinou úplně jiné starosti než náš lidovecký poslanec Jiří Karas a jeho souvěrci.
   Můj tatínek - brzdař od nákladních vlaků - za svého života často říkával:
   "Pravda, stěžovat si můžeš, ale leda na lampárně!"
   Potvrzuji, že můj otec měl velkou pravdu! Uměl předvídat i rok 2004.
   Starostem pana lidoveckého poslance se v atmosféře, v níž se denně nalézám, mohu jenom hlasitě a hořce, ale za to od srdce zasmát!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]