Pochval věčně zelený strom naší mateřštiny: češtiny - za její existenci, za její krásu!
   Té chvály je jí třeba obzvláště dnes, kdy je tak neomaleně zraňována mnohými, kteří by rádi zapomněli jak jim »zobák narost« a snobsky komolí svou mateřštinu, často až směšně zulukafersky zprzněnými anglicismy.
   A jak je spanile krásná je zřejmě už jen z letmého výčtu těch nejkrásnějších českých slov, kouzelně krásných tvarem i zvukem. Zkuste si je, pomalu, číst nahlas, abyste je dokonale vychutnali: blankyt - blatouch - brunátný - bříza - červánky - dávno - dlaň - dokořán - doubrava - dubina - džbán - halena - haluz - hořec - chlum - chrám - chrpa - jabloň - jasan - javor - jíní - jíva - jitrocel - jitřenka - krůpěj - kuropění - lada - laň - lastura - lodyha - lupen - mateřídouška - meduňka - nebesa - novoluní - oblaka - ocún - olše - otava - podletí - předjaří - podnebesí - povodí - podběl - petrklíč - plavuň - podléška - rmen - sedmikráska - slunovrat - střemcha - studánka - šeřík - šípek - tůň - úplněk - záňadří - zář...
   Její stálý obdivovatel a uživatel.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]