Všechno je vždycky jinak. Ve třicátých letech minulého století bývala největší tržnicí v celé republice Ústřední tržnice staroměstská v Rytířské ulici v Praze, postavená již v letech 1893-1896. Architekti tenkrát dokonce plánovali další novou velkotržnici postavit na Maninách, jiný návrh počítal s její výstavbou na Žižkově u Červeného dvora. Přišla však hospodářská krize třicátých let a pomalu se začínalo budovat hraniční opevnění. Vždy v červenci na svátek sv. Anny všechny Nanynky ve staré Staroměstské tržnici mívaly velkou slávu a stánky byly slavnostně okrášleny. Od letošního května nám to v Evropské unii jasně nalajnovali - když se u vás doma posadíte k jídlu a pití do restaurace, vysolíte víc peněz! Polední menu ve vnitřní Praze tak cenově povyskočí, nikoliv však v poslanecké a ministerské vyvařovně, kde oběd vyjde na celých třináct kaček i po zaokrouhlení desetníků na celou korunu nahoru... Poněkud navinulý ministr práce a sociálních věcí sdělil, že cena jídel se zde neodvíjí podle výše platů... Nevím, ale rozhodně se neodvíjí od výše důchodů, protože cena jídel v ministerské kuchyni odpovídá spíše výši současných rent, přestože ty byly s přelomem roku navýšeny. Ovšem o částky, které nepokryjí ani nové domovní poplatky...
V časech pražských trhů v 19. století býval největším tzv. trh Vaječný. U Tylova divadla se dokonce prodávali i psi. Živí a ne k jídlu. V Lazarské ulici byla řada masných krámků, kde si už v pět hodin ráno mohl noční hýřil pochutnat na dršťkové polévce za čtyři krejcary. Nakonec tohle fungovalo ještě v nedávné době i v hospodě U Klíčů, ale i jinde. Požadavky Evropské unie se nyní podepsaly na mnohých výrobnách potravin.
V druhé polovině 19. století chodili po Praze pouliční prodavači pikantních lahůdek, kteří již časně z rána uspokojovali chutě nočních navrátilců z hospod a říkalo se jim kočebři, někdy také kočeváci. Zřejmě ani oni by neprošli mezi dvanáctku zemí, postarších členů EU. Kočebři mívali přesto zboží opravdu chutné a hlavně levné. Ještě však nebyly vynalezeny umělé hmoty, a tak jen na osmerku polopergamenového papíru zájemcům naložili kopeček rozmanitých pochoutek, olejovek, oček, všelijakých ochucených řezů, cibulek, okurčiček v hořčici... Málokterý z nočních štamgastů nepodlehl nabídce chuťovek. Vše bylo za "šesták", tak jako nyní v poslanecké a ministerské vyvařovně... Jakési odnože kočebrů bylo možno spatřit ještě před padesáti lety v ochozech fotbalových svatostánků.
Dějiny Prahy zaznamenaly i slavného lahůdkáře Franze Schwertasska, který měl svůj podnik v sousedství Platýzu. Schwertassek byl znám, že má zboží sice v Praze nejdražší, ale i nejlahodnější a vskutku nejvzácnější. Nebylo proto divu, že kočebrům se také dlouho říkalo i švertáskové. V podniku u Schwertasska se pořádala řada hostin, o kterých se pak dlouho mluvilo. Tuhle firmu nemohl přehlédnout ani spisovatel Ignát Herrmann ve svých literárních vzpomínkách Před padesáti lety.
Švertásky a kočebry zlikvidovaly různé modernější automaty a novější podniky rychlejšího občerstvení. Ke slovu přišly automaty U Vašatů, Koruna, Vaňha, Juliš, další názvy lahůdkářských obchodů v Praze si dosaď každý sám. Ty však přeměnila doba jiná. Nakonec i ony byly zase zlikvidovány podniky zcela jinými. Ty nejnovější ve středu města na sebe upoutávají pozornost tabulemi, na kterých stojí často psáno, že polední zvýhodněné menu v útrobách jejich restaurace vyjde dokonce jen na tři stovky! Ovšem pouze do května 2004...
Do studny zapomnění zapadla skutečnost, že 28. února 1897 do nově postavené Ústřední staroměstské tržnice v Praze vstoupil farář od sv. Havla Dr. K. Vondruška společně s pražským starostou Dr. J. Podlipným a novou tržnici řádně a důkladně vysvětil. Poté kapela spustila slavnostní muziku. Posvěcení našeho vstupu do EU a navýšení cen nejen za krmi v restauracích neproběhlo vůbec pod střechou žádné tržnice a nehrály se ani slavnostní fanfáry. Inu, všechno je vždycky jinak.
Autor: František Dostál
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)