Měli jsme doma malou rodinnou slavnost, takové české díkuvzdání. Moje žena dostala úřední oznámení o zvýšení důchodu o 179 Kč. Každá koruna dobrá, řekli jsme si a večer jsme si připili na zdraví. Já však jenom tak na oko, protože mne sevřela do náručí bronchitida, děvka jedna zpropadená. Ale v životě to už tak chodí!
   Kdysi dávno jsem se dostal, coby nezralý dorostenec, do společnosti velkého českého básníka Vítězslava Nezvala. Básně noci mi podepsal zeleným inkoustem, stejně jako jinou knihu - Marešův První prapor - mi o něco později coby vojenskému bažantovi ve vojenském výcvikovém prostoru v šumavských Prášilech signoval velitel divize generál Oldřich Kvapil. Inkoustem téže barvy.
   Ale vracím se ještě k básníkovi básníků, Vítězslavu Nezvalovi. Ten, jak známo, se zasloužil o jiného básníka Jakuba Demla, kterého po květnu 1945 soudili ve Velkém Meziříčí za obhajobu a propagaci fašistických názorů. Díky Vítězslavu Nezvalovi jej však soud osvobodil. Když bylo Jakubu Demlovi pětasedmdesát, přivezl mu Vítězslav Nezval - člověk s košatým srdcem do Tasova pětasedmdesát lahví svatovavřineckého znojemského vína... Společně to tenkrát dva bohémové - jeden s rudou hvězdou na čele a druhý s křížkem a kolárkem na krku - oslavili a zapili. Důvodů měli hned několik. Jedním z nich bylo i zvýšení Demlovy penze - přidali mu celou jednu korunu... A pak že se důchody u nás nezvyšovaly a nezvyšují!
   ODS nám v "Modré šanci" slibovala celou tisícovku a dala nám, jak známo, "zlatý voči" - regulační poplatky, platby za zdravotní péči. Dala nám však i "naději", že budeme žít ještě stokrát, možná tisíckrát líp než za celé miliony let, co jsme se vyvíjeli... Važme si toho!



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)