Vydáno 1994, z islandštiny přeložil MILOSLAV RANSDORF
Ísak Hardarson je současný islandský básník. Narodil se v Reykjavíku 11. srpna 1956. Po studiích (od roku 1977) začal v roce 1982 publikovat své verše (první sbírka nesla název Jméno o třech slovech). Zatím vydal, počítám-li dobře, 17 děl, zatím ve dvou jazycích (5 básnických sbírek, povídkovou knihu, román, paměti, četné překlady do islandštiny, například vydal knihu britského autora Magnuse Millse The Restraint of Beasts atd.) Básnické dílo vyšlo souborně pod názvem Ský fyrir ský (Mrak za mrakem) v roce 2000 a vzbudilo i slušný ohlas v zahraničí. Český čtenář tu dostává skromný výbor z jeho sbírky Stokkseyri (publikace má 63 strany), která získala v islandské kulturní veřejnosti značný ohlas a skladatel Ingi Sigurbjörnson jeho text zhudebnil.
Har?arson, poučený svými studiemi islandštiny, píše volným veršem, ale zná i staré poetické techniky skáldů, pracující s aliteračními rýmy i hrou samohlásek. Je básníkem oproštěnosti, bezprostřednosti, začlenění do přírody, která se stává zrcadlem a pravdou lidské duše.
Dnes, kdy česká kultura prožívá nelehkou dobu, pokud jde o materiální zázemí i úroveň tvorby, jsou nám Islanďané připomínkou, že to jde. Je jich tři sta tisíc na výspě Evropy (nepočítám-li malou menšinu Islanďanů v Kanadě), a přece mají kompletní kulturu. Mají skladatele, jako byl Jón Leifs (1899-1968), autora kupříkladu symfonické básně Baldr, Ságové symfonie a Útěchy (poslední dílo, které nese opusové číslo 66). Jeho pozoruhodný život (dostal se i do konfliktu s nacisty) ztvárnil ve svém filmu Slzy z kamene (Tár úr steini) v roce 1995 režisér Hilmsr Oddsson. Mají velmi dobrou literaturu (mnoho lidí zná Halldóra Kiljana Laxnesse nebo Gudmundura Kamabana (i když ten psal, přestože hluboce islandský, dánsky). Laxness kdysi podotkl, že na Islandu je básníkem každý sedlák. Nejpozoruhodnější je ale fakt, že Island má i vysoce kvalitní kinematografii, která je básnickou výpovědí v obrazech. Režiséři jako Gunlaugsson (Vikingská trilogie, zejména Havran letí - A rafn flýgur) a Kormákur učinili tento fenomén světoznámým a každoročně ho mohou ocenit i návštěvníci Karlovarského filmového festivalu.
Island nyní prožívá těžkou ekonomickou krizi díky kořistnictví a rozpínavosti tří bank, které podnikaly masivně v zahraničí. Skončilo tím období dlouhého vzestupu, kdy se rozvinula pozoruhodně energetika, zpracování hliníku, strojírenství i potravinářský průmysl. Island však má všechny předpoklady tuto těžkou dobu překonat. Setkání s Islandem a Islanďany ve mně zanechalo nesmazatelnou stopu a přál bych trochu islandského ducha, který bojuje s překážkami a posouvá hranice možného dál a dál, i našim tvůrcům.
mr
ÍSAK HARDARSON
Stokkseyri
Dvě meze příboje
Ve svitu zlatém
V ranním rozednění
On sem přišel
Aby žití dal vznik
Paprsek jde v hloub
A klidem klidu
Dá láskou lásku
By světlem se stal
Ve svitu zlatém
Než rozběhly se vlny
Svým jazykem svědčí:
„Příboj právě přišel!“
A hleď, stáhl se
V moři a soli
A zvedá se suchá zem
Pod svitem zlatým!
Při prvním příboje odlivu
Při ranním rozmlouvání
On dolů shlíží
A světlo skýtá
A ve svitu zlatém
On světlo skýtá
A světlem život žene
A výše, výše...
Schodiště
Dole na pobřeží
Jsou čtyři pouze a poté
Popatříš na modř bez konce.
Duch moře
On byl na pobřeží
S šátkem z mořských řas
Zdál se být otazníkem
Smotaným kolem krku
Vystrčený krk se vzepjal
A zmizel zas jak sdělené slovo
Směrem do svrchníku
Do temna moře
A na zátce
Třes jdoucí z pekel
A pak: vyskočí mužská hlava
V očních důlcích tma
A pozdrav nahých šklebů
Kostí země.
Blues příboje
Je to příboj který stříká
A příboj stříká
A stříká
A dlouho poté jsi suchý až se práší
Ten příboj stříká
A stříká
A stříká stále
Poštovní schránka srdce
Toulka na břehu
Vše v téže písni
Tichý večer
Já a růžový
Západ slunce
A jako
Snímek z pohlednice
A ve střech linkách
Hraji neschopnost
Být něžný
Je jasné
Jak denní světlo
Že
Jde o milostný list
Nikdo neví kde bydlím
Nikdo neví kde bydlím
Ve své chatce. Nikdo
Neví kde já jsem.
Nikdo neví kde já jsem
V chatce u prádelních
Provazů na kůlech v zahradě. Nikdo
Neví kde se skrývám.
Nikdo neví kde se skrývám
V chatce u kůlů jež
Rámují nekonečnou step.
Nikdo neví kde já sním.
Nikdo neví kde já sním
V chatce u kůlů a
Nekonečné stepi, halené
Do šedých záhybů spánku.
Nikdo neví kde já čekám
V chatce u prádelních provazů na kůlech
U nekonečné stepi, halené
Do povlaků deště na okně
Nikdo neví kdy otevřu
A
Vstoupím.
Pozvání moře
A já to říkám právě tak
Jako kdokoliv jiný
By řekl: „Půjdeš
Se mnou na večeři ven,
Upíjet ohnivé víno
A naslouchat kytarám
Kouzelnému nářku?“
Já říkám právě totéž
Až na to,
Že říkám: nechceš
Se jít se mnou ven
Procházet
Ven procházet se večer
Až na horizont moře
Stříbrný horizont moře
A upíjet slané doušky příboje
Už dlouho potopených jiter času
A poslouchej
A poslouchej se škeblemi
Jemně bílými škeblemi na svých lících
A chceš poslouchat
Vlnu po vlně po vlně věků
Šeptání ze spánku oceánu
Snění
O budoucnosti lidí
Poslouchat vlny vyprávět
O měsíci barvy bílé kosti
O tajemstvích jež nikdo nevyslechne
Jimž nikdo nerozumí
Jež nikdo nezapíše
Kromě
Dvou malých znalců řeči moře
Kteří kradou na samé mezi
Dvě kráčející ryby na stříbrné mezi
Nekonečné budoucnosti lidí
Ó, chceš
Vyjít ven a procházet se
Nocí?
Bokem čerpací stanice
Zapomněl jsem šátek
Mazací gumu a
Kytaru
A
Vědomě
Jsem zapomněl na svou samotu
Ale ona na mne nezapomněla
A přijela autobusem
Ty
Ne
Vesnické verše
Stařec si
Najal dům u moře
Pod nebesy
A předpisy z Reykjavíku
O výšce
A šířce
A hlava
A verš
A počítání slepic
Vše navždy
Pryč a v prachu
Stařec si
Najal dům pod nebesy
U moře
„Ty starý blázne
Ty žaloval bys na ryby?“
Jenom to
Ten starý muž se zeptal
Dnes svého zrcadla
Stokkseyri z pohledu boha moře
Domy se tlačí dovnitř
Z mlhy, tak vidí to pták z útesu
On prchá
(Ga-ga-ga-ga
Frká do té mlhy kolem)
Před útokem pobřeží
A země se jakoby řítí
Do moře a pak příboj
Se prožene vesnicí v oblouku
Země jež zase hledá přístav
Černé
Neelektrifikované
Osvětlené
Domy a světlo majáku
Jak oči jitra svitly
Do té mlhy
Mořské řasy nebes
Když už příliv ustupuje
Když už život ze mne odchází
Pak i já vyvanu
Já zmizím s ním
Sklouznu s ním
Vyletím na jeho vlnách
Na jeho modrých perutích
Temnotou rudou
Hlubokou nocí smrti
Nad mrazivé hvězdy
Zúplna zmrzlý
Poletím, sklouznu s ním
Tam kde začíná moře
Tam, odkud přichází život
Sklouznu a sednu si
Do objetí života mořských řas
Jež se táhne
Celou tu cestu k tobě
A šeptá v příboji
Když už příboj ustupuje
Když už život z tebe odchází
Pak i ty vyvaneš
Ty zmizíš s ním
Vyletíš na jeho perutích
Sklouzneš a sklouzneš a
Poletíš a poletíš
Domů
Dvě meze příboje II
Ledové doby později
Ve večerním svitu
V páteční noci
Při příboji
Tam je těší
Mluvit o životě
Rychle se rozběhl
V ranním světle
„Mírný vánek
Vznešená zář slunce
Zátoky plné soli
A původ života!
Život jenž se rozběhl
Plovoucí život
Život který dorazil
Na suchý břeh!“
Já vyhlížím na moře
Ve večerním svitu
Pak jsem se pootočil
To nebe trpí závratí
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)