Závidím Adolfu Heydukovi: přijde domů z procházky a přímo na lesnickou košili od Schwarzenberka oblékne barchetový župan a u stolu z leštěného kaštanu rozepíše báseň o palouku obrostlém nekultivovanými smrky, zíraje na mumii nejstarší zachované kytice české literatury, kterou v roce 1878 přinesl Jan Neruda paní Emilce k narození dítěte, jež zemřelo, zatímco cestoval ve vlaku, a převlékne se do fraku a vyjde s chotí pózovat do zahrady fotoreportéru z Národních listů a ještě dlouho dlouho do noci při čaji vdechuje ze své košile kořistnou vůni jehličí, tak silnou, že se aspoň drápkem chytí i nicotnosti jeho stancí, ale o to vydatněji vysmolí jeho plíce, až se dožije osmaosmdesáti let.
   A setkání fraku se záhonem květáku, toť první písecká metafora, a v levém rohu snímku, poněkud odvrácen, aby Ilja Erenburg nezahlédl tvář, smeká André Breton.

   Úryvek z knihy Kapsa



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)