MICHAL ČERNÍK
Sklizeň jablek
Trháš jablka ty nádherné zimní plody
a opatrně je rovnáš do lísek
Jestlipak i tebe utrhne něčí ruka
a na chvilku polaská v dlani
až přijde ten čas
kdy se zachvěješ úzkostí
a budeš hladovět po blízkosti?
Tužby
Nikdy se nezřítíš k zemi
a nezabiješ se o ni
když nebudeš mít křídla
Ale ty chceš vzlétnout až do závratě
Nikdy se v bouři neroztříštíš o skály
a neutopíš se
když nevypluješ do mořských dálek
Ale ty chceš objevovat pevniny
A jestliže ses zřítil k zemi
pak se znovu uč vzlétnout
A jestliže jsi na moři ztroskotal
pak se znovu uč vyplouvat
A jestliže ses zabil
pak se znovu uč žít
Zbavování tíže
Nejdřív musíš semknout křídla
pak je rozpřáhnout zamávat jimi
a odrazit se radil mi havran
A vzlétl tak snadno jak mi to řekl
Jak je to snadné vzlétnout!
Musíš se nadechnout nebát se a odrazit
svěřil se mi básník Karel Sýs
A vzlétl tak lehce jak mi to řekl
Nic víc
Nikdo tě nedonutí
aby ses zřekl myšlení
Stalo se ti chlebem
a teď si ho protrpíš
A jsi jen cesta
která si žádá člověka
A jsi jen dům
který bez člověka nedýchá
Hledání příbuznosti
Chodím od slova ke slovu
jako ode dveří ke dveřím a naslouchám
které slovo se přihlásí k domovu
a otevře mi dveře i k vám
Darování stínu
Pouze a pouze vám
svůj stín tu na zemi nechávám
Tak jako já i on je bez viny
a nedá se zašlapat do hlíny
Stejně jako mé jméno ani v prokletí
nevymažete ze své paměti
Smysl oběti
Řekněte
Jak hodně musí být
člověk člověkem
aby pocítil utrpení jiných
a byl silnější o lidskost?
Řekněte
Dá se ještě něco povýšit
nad lidský život?
Podoby rukou
Jak vypadají ruce
zbavené práce?
- Tak jako studna
z níž vodu nečerpají
Jak vypadají ruce
které dovedou pohladit?
- Tak jako křídla motýla
když se modlí
Jak vypadají ruce
které zabily?
-Tak jako kámen
zaťatý v pěst
A jak vypadají ruce
které zachránily?
- Tak jako ruce
které jsou nejkrásnější
Bez úniku
I když se doma uzamkneš na všechny dveře
zakonzervuješ se a zavíčkuješ
svět si tě vždycky najde
Tak jako jeho prach
tak jako jeho tma
tak jako jeho smrt
Degradace hlíny
Krev padlých nepřátel
se sbratřila v hlíně
a v ní se vysílily nenávist a hněv
Život zůstal na mizině
a v hrdlech ptáků zazněl
lidský zpěv
Tak tu odedávna stojí
bůh peněz proti bohu chudoby
a hlínu degraduje na hroby
Pramen života
Koho to dneska zavraždili Pane
že ani úmrtní lože nemá rozestlané?
Do dlaní mu vtloukli hřeby
Chtěl v nich své nebe lidem přinést
Řekni kolik oběti je k životu zapotřebí
a kolik bolesti?
Z ran mu prýští voda živá
a neubývá a neubývá
Rozsudek
Hladovte jako ti
kteří kvůli vám hladoví
Žijte bídu jako ti
které jste do bídy uvrhli
Plačte jako ti
jimž jste byli příčinou k pláči
Trpte jako ti
kterým jste utrpení způsobili
Umírejte jako ti
kterým jste přisoudili umírat
Patetická
Na čtyřech stranách lidstva
smrtelné křísí kohoutí zpěv
Na čtyřech stranách lidstva
v bědných se sbírá staletý hněv
Svatý Václave vévodo můj
svých dobyvatel nemiluj
Královská koruna si nežádá hlavu
ostří mečů už zrezlo
Dej pane ať naše zdvižené paže
se promění v královské žezlo!
Přiznávání
To nejsem já
kdo v sobě vystavil modlu
aby obětoval svůj rozum
a vypustil běsy
To nejsem já
kdo za své přijal lži
protože se mu s nimi žije
mnohem snadněji než s pravdou
To nejsem já
koho krčí strach ze života
který je mnohem horší
nežli strach ze smrti
A jsem to já
kdo si ustýlá své sny
odvěké jak nebe křesťanů
a spí v jejich ruinách
Dny kterými procházím
Dny kterými procházím
jsou nejkrásnější
Životem mne přemáhají
a nebem věnčí mou hlavu
Noc mne vždycky dostihne
a cesty předhoní
Hory mne pokaždé převýší
Tak jako mnoho jiných
Maják který ve mně svítí
mi dává jistotu
že nezabloudím a neztroskotám
Tak jako mnoho jiných
Lidský vichr bez milosti
smetává všechno přežité
Dokazuji mu sebe tím
že před ním neuhýbám
Přesvědčování
Vy netrpěliví!
Nechte se přesvědčit oblázkem
že k dokonalém tvaru
se roste mnoho staletí
Vy úslužní!
Cožpak nevíte že potlesk mocným
je zítřejším potleskem
na vašem pohřbu?
Vy nesmiřitelní!
Nedivte se své zášti
když hrany jejích kamenů do krve
nakonec rozdírají i vás
Vy malověrní!
Nechlácholte se že i ten
kdo nemá křídla
může vzlétnout v pařátech supa
Vy budoucí mrtví!
Dělejte vše s takovým zaujetím
jako by se právě z vašich rukou
rodil svět!
Inkvizice
Neboj se nože který tiskne má ruka
jenom chce v tobě zavraždit vlka
Neboj se provazu co visí na trámu
jenom tě zbaví hříšných snů po ránu
Neboj se mé ruky která tě svírá
i když tě uškrtí tvoje smrt neumírá
Přijmi můj oheň a on tě ochrání
upálí tvou pravdu – to strašné rouhání
Pointa
Každé ráno načínáš zbytek života
A kdo ti poděkuje za včerejšek
jemuž jsi víc dával než z něho bral?
A kdo ti poděkuje za plody
které jsi nechával dozrát v dlani?
A kdo ti poděkuje za cestu
která se zrodila z tvých stop?
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)