Dobrá, zkusím zalovit v paměti, ale vyslovit to NEJ je fakticky hrůza. Nesnáším ty různé TOP žebříčky – je to jak vybírat miss. Krásných ženských je přeci fůra a zůstávají podobnými soutěžemi zcela pomíjeny. Utrpení je to zejména u knih – k tištěnému slovu mám obžerný vztah a hltám toho hodně.
Např. mne chytila kniha esejů od Umberta Eca, která vyšla loni v češtině s názvem Vytváření nepřítele – už tohle téma je myslím v době oživlého hnědého nebezpečí velmi aktuální.
Když ještě zalovím nějaké dvě věci (aby to byla požadovaná Trojice), tak ještě tyhle:
Až do konce jsem loni shlédl Hořící keř Agnieszky Hollandové – film dlouhý, kontroverzní, ale na rozdíl od těch, kterým přišel manipulativní a plochý, tak mne zaujala nepatetická detabuizace tématu, ve své výpravnosti neupadající do zbytečného symbolismu a ideologických zkratek.
No a loni spustila naše veřejnoprávní televize samostatný kanál ČT Art – je to nosič proudu kultury do našich domácností v přívalu všeobecné komerce. Kdo to chce nějak zlepšit, tak má nyní tu obrovskou výhodu, že je CO zlepšit.
JIŘÍ DOLEJŠ, poslanec Poslanecké sněmovny
1. Karel Sýs, Apokalypsa podle Joba.
2. Ladislava Chateau, Vlak do Výmaru.
3. Nová podoba čtvrtletníku Lípa.
MILAN BLAHYNKA, literární kritik
1. Série knih o architektuře – Vladimír Šlapeta a Pavel Zatloukal: Slavné vily Čech, Moravy a Slezska (umělecká agentura FOIBOS).
2. Anketa českého rozhlasu „Česko 2023“ jak bude vypadat náš svět v roce 2023, tedy ve stém roce rozhlasu…
3. Pražské Divadlo Jezerka, které už osmnáct let drží tradici dobrého tradičního divadla.
JAN CIMICKÝ, spisovatel, psychiatr
1. Největším zážitkem v roce 2013 byla pro mne kniha Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur, v které kolektiv vědců v čele s Miroslavem Bártou varuje, že lidstvo spěje do záhuby. Bárta poskytl 25. ledna t.r. rozhovor MF Dnes, v kterém se pokusil čtenářům sdělit, co je obsahem zmíněné publikace, čím se zabývají osobnosti, které sdílí jeho obavy. Zmiňuje Danu Drábovou, Václava Cílka aj. Redaktor zmíněného deníku Václav Dolejší mu položil otázku: „Když nad tím přemýšlíte, nemáte z toho depresi?“ Bárta odpovídá: „Po každé své přednášce… mám ukrutné deprese. Já osobně jsem totálně zdeptán. Sám, když o tom mluvím, akorát psychicky trpím. Vždyť většina lidí ty negativní zprávy nebo racionální obavy o tom, co se děje, ani nechce slyšet.“
Bárta a kolektiv říkají jasně to, co může, ale nemusí mít na mysli čtenář knihy Karla Sýse Apokalypsa podle Joba, která nepočítá s běžným čtenářem. Situace je tak vážná, že lidem se musí podrobně sdělovat srozumitelným jazykem, který odkopne fráze, že lidstvo končí, pokud se od základu nezmění celý systém, a to rychle.
Koncem ledna 2014 se v Davosu konalo Světové ekonomické fórum, jehož účastníci – i jiné osoby, včetně autora těchto řádků – dostali týden předem dokument o 60 stranách „Global Risks 2014“, v kterém se rovněž hlásá, že planeta potřebuje zcela nový systém s tím, že zatím je jeho podoba v mlhách. V textu je samostatná podkapitola, kterou připravila Oxford University (kolektiv vedl Nick Bostrom). Již v prvním odstavci se píše: „Nelze nebrat na vědomí, že lidstvo čelí existencionálním rizikům, která by mohla vést k tomu, že by zanikl inteligentní život (annihilate intelligent life), nebo byl drasticky a trvale omezen jeho potenciál.“ Do Davosu bylo pozváno 2622 osobností, 60 procent z nich byli velkopodnikatelé, 14 procent vysocí představitelé státních aparátů. Bylo tam 46 prezidentů a předsedů vlád. Pokud jde o delegáty z univerzit, nejvíce byl zastoupen Harvard, pak MIT a Columbia University, kde je též ústav, jehož ředitelem je Jan Švejnar. Účastníci se rozjeli domů s tím, že něco zásadního se musí odehrát. O tom má být v lednu 2015 předložený „Global Risks 2015“.
Pouze obrovský celosvětový tlak zdola může vyvolat skutečné změny; situace v Česku zatím nesvědčí o tom, že si to lidé, včetně těch z oblasti kultury, uvědomují.
2. Beru na vědomí, že mnozí účastníci ankety považují Sýsovu publikaci za nejpozoruhodnější kulturní dílo minulého roku. Nejsem literární kritik jako Alexej Mikulášek a se zájmem jsem si přečetl jeho vynikající zhodnocení z hlediska jeho profese, s nímž se dá souhlasit. Jsem zřejmě staromódní, dal bych přednost veršování, tak jak je použito v závěru Sýsovy publikace v podobě básní Strukturovaný životopis nebo Odcházím – přijdu ve vlastním těle. Sýsova Apokalypsa by měla být čtena v duchu toho, co vyjádřil výše zmíněný Miroslav Bárta. Je a bude tomu tak? Jak by o těchto osudových otázkách psal Jiří Wolker?
Mám před sebou báseň Země mluví nacionalisty Viktora Dyka, který měl na mysli jen svoji vlast. Když jeho verše budu chápat, jako by se týkaly celé planety, nebyly by nesmírně působivé? Zde je pár slok: „Tvrdá matka byla jsem tobě. Těžce chléb jísti dala. Nehýčkala jsem robě, muže jsem zraňovala… Těžké břímě nosím. Přichází radost nebo děs? Slyšíš mne dnes? Matka syna prosí. Haj si mne. Braň si mne. Neoslyš matky… Nezahynu, věčna jsem, ale žít budu s trapným úžasem: kterak jsi zapomněl dědičný na díl? Kterak jsi váhal a kterak jsi zradil? Jak možno kletý čin provésti vědomky? Sebe jsi zradit moh. Ale své potomky? Dokavád dýchal jsi, proč ses vzdal? Čeho ses bál?… Prosím tě, matka tvá: Braň si mne, synu! Jdi, třeba k smrti těžko jdeš. Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!“
3. Publicistika vědců, kteří se pokouší dívat na svět v jeho komplexnosti, včetně role kultury, jako je např. David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia. Jde o společné pracoviště AV ČR a UK. Jedna z jeho proslulých vět: „Ekologie je tu s námi už 100 let. Její příběh připomíná, že světu kolem sebe rozumíme podstatně méně, než jsme si kdy mysleli.“
Toto pesimistické konstatování je zaměřeno i na oblast kultury. Je třeba se nad ním zamyslet i v Unii českých spisovatelů. Produkci osobností kolem Unie znám hlavně z týdeníku Obrys-Kmen a časopisu Lípa. Neměli by tito umělci či vůbec kulturní činitelé více přemýšlet též o tom, s čím přicházejí publicisté, kteří se k levici, nemluvě už o té radikální, nehlásí? Někteří z nich hovoří o tom, že se rodí 4. odboj, majíce na mysli ne teror, ale snahy udržet u nás alespoň demokracii buržoazní, jež je ohrožena neofašismem.
JAROMÍR SEDLÁK, politolog, publicista
To je žalostné; buď trpím ztrátou vnímavosti ke kulturnu, nebo logicky víc vnímám antikulturní počiny, jako např. demoliční výměr pro dům na roku Opletalovy ulice, ač není přímo historický, ale… Prostě mne tři kladné počiny nenapadají, naopak – nedotování Národní galerie na volné vstupné atd. Naopak je potěšitelná probíhající rekonstrukce Národního muzea a zrealizovaná otevření Národního technického.
Z literatury považuji za významný počin kupříkladu obsáhlou monografii dr. Jiřího Křesťana Zdeněk Nejedlý, politik a vědec v osamění (nakladatelství Paseka); nejen pro samotný obsah a pečlivost přístupu k tématu, ale zejména proto, že vykazuje schopnost zabývat se dnes účelově odmítanými výraznými postavami naší historie.
JUDr. VĚRA VALTEROVÁ, právník
Za největší kulturní počin loňska považuji pořádání Hostínského divadelního léta. Inspicient Národního divadla Václav Bláha s několika svými přáteli a sousedy z vesničky Hostín a s podporou střediskové obce Kovářov a města Milevsko tu pořádal na své louce již třetí rok divadelní přehlídku, na které se pod velkým stanem hrály úspěšné pražské i mimopražské inscenace, profesionální i ochotnické. Profesionální organizace přehlídky, výborný dramaturgický výběr her pro letně naladěné obecenstvo, dobré zázemí zajišťované dobrovolně profesionály, to všechno založilo pěknou tradici. Živá kultura na vysoké úrovni, jak má být. Uváděním kvalitních pohádkových inscenací si navíc přehlídka vychovává mladé diváky. Bylo povzbudivé sledovat, jak přehlídka za tři roky působení udělala z fotbalových fandů zanícené divadelní diváky.
VÁCLAV DVOŘÁK, dokumentarista
1. Týdeník ROZHLAS – za to, že stále vychází a široce informuje o kultuře celkově, nejen o hudbě a mluveném slově.
2. Koncert postpunkové kapely „New Model Army“ (Anglie) v Lucerna Music baru 13. října 2013 v Praze.
3. Kniha „KMENY 0“, kolektiv a Vladimír518, nakladatelství BIGBOSS, Yinachi.
MICHAL BRZÁK, básník
Já jsem žádný mimořádný kulturní počin v minulém roce nezaznamenal.
Je ovšem pravda, že jsem se tomu moc nevěnoval, měl jsem trochu zdravotní a trochu pracovní problémy.
Prof. JAN KELLER, sociolog
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)