S podtitulem »historická bilance« vyšla v titulku jmenovaná kniha Eberharda Jäckela v edici Dějiny Evropy nakladatelství Argo (2004, s. 207). Kniha sama je starším titulem, německy vyšla už v r. 1996 a navazuje na autorovu práci Hitlerův světový názor - Projekt jedné vlády. Autor doslovu, Pavel Zeman, zdůrazňuje u Jäckela jeho odbornou erudici a také to, že ho neuspokojují jednoduché a obecně sdílené představy o německých dějinách. Snad je to i tím, že dokáže rozlišovat mezi nutným a nahodilým. Zasáhl také do rozsáhlé diskuse o nacismu a podílel se i na encyklopedických pracích o nacismu a konec konců i na televizních zpracováních tématu.
   Je však možné, že český čtenář bude Jäckelovy řádky vnímat poněkud jinak než čtenář německý. Jiná optika pohledu se může týkat už otázky samotného vzniku Německa v 19. století, úsilí Otty von Bismarcka o vybudování státu, který by byl zprvu pouze mocnějším Pruskem a z něhož se pak po mnoha zápletkách vyvinula Německá říše. Ani mnozí tehdy žijící Němci si zdaleka neuvědomovali dosah všeho, co vlastně vznikalo pod dominací Pruska, zatímco například obyvatelé jižního Německa a Hannoveřané i Sasové projevovali už tehdy značnou nespokojenost. Nový německý stát 19. století byl řízen protestantskými Hohenzollerny a byl navíc zatížen hospodářskými krizemi. Autor pouze konstatuje, že »hospodářské dějiny« nejsou jednoduché a někdy byly i složitější než dějiny politické« (s. 14). Rozvoj v dosud nevídaném měřítku nastal v předvečer první světové války v r. 1914. Německo se dostalo na světovou úroveň v oblasti chemického, elektrotechnického a těžkého průmyslu, poprvé se stalo i cílem přistěhovalců. Německo však prošlo »prvotní katastrofou« Velké války v letech 1914-18 a v době, kdy se zdálo, že má již to nejhorší za sebou, nastal všeobecný vzestup Adolfa Hitlera. Po první válce se politické poměry v Německu zauzlovaly, někdy docházelo i k paradoxům, jako tomu bylo v případě voleb prezidenta.
   I když je autor této knihy politicky jinde, místy najdeme zvláštní objektivní postřehy, jako třeba v kapitole Boj o státní moc ve vztahu k nově utvořené Komunistické straně Německa (s. 61), kdy píše, že se »monarchisté« a »demokraté« přechodně spojili, což vyvolal strach z revoluce. Ukazuje dále, že Hindenburg vděčil za své vítězství Komunistické straně Německa (KPD), která jako jediná ze stran trvala na tom, že postaví vlastního kandidáta i pro druhé kolo voleb, a sice svého stranického vůdce Ernsta Thälmanna, jenž prý však neměl vyhlídky na zvolení a jeho kandidatura byla jen demonstrativním aktem.
   Jäckel dále píše o Německu za druhé světové války i po ní, zabývá se široce i místem Německa v mezinárodně-politických vztazích a dotahuje německé dějiny až do současnosti. To je již cesta Německa do 21. století, v němž se musí vyrovnávat i s takovými jevy, jako jsou jisté poruchy hospodářského mechanismu v zemi, která prošla hospodářským zázrakem, v zemi, kde ožívá neonacismus. Dějiny Německa jsou mu proto procesem otevřeným do budoucna.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]