KAREL HAŠLER
Píseň o nemocné koalici
1. Stonala nám koalice ukrutánským neduhem,
jako dlouhá tasemnice lezl z ní dluh za dluhem.
Jaká by to byla rána, jenom lidé považte,
každý křičel Krista pána, tak ji něčím doražte.
2. Nemoc sklála tělo mocné, byla to zlá hodina,
když se sešla u nemocné celá vládní rodina.
Došlo k velikánským řečem, každý chtěl jí něco dát,
každý chtěl mít přednost v něčem, až se začli všichni prát.
3. Stříbrný šel na ni s pěstí, poslal ji na onen svět,
ale Svozil naneštěstí přived' mu ji na krk zpět.
Stříbrný však od ní prchá, na klobouk si koupil flór
a řek: Bratři, tahle mrcha, musí zajít na teror.
4. Habermann, ten velezrádce koaličních ideí
do věci se vložil krátce: Nač ji trápit, zabte ji!
Na to řek' ministr Staněk: Nazlobil jsem se s ní dost.
Koalice má moc kaněk, a teď pojde na lenost.
5. Když začala ztrácet formu, zavolali Klofáče,
ten si oblék' uniformu a dal se hned do pláče.
»Pro armádu drahné časy dřel jsem se bez oddechu
a teď u armády spásy musím hledat útěchu«.
6. Pan ministr Sontág stojí, žalem ani nedutá:
»Koalice je už v loji, zabila ji valuta.«
Na to pan ministr Švehla kopnul do té potvory,
ona po něm okem šlehla: »Kopej raděj brambory!«
7. »Tohleto je malér braši,« pravil soudruch Bechyně,
»otrávili jste ji kaší z koaliční kuchyně.«
Pepek potají mu radil: »Prohlédni jí vemínko,
já bych moc rád do ní vsadil bolševické semínko.«
8. »Copak tomu řekne národ?« Tuzar pozved mocný hlas,
»když je koalice 'marod', postihne to také nás!«
Dal jí sladké políbení, pohladil jí zadeček,
koalice v okamžení byla zas jak kvíteček.
9. Zvedla hlavu koalice pokud mohla nejvýše,
a zas každý v republice leží před ní na břiše.
Kdo by sáh' na její slávu, se zlou by se potázal,
buď by ztratil vlastní hlavu, nebo by se zamazal.
Pokud tato píseň z roku 1919 někomu něco připomene ze současné politické scény, věz, že se jedná o podobnost čistě náhodnou.
Autor: Karel Hašler
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |