Na samém konci loňského roku, po dlouhých dvaadvaceti letech, kdy se věnoval poezii pro děti, překladům a publicistice, básník Karel Vůjtek vydal sbírku veršů pro dospělé. Pod názvem MILOSTÍN se, jak jinak, skrývá skoro třicet básní o ženách, o milencích a milování a snad i o lásce.
   Vůjtkovy verše jsou plné obrazů. Nořil jsem se do nich rád a vždy ve mně vyvolávaly příjemný pocit, až jakýsi pocit tepla. Konečně většina jeho milostných příběhů se odehrává v teple bytu. Stačí si přečíst druhou sloku Svítáníčka: Nechej mi aspoň horko dlaně / Vlas v hřebenu a sedlinku / Než se zas večer stane / hrníček zdrží vzpomínku, nebo čtyřverší Ústa: Miláčku můj ty krásně hřeješ / Tvá ústa jsou jak kamínka / Našich jazyků polínka / spalují a ty se směješ. Na sugestivně krásném kontrastu mrazivého zimního rána a tepla manželské či spíše milenecké postele je vystavěno první čtyřverší z Deniček: Konec ledna Dvůr bez sněhu / Má hlava u tvé Noční host / Kosovi s jitrem do zpěvu / Předčasná óda na radost. Tak se to má s obrazy Vůjtkovy poezie!
   Karel Vůjtek si s verši a rýmy rád hraje. Je to patrné skoro v každé básni a svědčí o tom i forma mnohých z nich: ritornel, haiku, madrigal, rispet nebo tanka. Třebaže v knížce najdeme i básničky psané volným veršem, jejich autor říká, že psát volným veršem ho tolik nebaví.
   Milostínem Karel Vůjtek, ročník 1946, hodil rukavici sebevědomému a dravému básnickému mládí. V Postskriptu přímo píše: Odložíš tužku / a cítíš / jak ti někdo za zády / hlasitě dýchá / Čenichá / zda jsi ještě při chuti / Zda ještě můžeš // Hele Pořád drásá! / Už je toho masa dost! // Jak pro koho / pánové! Bohužel nejspíš ti pánové o tom nebudou chtít vědět.
   Knihu s ilustracemi Václava Beránka vydalo ostravské nakladatelství MONTANEX.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]