Pod lákavým názvem SLOVNÍK MYŠLENEK vydalo nakladatelství Olomouc knihu Hany Ševčíkové a kolektivu.
   Myšlení většinou bolí a citáty, sentence, aforismy a spol. působí jako analgetika, která nám umožňují nechat za sebe myslet druhé a ještě se pochlubit cizím peřím. Lvi salonů, svůdci, politikové - ti všichni sypou citáty z rukávu zejména v okamžicích, kdy jejich vlastnímu mozku dojde dech. Trefný aforismus vyslovený ve správnou chvíli na správném místě (a před správnými lidmi!) je opravdu jakýmsi druhým dechem, po jehož naskočení se znovu rozběhne rozhovor uvízlý na mělčině frází a banalit. Avšak právě citáty, sentence či aforismy mohou být naopak frázemi, byť v lesklém balení. A tak i tato záslužná kniha je pravým divadlem moudrosti i pseudomoudrosti, jiskřivých záblesků inspirace i plkání z kočičího zlata.
   Nejpůsobivější jsou aforismy nechtěné, vlastně umělé, totiž vytržené z plynulého textu, jehož jsou sice plnohodnotnou součástí, ale zároveň mohou zářit i o samotě jako žárovky podél pusté cesty. Jakési bezděčné výřiny poznaní, jež nám přelétnou nad hlavou jak létavice, škrtnou sirkou a odsyčí do jiných světů k jiným hlavám. A obráceně - aforismy vzniklé chtěně jsou většinou (ne však vždy) opravdu chtěné, jakási erární moudra, která nezanechají hlubších stop. Říkám "ne vždy" a tak i obor profesionálních aforistů se tu více než jedenkrát zablýskne.
   Snad by se slušelo uvést pár příkladů. Aforismus Jana Kanyzy "Říká se, že chybami se člověk učí. Jenže lidstvo je nepoučitelné" zřejmě patří do ranku značně vousatých věčných mouder.
   Oscar Wilde je oboupohlavní. Vedle ošoupaného "Analyzovat lze muže, ale ženy lze pouze zbožňovat!", přes vtipný komunál "Jdeme-li na návštěvu, pak proto, abychom mrhali časem druhých, ne vlastním", narazíme na unikátní skvost: "Jeden dotek přírody může učinit celý svět příbuzným, avšak dva doteky přírody zničí každé umělecké dílo." Tahle věta anglického dandyho například vyloží princip tvorby našeho Kamila Lhotáka!
   A pak jsou géniové, jejichž celé dílo představuje jeden obrovský citát, ať zalovíme, kde zalovíme. Třeba Cervantes: "Někteří lidé jsou podobni mrtvým zubům. Ještě slouží, ale už nejsou schopni trpět."
   Hana Ševčíková odvedla obrovský kus práce a je třeba zdůraznit, že se řídila pouze vlastním neselhávajícím vkusem a nikoli ideologickými pověrami. Tak se tu ve stínu košaté lípy sešli bezmála všichni, i tací, kteří by si možná k jednomu stolu nesedli.
   Moudrost a humor jdou zkrátka napříč třídami a jen šosáci všech barev a vyznání nejsou schopni vypotit nic jiného než obrněná dogmata zaručeně šťávyprostá.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)