Pro mladou generaci před čtyřiceti lety se objevoval na plátnech kin hrdina, který promlouval jasnou řečí a vyvolával pocit, že poctivost a odpor k všemu podlému má předpoklad zvítězit nad tupostí a krutostí všeho druhu. Takový hrdina to neměl nikdy lehké. Neměli to lehké ani ti, kteří psali povídky, romány, scénáře pro film nebo televizi. Lidé je ale znali a věřili jim i jejich hrdinům. Připomeňme - Jana Procházku, Vratislava Blažka, Oldřicha Daňka, Jana Otčenáška. Mohli bychom jmenovat celou řadu dalších. Ale to není tak důležité. Důležité je, že jejich hrdinové utvářeli názor, charaktery čtenářů i diváků, ke kterým promlouvali.
Kladný hrdina v té době nebyl poznat "na dálku". Ani "zloduch" nevyčníval již svou škaredostí a odporem. A přesto se divák rozhodl, že jeho hrdinou se stal Filip a Hanka a krásný a světácký Honza patřil k těm, ke kterým se "otočil" zády. Tak silně působil na mladou generaci, ale nejen na ni, film Ladislava Rychmana Starci na chmelu. Scénář a texty písní napsal již zmiňovaný Vratislav Blažek. Za samostatné zamyšlení by stál jeho scénář k filmu Třetí přání, který je tak mistrně napsaný, že nutně musí vadit v každé době. Vadit těm, kteří jsou mocní, nebo se domnívají, že moc jim byla dána. Takže tento film by vadil i dnes, protože mnozí by se v něm našli i ve slovech na konci filmu, kdy se hlavní hrdina rozhoduje, zda pomoci příteli i za cenu ztráty svého "blahobytu": "Jaký já jsem byl charakter, když jsem chodil pěšky".
Proč ta vzpomínka na díla, která nesou označení "archivní"?
Snad pro jediné srovnání. Jaký je dnešní hrdina. Každá příručka pro úspěšné mladé muže a mladé ženy přikazuje, že základem úspěchu je vzhled. Musíte prostě VYPADAT. Tím můžete oslovit své šéfy a okolí. Na hlavu moc nedejte. Druhým předpokladem je dravost, bezohlednost a známosti.
Ptáte se, jaký musí být ten hrdina dnešních dnů. Zapněte si libovolnou televizi a "kochejte se". Uvidíte povalující se lidi, kteří mohou sto dní trávit v přepychu a bohatství. Nikdy jim nechybí jídlo pití a cigarety. Mohou si hrát na co chtějí, mohou beztrestně parodovat události, lidské chování, hrát si na porno, předvádět satirické skeče (například novoroční projev prezidenta sedícího na záchodě). S banánem mohou předvádět náznaky nejtvrdšího porna. Je to zábavné? To není jen zábava, vždyť díky těmto hrdinům se zachraňují i lidské životy nemocných dětí, protože obliba těchto vyvolených bratrů vyburcovala "spící národ" a ten věnoval mimořádné množství peněz našemu nemocnému zdravotnictví. Můžeme předpokládat, že v dalších pokračování podobných pořadů se budou ucházet o přízeň obyvatelů vil a podobných domů naši přední politici, protože právě to by mohlo sbírat hlasy voličů. Zatím je navštívil jen jejich ředitel - chlebodárce.
To je naše REALITA a doba, ve které žijeme. Je tolik nepodobná té době před čtyřiceti lety, kdy byl člověk tolik ponižován, jak nám dokládají snaživí novináři. Slyšel jsem názor jednoho mladého režiséra, že je to jedno, na co se člověk dneška chce dívat. Třeba na reality. On sám se prý dívá raději na jiné pořady. Možná, že má pravdu, ale potom nesmí takový tvůrce prosit účastníky internetových rozhovorů, aby se vypravili do kina na jeho dílo.
Divák si, vážení páni umělci, již vybral. Posuďte sami, jak dobře...
Autor: Jiří Kalaš
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)