Když jsem byl loni v září v Bělehradě, mnozí tamní rusisté, slavisté i bohemisté se mě vyptávali na profesora Slavomíra Wollmana, na jeho zdraví. Byl v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Praze. Jejich pozdravy jsem mu vyřídil po návratu telefonicky. Byl velmi potěšen, že jeho jihoslovanští přátelé a kolegové na něho nezapomínají. Říkal mi, že dokončuje svou knihu úvah o slavistice a jejích perspektivách. Nemohl se sice moc pohybovat, ale psychicky byl stále svěží. Proto mě velmi zasáhla zpráva, že prof. Dr. Slavomír Wollman, DrSc., (3. srpna 1925 - 27. ledna 2012), jeden z nejvýznamnějších českých (československých) slavistů, nás koncem ledna letošního roku navždy opustil.
Slavomír Wollman, syn významného slavisty a znalce literatur jihoslovanských národů Franka Wollmana, absolvoval studia slavistiky a rusistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nedlouho po studiích (od roku 1949) začal pracovat ve Slovanském ústavu, který se později stal akademickým ústavem ČSAV. Ve své badatelské činnosti se soustředil zejména na studium staré ruské dramatické tvorby a literárních památek staré ruské literatury, především na Slovo o pluku Igorově. Po několika analytických statích, v nichž sledoval např. vztah Josefa Dobrovského (1955) i Adama Mickiewicze (1957) k této staroruské literární památce, výsledky svého mnohaletého úsilí prezentoval v knižní monografii Slovo o pluku Igorově jako umělecké dílo (1958).
Od staroruské dramatiky přešel Slavomír Wollman k širšímu záběru studia dramatu v starých slovanských literaturách. Přednášel o tom na 4. mezinárodním slavistickém sjezdu v Moskvě (1958). V četných studiích a statích se zabýval mj. slovanským dramatem a divadlem počátkem 18. století, stavem srovnávacího studia slovanských literatur, systémem žánrů aj. O žánrové struktuře slovanských literatur referoval na 6. mezinárodním sjezdu slavistů v Praze v polovině srpna 1968.
Jako mnohaletý sekretář Československého (později Českého) komitétu slavistů a československý zástupce v Mezinárodním komitétu slavistů vykonal mnoho pro zpracování teoretických a metodologických otázek slavistiky. Se zásadními referáty vystupoval téměř na všech mezinárodních slavistických sjezdech. Tak např. na 8. mezinárodním slavistickém setkání v Záhřebu (1978) přednesl referát, v němž vystopoval metodologický základ srovnávacího zkoumání slovanských literatur. Uvedl v něm mj., že metody a principy srovnávání slovesných výtvorů různých národů, kulturních oblastí a epoch plynou vždy z určité literární a badatelské praxe a z určité aktuální potřeby. A jestliže se v tomto referátu pouze zmínil o pojetí historické poetiky slovanských literatur, pak o deset let později jí na varšavském slavistickém sjezdu věnoval samostatné pojednání.
Domníval se, že slavistika je především věda filologická a že filologie je trvalým jádrem slavistických sjezdů. Dosud jsem nečetl tak hutné, čtivé, pravdivé, syntetizující a do širokých evropských souvislostí zasazené pojednání o Josefu Dobrovském jako v jeho referátu Pokračovatelé Dobrovského: etnolingvistické a geokulturní souvislosti v srovnávací slovanské filologii, předneseném na 13. mezinárodním slavistickém sjezdu v Lublani roku 2003. V něm velmi instruktivně ukázal, že přerod tradiční klasické filologie v historickosrovnávací slovanskou filologii byl aktuální již za života Josefa Dobrovského. S. Wollman zdůraznil, že nástup moderních filologií… byl proces celoevropský a že Dobrovský se ho zúčastnil jako evropská osobnost. Na bratislavském mezinárodním slavistickém sjezdu (1993) hovořil o slovanských literaturách ve střední Evropě. A v referátu pro ochridský slavistický sjezd (2008) spojil odpověď na otázky, kde vlastně začíná Balkán a jak se Jihoslované účastnili v českém literárním vývoji. Slovanský jih, psal S. Wollman, při vší své skutečné i při té příležitostně vymýšlené etnické, hospodářské a jiné složitosti a rozporuplnosti je pro Čechy svým způsobem ucelenou, celostně vnímanou konstantou více než tisíciletou.
Ve Slavii, jejímž byl dlouholetým výkonným redaktorem, psal např. o našem pojetí slovanské filologie v poválečném pětadvacetiletí (1945-1970). V některých teoretických a metodologických otázkách navázal na dílo svého otce, na jehož práce, zejména na ty o dramatice slovanského jihu, jsem také vděčně navazoval.
V této krátké vzpomínce na svého učitele, vzácného člověka a tolerantního kolegu nemohu rozebrat všechny jeho nejdůležitější odborné práce. Uvedu aspoň ještě dvě jeho monografie: Porovnávacia metóda v literárnej vede (1988) a Česká škola literární komparatistiky (1989). Je však autorem mnoha desítek studií, statí, recenzí a odborných zpráv, uveřejněných především ve Slavii a v našem a zahraničním odborném tisku.
Slavomír Wollman byl za svého života nejen vysokoškolským pedagogem, ale také konzultantem, školitelem, recenzentem, oponentem, učitelem a laskavým rádcem a pomocníkem mnoha desítkám kandidátů a adeptů slavistické vědy. Aspoň někteří z nich budou jeho odkaz naplňovat.
Autor: IVAN DOROVSKÝ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)