Málokdo z českých, moravských, slezských a slovenských básníků prožil tolik různých prostředí, zaměstnání, nadějí i zklamání jako Miroslav Orava, ročník 1941, Zlíňan rodem, Brňan osudem, světoobčan rozhledem a odpovědností, ačkoli životem kroužil a stále rád krouží „jen“ po své Moravě a Slovensku (ty dvě země má důmyslně zakódovány do jména: M.Orava – mít internetovou adresu, nemohla by znít jinak) a k tomu ještě po slovanském Balkáně. Málokoho život zkoušel a zkouší tak tvrdě a přísně jako právě tohoto svého ctitele, který by mohl mít k sebevraždě mnoho důvodů, a přece má k ní „dál / než na jižní pól“. Život je mu „hvězdokupa zázraků“, i když se Peklo („a pak že peklo není“) a Ďábel (u něhož „neprojde žádný špás“) věru činí a dotírají a „otvírají“ mu „rány k nezhojení“.
   M-Oravovi, který si rozumí s větrem, vodou, ohněm, zemí, všemi živly, tvory a věcmi, jemuž vše zpívá a „vezpěvuje se“ mu (však také na Slovensku žil co muzikant, zpěvák a písničkář), zpívají i dosluhující už železniční pražce jako kdysi SKN telegrafní dráty; zpívají mu o bratříčcích šroubech a sestřičkách kolejnicích. Tento básník s nezvalovskou touhou a svou odvahou „projezdit všecky vteřiny“ má úžasnou schopnost empatie až tak, že se topí, tone „touhou vás všecky pohladit“, a žije dobovými popěvky, které nepatrně upravené co chvíli vklouznou do jeho veršů (a řeknou o vlacích, co známe o lodích plujícího do daleka: „a neveze mne žádný z nich“), ale má v krvi, zní a souzní také s „velkou“ a naší nejvýsostnější poezií. Jeho Maryčka nová (ze samizdatových Zpěvů zvířat a lidí, 1996–2001) je po Seifertově hořké Slezské písni (poprvé anonymně v Reflektoru 1927, pak ve sbírce Zpíváno do rotačky) nepochybně nejnaléhavější návrat k Bezručovi stále živému.
   Seifert pranýřoval v letech 1927 a 1936 ironický osud Slezských písní: „Nezpíval marně / pěvec pod Beskydem. / Padlo Rakousko / a padla Vídeň,“ leč „Ta věta zní dnes / trochu krutě: / Bezruči Petře, / čí jsou ty hutě? // Čí jsou ty hutě / zkrvavené, / čí je ta půda, /na které dřeme? // A odpovědí je ticho prázdné, / Bezruči, Bezruči, / ty starý blázne.“
   Orava se na přelomu tisíciletí ústy Maryčky nové ptá: „Proč / u Vltavy staví paláce / a proč ve Frýdku-Místku ve Vítkovicích / jsou zas už lidi / bez práce // A markýz Gero / říká mi / dcero tvoje věc // ještě máš vzduch / tak dýchej / i ten mi zaplatíš / nakonec // Krokodýl v hrobě / slzy roní / hřbitovní kvítí kvete / a místo srdcí buší plec // jak tlačenka si připadám / a kdo mne sní je mi už jedno / pěsti zatínám // ale to prý se nesmí // Tak dobře / už jen líbám květinku / práci bez níž nejsou koláče / dealerům splétám do vínku // A znovu a znova / ptám se proč jsou / kurvy a hospody a škarpy / a prázdná slova // proč láska je mojí věcí /a nenávist si vyhrazují páni / a je-li nebe s kým půjdu tam / to neptám se už radši ani.“
   Seifert v souvislosti s básnickými sociálními sny apostrofoval Bezruče co blázna a Orava nejenže napsal hned trojici básní Velikonoce v blázinci a jinou báseň začíná „Má milá je dnes v blázinci,“ ale sám, „bušič rozladěných pian pianin a fléten / sám rozladěný (jsem už pouhý křáp)“, se smutně těší: „Snad už se nezblázním když zbláznil jsem se.“ To je ono. V jeho bláZnění-báSnění pokračuje mocný očistný proud evropské bláZnivé poezie, rozumujícími vašnostmi vždy odmítané a pohrdané. V čase, kdy – jemu? světu? – „sestřička smrt už klepe kosu a v hříchu ji kalí“, Orava se svými básněmi „modlí“ za Mozarta, za Chopina, za dětský míč, za Bosnu a Hercegovinu; za život.
   Kdo by četl Oravu chvatně, netrpělivě, povrchně, mohl by některým jeho veršům křivdit jako málo poetickým, málo vyšperkovaným metaforami, nedbalým někdy zákonů metra, rytmu, rýmu (jimiž jiné jeho básně přitom jiskří), ale kdo se zaposlouchá i do veršů zdánlivě příliš prozaických, nepokropených posvěcující sprškou eufonických prostředků, užasne, jak jsou přesto mélické; jak Oravova báseň, „sestra pravdy osiřelé“, je často protkána nenápadnými aliteracemi, rýmy nezvykle vzdálenými a často vnitřními, ukrytými nikoli na hranicích půlveršů, kde vnitřní rýmy hnízdívají), ale uvnitř. Tak v básni Inverze nemá slovo „bas“ z konce verše 11 své rýmující se slovo na konci žádného verše (nepočítáme-li „zas“ z konce až verše 35!) nebo půlverše, zato však je ve verši 13 uvnitř jeho druhé části „oddechový čas v letu“. Čtenář si ani neuvědomí, že tichounce cinkl rým, ale jeho nevědomí si ten souzvuk zapamatuje. V jiné básni je rýmové slovo k „teče“ znenápadněno v jednom z dalších dvou veršů zvratnou částicí („vleče se“).
   Vnímavost pro méličnost jako svůj základní způsob si Oravova poezie zajišťuje ovšem básněmi, které přímo hýří rýmy umocňovanými aliterací, jako je tomu např. v básni O písni, kde „zmrzlý čas žebral jen o jeden jediný den“, „zapálený a zahalený“, „kňučel a křičel a krákal s vranami“ atd. A co je nade vše: slovní hříčka je u básníka, který výslovně připomíná, že „básníkem je být těžké / řekneš láska / a zeptají se tě proč / jenže mlčením nic nevyzpíváš“, pravidelně víc než hra se slovy: „Ohni se tedy v ohni meči / jsou ti co stále brečí“; nebo „Den jako den / boje se bojí / a noc už jak ráno spílá.“
   Také bych se rád rozepsal o Oravově umění transakcentace i pointy, ale radost z jejich objevování radši nezkazím čtenáři první nesamizdatové knížky Miroslava Oravy, jíž je výbor SNAD NEZBLÁZNÍM SE UŽ (Balt-East, Praha 2013, s ilustracemi Idy Huttové, sugestivně sugerujícími náš život pod dohledem nočních sov). Ivana Blahutová, která výbor uspořádala, vybavila přesvědčivým doslovem Neznámý básník M. O., minimedailonem O autorovi i vzornou ediční poznámkou, odvedla práci úrovně dnes vzácné. Byla to práce zároveň lehká i těžká. Lehká proto, že nemusela vybírat perličky z popela, Orava je z autorů přísných na sebe a už v jeho samizdatech je málo básní zbytných. Tím ovšem bylo těžší rozhodovat, co pominout, když nejlepší by byl soubor, a ne výbor. Rozhodla se šťastně pro lyriku převážně intimní a meditativní, právem si jista, že ani v ní se nezapře M. Orava, básník své země, své přírody, své občanské a sociální zkušenosti.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]