JAROMÍR JINDRA

   Narodil se roku 1949 v Českých Budějovicích. Literárně tvořit začal již v dětství; jeho prvotina, povídka Vynálezce, zvítězila v roce 1960 v krajském kole tehdejší Soutěže tvořivosti mládeže. V roce 1969 nastoupil do redakce Jihočeské pravdy, odkud přešel v prosinci 1989 do nově se tvořící redakce týdeníku Nový život jako zástupce šéfredaktora. Z redakce odešel ještě dříve, než týdeník z ekonomických důvodů zanikl. V osmdesátých letech byl dopisovatelem týdeníku Jednota, vycházejícího v chorvatském Daruvaru; tady začal otiskovat seriál o záhadách naší planety Stopy z budoucnosti, který se stal základem jeho stejnojmenné knihy (1992). Volné pokračování nazval Čekání na stvořitele s podtitulem Mimozemšťané u kolébky lidstva? (2002). Společně se svojí ženou Eliškou napsal tři knihy - Lidový kalendář 2000 (1999), Konec světa nebude (1999) a Hvězda jménem Baudyš (2000), pro kterou napsal historickou novelu o astrologovi Janu Keplerovi. Posledně jmenovaná kniha byla uvedena na Mezinárodním knižním veletrhu v Praze. V roce 2003 se představil čtenářům historickým románem s detektivními prvky Sny umírají s králi. Žije v Českých Budějovicích. Je členem Unie českých spisovatelů.

   Jak se píše autorovi, který nežije v Praze?
   Nevidím rozdíl v tom, jestli autor tvoří v Praze nebo někde na šumavské samotě, Praha se pro něho ale stává velkou výhodou ve chvíli, kdy hledá nakladatele, který může - a taky nemusí - jeho knihu uvést ke čtenářům. Mimopražští nemají potřebné známosti, kontakty v médiích, neobjeví se na televizních obrazovkách a tak, slovy časopisu Týden, hrají »druhou ligu«.

   Vy také?
   Jak kdy. Zatímco mou první knihu Stopy z budoucnosti vydalo dnes již neexistující českobudějovické nakladatelství Ameriguide, další tituly většinou vycházely v Praze nebo Brně. Brněnská MOBA například uvedla knihu Hvězda jménem Baudyš, kterou jsem psal společně se svojí ženou Eliškou, na Mezinárodním knižním veletrhu v Praze. A tituly Čekání na stvořitele nebo historický román Sny umírají s králi se prodávají také na Slovensku. O posledně jmenovaný román, který pokřtil akademický malíř Kristian Kodet, předběžně projevili zájem také nakladatelé v Polsku a Maďarsku, neboť se v něm odehrává i kus jejich vlastní historie.

   Jak jste se vůbec dostal ke psaní?
   Obávám se, aby to nevyznělo příliš čítankově, ale mně se opravdu splnil dětský sen! Jako kluk jsem chtěl být novinářem, nebo spisovatelem. Třebaže jsem po chirurgickém oddělení od svého siamského dvojčete (to zemřelo) od dětství tělesně postižený, dosáhl jsem obou cílů. Novinářem jsem byl jedenadvacet let a ještě dnes řídím jeden celostátní čtvrtletník. Začátky? V deseti letech jsem zvítězil v konkurenci mnohem starších autorů v krajském kole tehdejší Soutěže tvořivosti mládeže se sci-fi povídkou Vynálezce. Tehdy o ní Rudolf Křesťan napsal stránkový materiál v Mladém světě a dílko malého autora přirovnával k Čapkovské bílé fantazii, Jiráskově jazykové důkladnosti a laskavému houpání pohádky. Kdo ví, snad právě tahle Křesťanova slova tenkrát rozhodla a já se psaní začal věnovat víc...

   Zatím poslední knihou byl historický román. Proč jste si zvolil historické téma?
   Myslím si, že národ, který pohrdá svou minulostí, ztrácí ukotvení v současnosti a sám si boří základy vlastní budoucnosti. Všechno, co jsme ve své historii jako národ prožili, ovlivňuje naši přítomnost, naše konání a vztahy k sousedním národům. Každé pohrdání pamětí národa se nutně vymstí na perspektivě jeho dalšího vývoje. Znovu jsem si tohle uvědomil v okamžiku, kdy jsem si třídil podklady pro historický román Sny umírají s králi, jehož děj je situován do prvních let lucemburské vlády v Čechách. Jan Lucemburský v něm pátrá po příčinách olomoucké vraždy, jejíž obětí se stal poslední Přemyslovec Václav III. Nevědomky tak rozehrává boj o budoucí podobu českého státu v rámci univerzální evropské říše - Svaté říše římské národa německého, boj plný intrik, zdánlivých vítězství i velkých porážek. Paralela s Evropskou unií se přímo nabízela.

   A co plány?
   Těch je hodně, rozhodně víc než času... V lednu jsem začal pracovat na dalším historickém románu Zajatec osudů, ve kterém by měl astrolog císaře Rudolfa II. Jan Kepler vzpomínat na léta svého pražského pobytu. Současně si tak trochu pro zábavu píši pohádky Severního království, zatím bez definitivního názvu. A taky mám ještě jeden velký sen: vybudování velkého nakladatelského domu Unie českých spisovatelů. Spolu s manželkou jsme před časem základní návrhy vypracovali a předali vedení UČS. Samozřejmě jsme připraveni kdykoli pomoci nejen radou, ale i skutkem, protože máme určité zkušenosti z vlastního knižního vydavatelství.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]