Kopání do památníků je projevem obyčejné lidské nenávisti, která je současně dokladem zvětšujícího se nebezpečného nádoru v mozcích uglobalizovaného a supermarketového nadčlověka, za naprostého nezájmu a přihlížení ostatních lidských bytostí, jimž je blízká lhostejnost. Tak podobně se vždy rodilo zlo. Biologický proces stárnutí vylučuje čím dál rychleji zbylé pamětníky dřívější celosvětové lhostejnosti, která rovněž přihlížela ničení památníků. Později k němu přibylo pálení knih i budov... Kousek za Prahou se nedávno hajlovalo, filmoval se a nahrával řev nad jinými poničenými náhrobními kameny. Nenávist směruje další lidská těla ověšená výbušninami mezi jiné lidi v autobusech, restauracích, navádí letouny na vysoké domy plné lidí, osoby zahalené v kápích zapalují kříže, podivné tváře ukryté v kuklách zase rozbíjejí vlaky a ničí místa určená lidem k prožití krátkých chvilek radosti... Divný svět. Výbušnina ho však nedokáže změnit podle přání vyšinutých lidí. Místu určenému nám k žití lze jen ubližovat a v toku času to pocítí všichni obyvatelé Země.
   K ubližování lidem stále častěji postačí i obyčejný výlet vlakem. Stačí zamířit třeba do hlavního města na fotbalové utkání. Taková celostátní normálka, řeklo by se. Potíž však spočívá ve faktu, že podobné výlety stojí moc peněz i fotbalové nediváky, kteří však naopak vědí, že kopaná se hrávala s míčem, bez házení dýmovnic a kamení. Vandalství jako by se u nás proměnilo v nevinný folklór.
   Lidská nenávist přehlížená společností v běhu světa přinesla vždy jen zlo. Od pálení knih se přecházelo k vraždění, k plynovým komorám, koncentračním táborům... Věda člověku poskytla úžasné možnosti, a přitom lidská paměť se začala setsakramentsky rychle zkracovat. Proto se kope do památníků a soch, které dosud nestačili ukrást sběrači barevných kovů a statuofilové. Před šedesáti lety, v čase hrůzné války, na jaře roku 1943 došlo na odkrytí hrobů masového vraždění v lese u Katyně. Jednalo se o zajaté polské důstojníky postřílené na rozkaz z Moskvy. U objevu bylo tehdy i dost profesorů svezených Němci z celé Evropy a už v roce 1943 byla vydána i kniha, z které jsou připojené fotografie. Zdánlivě pouhá epizoda z časů válečného běsnění. Němečtí objevitelé těchto ruských vražd se jich dopouštěli tak často a v obrovském rozsahu, koncentráky a plynové komory nevyjímaje... Listuji si knihou, kterou o katyňském lese v roce 1943 šířila německá propaganda. Jako bych si ve své mysli prohlížel nezapomenutelné obrazy, na kterých jsou ubohé lidské trosky v pruhovaných hadrech spatřené na sklonku děsivé války, nacpané ve vagonech. Moc tenkrát mrzlo... Neznal jsem tehdy jako kluk ani jejich národnost, ale vždy si je připomenu při novodobých kopáních do památníků, při rozbíjení vlaků, výloh, aut... Když se do vlaku neodvažuje vstoupit průvodčí, cosi zlého se počíná. Lhostejnost je tady už dlouho.
   V roce 1919 politické hnutí vedené v Itálii Mussolinim umožnilo vznik tzv. Bojových svazů, kterým se v italštině říkalo fascio. Tak se zrodil fašismus. Tenkrát se vyrazilo na Řím a další města... Smůla je, že fašismus nebyl neznámým hnutím ani v demokratických zemích. K ničení všeho, co má sloužit, má člověk vždy velice blízko. Nemusí utrácet ani za lístek na fotbal, stačí, když rozfláká autobusovou zastávku. Vržená dlažební kostka rozbije sklo snadno. Stejně tak lidskou lebku. Může to pokračovat zjištěním, že lidskou mozkovnou prolétne rychleji do zátylku vpálená kulka...
   Všechna podobná dění vždycky odstartovala nepočetná skupinka fanatiků, co komusi vymlátila jen obchod. A zase vidím ty ubohé natahující se a prosící ruce v pruhovaných hadrech. Tenkrát na přelomu let 1944-1945 chtěly podat aspoň sněhovou kouli...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]