Býti "in", to je teď pro kdekoho příkaz dne. Býti "in" za každou cenu. Kdyby mě to snad uvedlo do situace, v níž budu vypadat omezeně, nerozvážně, nemoudře, prostě blbě, nevadí, okolnosti nerozhodují, určující je cíl. Anglické "in" má mnoho významů - "v", "ve", "u", "při", "na", "do", "z", "za", "od", "po", "pro", ale také, a o to jde především, "podle", "uvnitř" a přeneseně i "u moci". Tedy být dle aktuální módy, být uvnitř dění, nenechat se vystrčit za lajnu, a když to jen trochu jde, získat kousek moci, respektive vlivu.
   Dosáhnout toho není zvláště snadné, ale ani nemožné. Nutno býti stále ve střehu, ani na okamžik nezříci se šance, být bedlivým pozorovatelem. Se smysly zbystřenými na možnou mez sleduji všechny televizní reklamy, jsem-li způsobilý jazykově, pak i zahraniční. Jsou rovnocenně moudré a poučné. Co se v nich vidí a poví, je rozhodně "in". Kdo má silnou paměť, ukládá to do ní, kdo ne, pořídí si notes. Kdekoliv pak se sejdou nejmíň dva, mají o čem hovořit. A bývá to dost dobré. To "in" se totiž šíří podle Blaise Pascala - všemi směry rovnoměrně, i na dálku je znát, jak vyrůstáme.
   Ovšem nejvíc "in" jsou teď ústa dokořán (sprosťák by řekl: votevřená huba). Jste-li vskutku stále ve střehu, ani na okamžik se nezříkáte šance být bedlivým pozorovatelem, vidíte to všude. Na obrazovce televizní, v novinových reklamách, na letácích všeho druhu, na ohradách pro plakáty, na billboardech. Téma s tím nesouvisí. Může jít o útok nebo obranu, hluk či klid, jídlo nebo odříkání, o tam nebo nazpátek, je-li na obraze lidská bytost, má ústa dokořán. Ale proč? Z údivu to není, vždyť opravdově se dnes diví už jen málokdo. Tedy z nadšení? Jistě ne! Zápal je spíš "out" (mimo). Tak proč?
   Možná odpověď je spíš nepříjemná. Jen s ústy dokořán lze všechno pozřít, jen naplněný po okraj mám ještě šanci pochopit.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]