MIROSLAV KAPINUS
Dívka a pramen
Když dívka skloní hlavu nad pramenem
a vodu přímo do úst zachytí
na ústa milého se rozpomene
polibek na rtech znovu ucítí
S úsměvem vzpomíná A mhouří oči
Celý svět náhle kolem zavíří
Slunce se zastavilo nad úbočím
a polehává mezi arkýři
Dívka se napřímí Pak zvedne čelo
Záplavu vlasů vrátí na záda
A slunce na obloze zrezivělo
a rozvážně a tiše zapadá
Dívka v dešti
Prší A proudy červnového deště
máčejí šat tvůj a tvá ramena
Déšť zvučně buší do chodníku v městě
a hnízda na střechách jsou ztracena
Ty ale nastavuješ tvář té vodě
která ti padá z oblak do vlasů
jako bys netoužila po pohodě
jak by ti nejlíp bylo v nečasu
Dívka a vlaštovky
Mláďata dávno opustila hnízda
Teď zkoušejí vzít vítr pod křídlo
a opustit ta osvědčená místa
která jim horké léto nabídlo
Díváš se za nimi a oči cloníš
zvedajíc mlčky ruku na pozdrav
Vzdálená křídla šelestí a zvoní
teskně a tiše jako v lukách splav
Dívka a hořkost podzimu
Koruny stromů jsou zas v jednom ohni
a listí proud se řine do trávy
Čas tiše míjí Ztrácí se den po dni
a kraji vládne vítr ryšavý
V tom čase dívky cítí v srdci tíseň
která je trápila už od jara
A vítr zpívá starodávnou píseň
když vynášejí slunce na márách
BOHUMIL MATĚJOVSKÝ
Přesýpací hodiny
Písečná zmije
z výhně Kalahari
zrozená
tiše protéká skleněným hrdlem.
Větří
naši
smrtelnost.
Až poslední
zrnko ocasu
protáhne se
škvírou
jedovatý váček
pod zubem času
naplní se
až
k prasknutí.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)