Nevěříte? Stačí přečíst sloupek psychologa Otakara Patočky v "nejčtenějším pražském deníku" (Metro, 8. 1. 2004), a hnedle vám to bude jasné. "Hlavně neklesat na duchu", tvrdí autor i v titulu. "Člověk nezemře, nebo se tak aspoň nestane hned", povzbuzuje nás vhodně vybranými slovy. Člověk "si zvykne na všechno" a také "vše nemusí být jen špatné, nevýhodné a odstrašující. Již po pár dnech se ukazuje pár kladů", tvrdí s odzbrojující prostoduchostí a stylem stejně vybraným. To si jen dojdeme na pracovní úřad a tam nám přislíbí, že když budeme mít doklady v pořádku a "něco jsme již dříve odpracovali, pár bankovek coby podpora bude". To se budeme mít. To se potom "vynoří ještě další přednosti našeho propuštění", píše dále psycholog, na jehož fotografii vidíme lehký náznak úsměvu a laskavý pohled. "Především po ránu nemusíme nikam spěchat, nezažíváme tradiční stres". A hned přispěchá s vyprávěnkou o "kamarádovi", který si zatím "svoji nezaměstnanost docela pochvaluje", protože se po letech "vyspí", docela klidně se "nají", dojde si pro noviny, dívá se na televizi "a odpočívá". Jde "o vcelku příjemný stav", stojí černé na bílém. Jeho "kamarád" je přirozený optimista, muž činu, do jara "nějak vydrží", a potom "se pustí do práce" s chutí a energií. Ouha - "jen ji ale musí někde najít".
   Všechno zlé je k něčemu dobré, v tom s panem O. Patočkou souhlasím. Lépe hledět na nezaměstnané jako na malé děti a povzbuzovat je šidítkem, než je arogantně přehlížet či denuncovat jako neschopné podnikatele s vlastní pracovní silou "povýšenou" na zboží. Ale možná i k tomu jednou dospějeme a Patočka nám zajisté půjde příkladem, jak "neklesat na duchu".



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)