24. 2. 1912 Plzeň - 30. 12. 1969 Praha
Již devadesát pět let uplynulo od narození jedné z nemnoha osobností výtvarného světa, která suverénně překročila hranice našeho malého domácího dvorku. Jiří Trnka se stal součástí minimálně evropského kulturního bohatství a v podstatě je jeho dílo stálým kvalitativním měřítkem nehraného filmu (animovaného, loutkového, kresleného...) Přes svou světovost je jeho tvorba, a to bez diskuse, ryze národní. Podařilo se mu něco nevídaného. Donutil to světové, aby respektovalo to naše, domácí. Tato úvodní slova nepovažuji vůbec za přeexponovaná, nadsazená, ale píší je s vědomím jistého smutku.
Trnkovo dílo je bezesporu měřítkem hodnot, a to nejen výtvarných, ale v pravém slova smyslu těch nejširších, společensko-kulturních. A právě tyto kvality jsou jakoby překážkou toho, aby jeho tvorba žila plně i v naší současnosti. Filmy se nepromítají, nová vydání knížek s jeho ilustracemi se neobjevují, o výstavách jeho volné tvorby nemluvě. Svět jeho půvabný Sen noci svatojánské nechce vidět, stejně jako tajemné Staré pověsti české, národní a přece světový Špalíček, ale i jemně orientálního Císařova slavíka a další. Bohužel na celé čáře vítězí disneyovská manýra. Proti ní se již koncem 40. let Trnka spojil s vynikajícími osobnostmi své doby. Především pro dětského diváka mu nic nebylo dost dobré. Uvědomoval si, že tvorba pro děti nemusí být zákonitě primitivní, se stále se opakujícími formálními postupy, že stejně důležitý jako vlastní výtvarné dílo je i kvalitní námět, a v neposlední řadě také spoluautoři. A tak je jeho výtvarný projev, jak v podobě filmu, tak ilustrací, svázán s takovými osobnostmi jako byl Vítězslav Nezval, František Hrubín, Václav Trojan, Adolf Hoffmeister či Jan Werich.
Proč tedy naše současnost tak málo těží z tolik bohatého odkazu? Naše současnost nepotřebuje hodnoty? Asi je opravdu nepotřebuje. Ono, upřímně řečeno, každé vnímání opravdových hodnot stojí nějakou námahu, s jistou mírou nadsázky můžeme napsat: vnímání kvality předpokládá i jistou míru kvality těch, kteří ji vnímají.
Je kvalita v centru zájmu naší současnosti? Kde nejprůkazněji cítíme absenci hodnot ? Volila bych oblast morálky a zvláště svět umění. Právě opravdové umění, které je dnes tak podceňované, odráží velmi citlivě povrchnost našeho dnešního světa. Když si klademe otázku, kde se bere taková exploze neumění, povrchního umění, kýče, musíme si stále dokola odpovídat: je to v povrchnosti našeho světa, v kýčařství celého současného životního stylu, v příklonu ke všemu tomu, co je lehce stravitelné, co od nás nechce žádnou snahu, žádný interes. Nemusíme se ani moc snažit, abychom toto takyumění doslova "konzumovali". A tady najdeme i odpověď na otázku, proč se naše děti nedívají na Trnkovy pohádky, či - lépe vyjádřeno - proč mají minimální možnost se s nimi setkat.
Autor: Věra Beranová
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)