Kdyby se společenský dům v Přerově, na jehož záchranu se vyplýtvalo mnoho slov, po nichž nenásledovaly žádné účinné činy, jmenoval třeba Měšťanská beseda, a kdyby se mu neříkalo ve městě Komuna, jeho šance na přežití by bývala mnohem větší. Jistě, když se někde staví svatostánek konzumu, jde vše stranou; úřad sice nějaké ty stromy, které by zacláněly a mařily působení reklamních velkopoutačů, rozhodně vykácet nepovolí, leč za temné noci se stromy patrně samy podřežou, aby nepřekážely: vypátrat a potrestat pachatele se přece nepodaří. Mezi vykácením stromů a zbouráním velké stavby je ovšem rozdíl, taková akce se nezvládne za dvě tři noční hodiny, a tak se nějak zařídí, aby příslušné činovnictvo konalo přímo ideálně dvourychlostně: aby v povolování bourat a plnit podmínky bourání rozhodovalo promptně, bez průtahů, zato při odebírání souhlasu s demolicí postupovalo obezřetně velmi pomalu a za jednání s kdekým, tak aby se záměr odebrat souhlas nedal utajit a demolizátoři měli náskok. To vše jistě ne zdarma, zato s vydatnou tichou podporou panstva, které se tak bojí o své výsady, že i samo slovo Komuna je děsí a dům obecně tak nazývaný by už dávno byli rádi srovnali se zemí, jak se to za Protektorátu udělalo s Lidicemi.
   Stavba se ovšem dá zlikvidovat, slovo však trvá, jak to v básni Lenin napsal Miroslav Holub: A už to nevymažou. / Ani modlitbami. Ani staletími. / Ani bengály. / Ani trinitrotoluenem. Barák se snadno zbourá, slovo ne. Velký mediální taneček okolo demolice napomohl, aby slovo tím jistěji žilo dál.
   Ať už se na místo po přerovské Komuně postaví cokoli, bude se tam stále říkat u Komuny.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)