ALOIS REICH
Z přírody
Na kopec Trokavec
má sednout krkavec.
Bože, to bude krása!
Saša už slintá radostí,
kníže Sch. hosty pohostí,
udatná Vlasta jásá.
VÁCLAV HONS
Trokavec
Na topole
podle skal
zelený mužík
koaličně zatleskal
Halí belí
ti dva až tři
všemu rozumí
jak koza petrželi
Tady je dobrá rada
nad radar
drahá
Armádní generálka
ví
že buď z jedné
či druhé strany
je většinou vyhraná
každá válka
Sedíme zjihle
z tohodle topolu
bude opravdu
skvělý šestihvězdný
výhled
Když náhle
křesťanský kříž
řízen radarem
letí k bohu blíž
Brdy
jistě nejsou
důležitější
než všechny
vládní prdy
Halí belí
první koza
už je v zelí
Má skvělou
řečnickou formu
čekáme v naději
kdy konečně si obleče
čtyřhvězdičkovou uniformu
Kdo to leží
pod topolem
lámán
maskulaturním kolem
Halí belí
druhá koza
už je v zelí
Na topole
podle skal
zelený mužík
na kříži zatleskal
Tady je dobrá rada
nad radar
drahá
Halí belí
tak kdo
když ne lid
tady velí
EUGENIO GINO VITALI
+*+*+*
Ráno, spíš úsvit, na pobřeží
rybáři v pruhu slunečního svitu
neviditelní snad i vlastnímu bytí,
na břeh vynášejí ozvěnu vln.
Všechno mi připadá dokonalé,
bez pochyb o svém životě v čase:
před námi už by neměl být
žádný poslední den.
Na břehu u stolků i bezcílná
těkavá mládež,
unavená nočními ohni
a polibky s chutí po slané vodě,
sází na jistotu.
Vlaštovky, co mám v hlavě
se vydaly týmž směrem,
proti času, souostrovím, rovníkům.
I člověk má svůj přístav a svůj let.
Záplavy mnoha příbojů
mne z dálky mezi mořem a vnitrozemím
omračují hlasem,
co je jen list z kamene odštípnutý.
+*+*+*
Mlčeli svorně, oslepeni bohem peněz,
a přihlíželi, jak bez plamenů hyne zem.
Bývala tu tráva a stromy, vlaštovky,
býval tu vítr a líp než moře ukládal vlny,
v našich rukou blankytu bylo víc než na obloze,
bývala tu jiná krev a ta v lidech
svým veslem popoháněla dech
a zemi hnala ke svému ústí.
Směje se veliká smrt,
bere si nás k sobě před usnutím,
životu láme křídla.
Všichni ve stoje,
před námi
defilují člověka a tupost.
Ravenna
Z veliké školní tabule ze samého ohně
jednou mě, němá, možná
z vody ulitými písmeny životu vrátíš.
Jen pro tebe dechem mne smrt obdaruje
a ty mi pak povíš o pohromách,
které sis ještě měla prožít,
a jako zaživa znovu ucítím,
žes vešla do mého bytí.
Budu nad tebou bdít,
ty i já bez paměti na člověka.
To pro mne se budeš do slunce dívat
a upíjet si je malými doušky
a v očích ti zkvasí úsměv
tvé bolesti.
+*+*+*
Soudce píská a staví se do brány
aby kopl pokutový kop.
Ze své kabiny nikdo
nevyhodil směrovku
aby vyznačil u vchodu cestu
k popisnému číslu sebe sama.
Chyběla jedna generace
nápoje lásky a nenávisti se slily
sedmkrát kohout zakokrhal
když kněz křtil smrt
nikdo kvůli vichřici nevyhlásil poplach
protože v přílivu a odlivu se usadil klid.
Odešel kamsi stín
a kamsi odešlo i slunce.
+*+*+*
Žít bylo jako rozlomit
vedví čas:
láska a smrt, pláně jiter
nebyly nikdy tak zelené.
Už ne voda co zhasíná, ale oheň
co po ní dychtí.
Už ne volný pád člověka bez domu
z něhož by odešel
ale země na vážkách v člověku.
Abychom zůstali na nohou, musíme se vrátit
krokem jehož se nám nedostává.
To oheň se převléká a vrhá
jas do chřtánu hada:
tisíc plus tisíc
odečtenou se nuly.
Nejsme ti co zůstanou.
Přeložil ZDENĚK FRÝBORT
Eugenio Gino Vitali se v italské Ravenně (bylo to v roce 1934) narodil a stále v ní žije. Po léta vlastnil dílnu, ve které se vyráběly věci ze dřeva: stoly, stoličky, police, topůrka a podobně. Na jeho básních je to znát. Hned ve své první sbírce Nekonečným dešťům, vydané v roce 1965, chápal jazyk jako něco, z čeho se vyrábí sdělení, jakým je báseň, a básníka měl za člověka dělného a na jistý způsob rukodělného. Za svou první sbírku obdržel mezinárodní cenu za poezii Riviera dei Marmi.
Na konci šedesátých let vytvořil »knihu k vylepení«, básně na plakátech vylepované na zdech velké řady italských měst. Tento jeho příklad si získal následovníky v mnoha jiných italských i cizích městech.
Po sbírce Želví vítr z roku 1973 mu v rychlém sledu vyšlo pět sbírek, pak následovala desetiletá odmlka.
Ukázky jsme vybrali ze sbírek Oči času (1999) a Testata d'angolo, zatím poslední, vydané v roce 2005.
ztr
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)