Gary Hademan se po pěti letech šerifování poblíž arizonského Phoenixu vracel do Texasu převzít jeden z největších rančů v jeho jihozápadní části, dědictví po svém strýci Billovi, kterého kůň shodil tak nešťastně, že už nevstal. K ranči mu zbývaly ještě dva dny jízdy, ale přesto povstal v třmenech, aby se nadechl vůně pastvin rodného kraje. Kupodivu žádnou neucítil. Pastviny jindy plné jejího zdroje - dlouhorohého texaského skotu, široko daleko zely prázdnotou. Gary, udivený tímto zjištěním, zamířil do nedalekého Snake Rocksu, okresního městečka, kde hodlal přenocovat a přijít na kloub záhadě vyprázdněných pastvin.
   Hned za vchodem do baru U hrbatého pistolníka dal podomkovi půl dolaru, aby se mu postaral o koně a potom vstoupil dovnitř. V baru se právě hádali dva rozčepýření muži. Olovo v jejich koltech, které měli zatraceně nízko, muselo být už velice nervózní. ,,Proboha, jak jsi mohl, ty zrzavý opičáku, říci něco tak ohavného o mé nejmilejší kobylce Mary," rozčiloval se vysoký blonďák. ,,Raději vzývej Satana, ty volská ropucho, k němu to máš jako domů," odsekl ryšavec. "To odvoláš, ty kvičící skunku." Po těchto slovech byl krok ke rvačce a střílení tak jistý, jako u toho, kdo již zvedl nohu.
   Zatímco Gary s napětím očekával štěkot koltů, baroví hosté, tvářící se jako členové židovského pohřebního bratrstva, zůstávali v klidu. Ani je nenapadlo spěšně vyklízet příští dráhy olověných sršňů, jak je na Západě zvykem. Z klidu je nevyrušilo ani mrsknutí paží obou mužů, které jako útočící hadi bleskurychle pozvedly hlavně koltů. Jejich kohoutky však cvakly naprázdno. "Hlupáci," poznamenal kdosi, "zapomněli, že nemají na zdejší předražené střelivo."
   Udivený Gary si přisedl k muži, v němž poznal starého lovce kožešin, který na ranči navštěvoval jeho otce, dokud ještě žil, i strýce Billa, a objednal si krvavý hovězí steak. Po barmanově sdělení, že hovězí neviděl už měsíc, protože ho do jejich dobytkářského kraje ještě nedovezli, se Gary netvářil příliš duchaplně. "Dobře se na vás pamatuji Gary," nechal se slyšet starý lovec, "a protože jste zde dlouho nebyl, máte se čemu divit." "U mokasínů Černého psa, nejvyššího náčelníka Navajů, jehož duch se za větrných nocí prohání tímto krajem, prosím, vyprávějte," vyrazil ze sebe otřesený Gary.
   "Všechno začalo krátce po vašem odjezdu tak," spustil starý lovec, "že pistolníci toho prašivého kojota Pigneka vypudili ty umaštěné Mexikány z polorozpadlých haciend, které ve městě zůstaly ještě po Španělech a hnali je i s rodinami až za Rio Grande. To mu získalo slávu a Blue Bird Party vítězství ve volbách. Pignek se stal starostou Snake Rocksu a postupně i pánem celého kraje. Nejprve zrušil dostavník, naše stálé spojení se světem, s tím, že se každý má postarat sám o sebe. Potom zrušil i pohřebné, které naše kdysi bohaté městečko platilo rodinám nebožtíků. Na střelivo v celém okrese uvalila Blue Bird Party takovou spotřební daň, že je nejdražší na Divokém západě. Ani řemeslní pistolníci, natož obyčejní westmani, si takový luxus nemohou dovolit. A k nejbližšímu solidnímu kšeftu mají pět dní jízdy. Výsledek, který je hanbou našeho Západu, jste sám spatřil před chvílí."
   "Ale když už byli skuteční muži nuceni upustit od svobodné výměny názorů pistolemi," namítl Gary, "mohou k ní využít tradičního amerického způsobu - rány pěstí," pravil s úsměvem starý lovec.
   "Gary, opět vám musím připomenout, že jste v tomto kraji dlouho nebyl. První cesta po takové ráně vede obvykle k zubaři. Na každé ošetření i lék zavedla Blue Bird Party takové příplatky, že si je normální cowboy, ba ani předák, nemůže dovolit. Podobně je na tom i praktický lékař, který dříve každý týden spravoval nejméně pět hochů nakrmených olovem. Dnes k němu nepáchne ani noha a skoro všichni jezdí raději za indiánským šamanem do nedaleké rezervace."
   "Ale kam se poděl náš proslulý dlouhorohý skot?" znepokojeně se otázal Gary.
   "To je zamotaná historie," zasmušile odvětil starý lovec. "Ten slizký had Pignek s vydatnou podporou Blue Bird Party prosadil privatizaci státních pozemků přiléhajících k Red River, jako k jedinému stálému zdroji vody v kraji. Za babku je skoupili stejní lotři jako on, většinou předáci této prožluklé strany. Pak začali poctivým rančerům prodávat vodu za takovou cenu, že by je chov dobytka přivedl na mizinu. Proto se rančeři krav rychle zbavovali. I s ranči je hluboko pod cenou prodávali těm supům z Jihozápadní dobytkářské. Stovky cowboyů přišly o práci a mnozí kraj opustili. Ti, co si ho zamilovali, se začali přeškolovat na zahradníky a místo krčem navštěvovat nedělní školu. Někteří z kdysi tak ostrých hochů dokonce vstoupili do řádu Bratrů soudného dne. Jo, Divoký západ už zdaleka není tím, čím býval ještě před vašim odjezdem. Aspoň v naším kraji."
   "Ale to je strašné," prohodil Gary.
   "Počkejte, to není zdaleka všechno," zarazil ho starý lovec. "Po každé koupi ranče vybrala podle jeho velikosti Jihozápadní ze svého účtu deset až padesát tisíc dolarů, které ten starý chřestýš Pignek ještě týž den vložil na své konto v bance. Když na tuto nepřístojnost šerif Parkey upozorňoval soudce Salichmana, dostalo se mu strohé odpovědi, že štěká na nepravý strom. Pignek si prý našetřil peníze ze svého platu, schovával je doma, ale zapomněl kde. Teď je náhodou objevil, ale bojí se je odnést do banky najednou. Tvrdí, že cestou by ho mohli bandité oloupit o všechny úspory. Proto je tam nosí raději po menších částkách, z nichž ale i ta nejmenší čtyřnásobně přesahuje jeho roční plat. Starého poctivce Parkeye pak našli s prostřelenou hlavou".
   "Už za svého šerifování v Arizoně jsem poslal na pekelné pastviny dva tucty podobných lotrů jako je Pignek," prohlásil tvrdě Gary, "a doufám, že i tento ďáblův zplozenec bude brzy pojídat maso smrdutého skunka v pekle, protože ho tam dostanu."
   Starý lovec se opět s úsměvem snažil tlumit Garyho temperament. "Věřím, že jste statečný muž, stvořený z pozornosti, lstivosti i střelného dýmu, ale budete tahat chřestýše za ocas. Upozorňuji vás, že ten zákeřný had Pignek má dostatek lumpů ochotných napumpovat vás za dvě stovky ze zálohy olovem. A to nemluvím o Jihozápadní dobytkářské, proti níž ani vaše rychlé kolty nic nezmohou. A čím vlastně hodláte začít?"
   Tentokrát se lišácky usmál Gary. "Kolty jistě ne, ale penězi. Naštěstí jsem zdědil po svém druhém strýci, oceláři z Chicaga, pěkných pár set milionů dolarů. Koupím za ně celou Jihozápadní a pak za symbolický dolar odprodám ranče původním majitelům. Ti mě potom samou radostí i se svými šťastnými honáky krav zvolí starostou. Zestátním pozemky kolem řeky, zruším daně na střelivo, příplatky u zubaře i lékaře, znovu zavedu pohřebné, místo dostavníku bude do Snake Rocks jezdit vlak a pro vysloužilé pistolníky, falešné hráče i staré cowboye zřídím domov důchodců. Teprv na konec pošlou mé kolty do pekla toho plazivého chřestýše Pigneka. Náš kraj se opět stane starým dobrým Divokým západem."
   "Člověče," zděsil se starý lovec, "vy jste se dočista zbláznil. To je revoluce, prohlásí vás za buřiče, likvidátora svobodného podnikání a v celém Texasu budete nadobro vyřízen. Pokud vás neoddělají, skončíte za mřížemi pro neamerické smýšlení ještě dřív, než cokoliv podniknete."
   "Ale," namítl znejistělý Gary, "žijeme přece v nejsvobodnější zemi světa."
   "Myslíte?" pronesl s úšklebkem pod vousy starý lovec.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)