Na nedávném setkání členů Unie spisovatelů vystoupil také Miroslav Kantek, který svůj příspěvek uvedl slovy "dámy prominou..." Pak po nás začal metat dlaždice neuvěřitelných sprostot - přesný záznam kteréhosi rozhlasového vysílání pro mladistvé. Zahrál si chvíli na moderátora, nohou si podupával do rytmu příštího hudebního nářezu, "kterej bude zaručeně hustej, takže to do nás naprcá, až se z toho po, a potom nebudeme nasraný, ale krásně z tý hudby a slova zasraný, aný, aný, aný, aný..." Ještě že neprominou ani dámy, ani páni, myslím samozřejmě, že neprominou oné rozhlasové stanici!
   Cestou domů jsem si vzpomněla na procházky s tatínkem po parku. Na mé všetečné otázky někdy odpovídal: Polož tu otázku jinak! A já jsem brzo poznala, že každé slovo se dá jinak i jinam položit - tak jako cihla do různé krajiny. Kam jdeš, ty prdelko, volávali jsme v parku na tlustého kluka s krásným příjmením Chalabala, který miloval zmrzlinu a vodila ho sem maminka Běla. Jsem zmrzlý jako drozd, bylo tam zima jak v prdeli, budu muset řediteli Růžičkovi navrhnout, že bych škole udělal místo násypných kamen na uhlí ústřední topení, opouštěl pan Hrabík rodičovské sdružení naší třídy. Ale ten těžkej, říkáte hodinovej zimník, vám, pane Frantina, myslím sedne - no jak prdel na hrnec! Jo, jeden myslel Hrabíku - a posral se!
   Vidíte - není sprosté jako sprosté. Nebesa lidové poezie nedají nikdy zhasnout planetě Zprdukuličce, ani lucernám, v nichž poletuje zakletej prd a svítí básníkům na cestu.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)