Jen co slezl člověk se stromů, postavil se na zadní nohy a udržel v ruce klacek, počalo se odvíjet něco, co přetrvalo, trvá a přetrvá ještě následné věky. Ano, silný proti slabému, mocný proti bezmocnému, lstivý a zákeřný proti naivnímu, bohatý proti chudému, fabrikant proti dělníkovi. Zápas, zápas a zase zápas – prostě dějiny lidstva.
Prvobytně pospolná společnost byla sice ve svých počátcích jednoduchá, ale zase ne tolik, aby se ve své podstatě příliš lišila od té naší – civilizované, dokonalé, s vědeckými podklady pro každý náš krok, s odůvodněním všeho našeho konání a našich činů. Již tehdy dávno se zrodila myšlenka, kterou dnes nazýváme sociální a komunistická. Myšlenka, která dřímá v lidech tak dlouho, jak dlouho trvá lidská existence na této zemi.
Nebyla to myšlenka spojená, zatím ne, s politickými bojůvkami, poslaneckými mandáty, prezidentskými ano a ne, populistickými hesly, handrkováním politických stran. Byla to myšlenka čirá, jako voda lesní studánky. Přání jedince žít s plným žaludkem, s ženou mít houf dětí. Žít mezi svými, občas si zakřepčit u společného ohně (když už byl) a z radosti, či pro naději na bohatý úlovek vyrýt do stěny jeskyně obrázky, osekat dutou kostičku po hodování tak, aby se na ní daly vyluzovat tóny a utržené rány při lovu hojit bylinkami.
Myslíte si, že normální člověk v současné době chce něco jiného – tedy přeložme si vše výše napsané do roviny dnešní společnosti, se všemi vymoženostmi, které k životu můžeme využívat. Domníváte se, že jde o věci diametrálně odlišné?
Žel, vždy ve vývoji věků a historie lidských dějin stáli a stojí proti sobě, obrazně řečeno, dva jedinci: člověk v pozici bezpráví a člověk nad ním se povyšující. Zde začíná klíčit semínko revolty a protestu.
Z které asi strany a kam protest směřuje? Je nabíledni, že od sociálně slabých, proti v převážné míře jednotlivcům či menší skupině nadřazených.
Ptáte se, proč ten dlouhý úvod? Nu proto, že ve stavu současné společnosti nevidím nic pozitivního, co by se krylo s požadavky obyčejných lidí na normální a spokojený život. Že nastolený kapitalistický systém nemůže dát člověku nic, aniž by ho druhou stranou obral o to, co do něj vložil. Nikdy nekončící kolotoč lstí a bezpráví, podvodů a podrazů. Kvůli tomu přece člověk na světě není.
Ideály, které se k modelu lidskosti nejvíc přiblížily, byly zlikvidovány, a to jak vnějšími okolnostmi, tak i z vlastních řad těch, co je hlásali. To je smutné a varující, především do budoucna.
Pozvednout zase prapor a nastavit čistý štít je vždycky těžké. A všeobjímající model církevních systémů, lidumilů ve jménu božím, s patentem na moudra o všem? Je velmi smutné, že i církev, která se tak vehementně ohání Ježíšem Kristem, nezná ve svých řadách pojem bídy a nuzoty. Už jen ten fakt, že vždy v dějinách stála a stojí na straně vládnoucí, už tím se přiklonila a vyřkla ortel nad svými „nuznými ovečkami“. Od vrstvy vládnoucí pak vděčně přijímala a přijímá velmi tučné milodary a prebendy. Za to žehná a posvětí vše, co je potřeba, především vládu movitých a v neposlední řadě zbraně pro válčení. Není se proto čemu divit, že v minulém režimu zažívala církev v naší republice krušná léta.
Pane Johne, vám je taková to filosofie, uvedená na těchto pár příkladech, cizí? Vám, kterého jsem před časem, kdy jste ještě neplul v kalných vodách politiky, považovala za člověka stojícího na straně pravdy, spravedlnosti a bojujícího se zápalem proti násilí a korupci. O co jste se to tenkrát vlastně snažil, když jste hájil veskrze obyčejné smrtelníky proti bezpráví? Kde jsou vaše zásady investigativního novináře? O panu Štětinovi ani nemluvím, ten vystupuje coby komunistobijce již delší dobu. Pěkně si spolu notujete. Pěkně si navazujete jedno k druhému. Uzákonění tzv. třetího odboje a následně zrušení KSČM. Domníváte se, že když zrušíte vše, co souvisí s komunistickou ideou, když zrušíte tuto stranu, že vyřešíte problémy naší společnosti? Koho a jakou politickou stranu zakážete příště? Co vám dnes říká pojem totalita, totalita po česku! Chápu, chcete se asi zapsat zlatým písmem do análů české politiky, jako před nedávnem Michael Kocáb, když využil již dost nazrálé situace a odsun sovětských vojsk se mu podařil jako pinknutím malíčku do přezrálé hrušky.
Zapíšete se do dějin ale dost přihlouple. Víte vůbec, že komunistické hnutí je celosvětovou záležitostí? Že se váš trapný pokus nebude šířit napříč mapou světa z miniúzemí České republiky? Jak byste si asi vroucně přál.
Dobře chápu: vláda, místo aby řešila problémy ve zdravotnictví, školství, nyní i zrající potíže ve vašem policejním ranku, sociální otázky… sahá k prosazování likvidace něčeho, co si troufá ještě stále lidem připomínat jistoty, které minulý režim zaručoval (prosím vynechejme padesátá léta, po církvi také nechcete neustálé ospravedlňování za upálení Mistra Jana Husa, za procesy s čarodějnicemi, či za soudobé skandály při pohlavním zneužívání dětí kněžími atd.).
Ale zpět ke žhavé současnosti. Bylo až k neuvěření, když došlo ve sněmovně k projednávání zákona o uznání třetího odboje, jak poslaneckou sněmovnu zvedla ze židlí slova referátu komunistické poslankyně Marty Semelové, když připomenula postoj našich pohraničníků a jejich protějšku - diverzantů. Bylo to emotivní vystoupení, možná někdo podotkne, že málo diplomatické. Na druhou stranu ale díky za něj.
Marta Semelová má pravdu i odvahu. Alespoň si rozumně uvažující divák a posluchač vytvořil obrázek o smýšlení většiny osazenstva poslanecké sněmovny. Viděl sněmovnu, která vyznává kult násilí, v přímém přenosu. Poslanci nechtěli slyšet, na čí straně byla tehdy pravda. Zda na té „mašínovské“, kdy byl podříznut a zabit svázaný člověk jako podsvinče, aby se ve svém zájmu mohli tito lidé prostřílet na vysněný Západ, nebo na straně vojáků PS, kteří hájili naše území, naše hranice. Za krvavou daň nevinných - mnohdy civilistů, za to jsou tito lidé dnešním režimem oceňováni, vyznamenáváni a požadují přiznání statutu tzv. třetího protikomunistického odboje.
Hodně sněmovnu poslankyně Semelová rozčílila, když účastníci jednání přímo fanaticky (pokud na protest již neopustili jednací síň) bušili do svých stolků. To si opravdu myslí, že právo bylo tehdy na straně těchto lidí? Na straně vrahů, nelítostných, ozbrojených zabijáků a grázlů nejhrubšího zrna? Takto je veřejně glorifikováno hrubé násilí. Takhle se bojuje za pravdu? To už se vůbec ale nemůžeme divit ničemu, co se v naší zemi pod vedením této vlády, bude nadále odvíjet!
Pane Johne, Štětino, celá pravičácká vládo, neřešíte nic, co by se týkalo obyčejných lidí v této zemi. Šťouráte se v záležitostech, jako je uzákonění třetího odboje. Chcete zrušit KSČM, protože v podstatě už nevíte, kudy kam. Šťouráte se v něčem, co nikomu nic nepřinese. Pár protikomunistických a politických vězňů se domnívá, že se jim uznáním tzv. třetího odboje rozlije balzám satisfakce na srdci. Možná, že se podaří té současné divné vládě zákon o zastavení činnosti KSČM prosadit. Věřte ale, že dojde na moje slova: to, co je nejvíc potlačováno, odtud se časem dočkáme silného protitlaku.
Nastupující mladá generace má trvale vymývané mozky. Ta následná, která přijde po ní, si již bude utvářet obrázek ze svých vlastních poznatků a bude jednou soudit vaše činy tak, jako se o to nyní pokoušíte vy a celá vláda. To je zákonitost vývoje dějin pane Johne a Štětino, s tím prostě nic nenaděláte. I kdybyste se spustili zase na všechny čtyři a vrátili se zpět na stromy. Vše se bude stále opakovat, i když v jiných dimenzích, v jiných rovinách. A lidstvo se z toho ne a ne poučit. O vás dvou, pánové, ani nemluvě!
Ještě zacituji výrok Radka Johna k pokusu zrušení KSČM: „Bude to běh na dlouhou trať.“ Dovolím si dodat za svou osobu: „To si tedy pište, že ano a nebude to vůbec jednoduché!“ Z Vysočiny vás všechny srdečně zdraví BOHUMILA SARNOVÁ
Autor: BOHUMILA SARNOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)