MICHAL ČERNÍK
   Likvidace kultury graduje
   První kroky k likvidaci české kultury začaly již v první polovině devadesátých let, kdy se v naší společnosti ujal politiky stále omílaný a většinou umělců podporovaný blud, že kultura si na sebe musí vydělat. Tehdejší místopředseda vlády M. Macek pro sebe zprivatizoval Knižní velkoobchod a následně rozprodal její budovy. Nakladatelé přišli o celostátní koncepčně vypracovanou knižní distribuci. Podobný likvidační osud stihl i filmové studio Barrandov a mnoho dalších kulturních institucí. Dalším z likvidačních kroků bylo převedení uměleckých fondů na nadace, čímž umělecké organizace přišly o hlavní finanční zdroj. Převedení fondů na nadace se uskutečnilo na návrh tehdejšího premiéra V. Klause a za souhlasu anebo souhlasného mlčení uměleckých organizací. Na likvidaci české kultury se svou nečinností podíleli ministři kultury, a že jich bylo; žádný z nich nepředložil vládě koncepci kulturní politiky. Svůj podíl na likvidaci české kultury nesou média, která literaturu a vážné umění eliminovala nejen z komerčních důvodů.
   K likvidaci české kultury můžeme počítat i zánik většiny časopisů pro děti, které měly vysokou výchovnou, literární a výtvarnou úroveň, či zánik mnohých velmi kvalitních uměleckých časopisů, například Světová literatura, Výtvarné umění apod.
   Dalším krokem k likvidaci české kultury je letité neustálé zvyšování daně z přidané hodnoty u knih a časopisů. Nakladatelé a posléze i šéfredaktoři literárních periodik sice protestovali, protesty však nenašly podporu uměleckých a kulturních organizací ani médií a vyšuměly. Vyšuměly i protesty filharmoniků, divadelníků a filmařů, o finančním zbídačování kulturních institucí a jejich pracovníků například v muzeích, knihovnách a státních galeriích se ani nemluví.
   Na tristní stav české kultury, zvláště literatury, a na její postupnou likvidaci upozornila ve svých dvou prohlášeních Unie českých spisovatelů počátkem tohoto století. Tehdejší ministr kultury Pavel Dostál po konzultaci s Obcí spisovatelů sdělil vedení UČS, že se kultura nenachází v tristním stavu, naopak vzkvétá. Kulturní politika a celková politika podpory profesionálního nekomerčního umění se stala už před lety ostudou v porovnání s mnohými evropskými zeměmi, zvláště pak severskými.
   Se zněním petice „Zachraňte kulturu 2013“ lze jen souhlasit. Mnozí z petentů však prozřeli se zpožděním nejméně jednoho desetiletí, až když se problém týká jich samotných. Někteří z nich se dokonce se zavilostí podíleli a nadále podílejí na dehonestaci a umlčování levicově smýšlejících umělců, převážně spisovatelů.
   Vážení, nečekejte od vládnoucí moci, že bude zachraňovat kulturu, vždyť ona vyhlásila boj proti kultuře, tak jako vyhlásila boj proti všem poctivě pracujícím občanům, a nyní, když i státní pokladna je vytunelovaná, snaží se zachránit už jenom sama sebe. Likvidace kultury je pouze jedním ze záhubných jevů našeho kulturního, duchovního, mravního a právního marasmu naší společnosti.

   DANIEL STROŽ
   Řízená destrukce vyústila do masového barbarismu
   Iniciativu „Zachraňte kulturu 2013“ jsem podepsal, jelikož je – z mého pohledu – velmi trefně formulovaná a neobsahuje nic, na co by neměla mít česká kultura právo. Při jejím signování jsem se proto neohlížel na skutečnost, že mezi petičními autory a následně i signatáři nepřevažují zrovna ti, s nimiž bych se politicky anebo umělecky shodoval. Na mysli mám všechny ty umělce, zabývající se nejenom tzv. živým uměním, ale i z nejrozličnějších dalších odvětví, kteří ještě donedávna horovali pro zkázonosnou politiku vlády tohoto státu. Kvituji však přesto s povděkem, že teď také jim snad povětšině začalo už konečně docházet, že po více než dvě desetiletí shora řízená všeobecná destrukce společnosti nemohla vyústit jinam než do masového barbarismu.
   Právě z těchto důvodů nedokáže ani sebelépe koncipovaná petice v současných politických podmínkách napravit mnoho. K tomu by bylo zapotřebí radikálního odstranění stávajícího režimu, surově zacházejícího nikoliv pouze s kulturou.

   KAREL SÝS
   Pláč starých šlapek
   Autoři zoufalého zvolání „Zachraňte kulturu 2013“ honí bycha, který už dávno utekl a teď se jim zpoza trosek chechtá.
   Měli volat „Zachraňte kulturu 1989!“ a ne čekat, až se zhoubný mor rozleze po nešťastném těle české kultury. Opájeli se bláhovou nadějí, že teď se konečně protlačí k lizu – ve skutečnosti se u lizu nikdo netlačil – že „odsunou do bezvýznamnosti“ své kolegy, kteří se provinili jiným světovým názorem, anebo třeba jen „pouhou“ lidskou slušností, anebo – třikrát běda – jim dokonce za minulého režimu podávali ruku, tahajíce z ohně kaštany, jež tam naházeli tehdejší primitivové, k nerozeznání podobní primitivům dnešním.
   Nejenže se jich nezastali, zadupávali je do země, zapomínajíce, že opravdové umění se zašlapat nedá. Opět se zvedne a na šlapky zbude přesmutná rolička, spíše takový štěk: Štkát na vlastním hrobě.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)