Před sedmdesáti lety 6. března se narodil básník a literární teoretik Josef Peterka. Vydal přes deset knih poezie a řadu literárně teoretických publikací. Z básnických knih si připomeňme sbírku Krušná (1970), Místo u ohně (1973), Obrana příchozích (1978), Autobiografie vlka (1980), Stopový prvek Láska (1986) a Ekologie duše (1990). Po převratu v roce 1989 byl jako básník umlčen a jako literární teoretik dehonestován. Jeho meditativní, reflexivní verše stále patří k tomu nejlepšímu v poezii posledních několika desetiletí, zvláště pak jeho básnická skladba Autobiografie vlka, která se v dnešní době stala ještě aktuálnější.
Unie českých spisovatelů přeje Josefu Peterkovi především zdraví, pohodu, dni laskavé jako dobré slovo, jako pohlazení a mnoho dalších tak nádherně prostých a silných meditativních básní, které otiskujeme z jeho cyklu České mantry.
mč
Cesta
Až do konce konců
jsme na začátku cest
Až do konce konců
jsme na začátku cest
Osudu na protest
Věčnosti na počest
Okolo naší cesty přítmí lesa
Hledíme před sebe
Hledíme do sebe
Hledíme na nebesa
Tajemství
Je přímo tady Hledat nemusím
Jeho dcera jsem i jeho syn
Jeho dcera jsem i jeho syn
V úžasu ptám se slunečnic
Proč je spíš něco nežli nic
Proč je spíš něco nežli nic
I dálnice jsou stezky tajemné
Tibet ční od narození vedle mne
Tibet ční od narození vedle mne
Oheň
Než věčný oheň vyhoří
Než se žár ponoří do moří
Než se čas ponoří do moří
Šeptají stínům plameny
Žádný den není ztracený
Žádný den není ztracený
Šeptají jiskry popela
Neshnít Vyhořet doběla
Neshnít Vyhořet doběla
Vzduch
Když křídla rozpínám
K svým bludným vidinám
Když potom vzdychám
Dík že tě dýchám
Dík že tě dýchám
Když vichry buší
Do zabedněných uší
Tvůj nekonečný proud
Osvobozuje z pout
Osvobozuje z pout
I v ozonové díře
I v jedovaté síře
I v gigahorách suti
Myslím na první nadechnutí
Myslím na první nadechnutí
Voda
Poslouchej potok
Pořád bublá žbrblá:
Není tvoje duše
krapet vyschlá
zhrublá
zhublá
zblblá
ztuhlá?
Nikoho nemine
zážitek záludný
nikoho nemine
zážitek osudný:
Alespoň jedenkrát
vnořit se do studny
Země
Jsem vaše přísná Matka Země
Rostete ze mě Rabujete mě
Lůno vám dávám: Sopky Ropu Lomy
Vy lidé jste mé pěší stromy
Jsem vaše opora
Jsem vaše tíha
Zdvíhá mě každé semínko
I nejmenší mě zdvíhá
Léčí mě rolnická pokora
Jsem vaše poslední opora
Dětství
Průzračně ze mě vyvěrá
Pramen pradávného jezera
Pramen pradávného jezera
Prožívám příval přítomnosti
Jako já zkuste být bezelstní
Jako já zkuste býti prostí
Když vládne temná zima
Příští věk ve mně dřímá
Budoucnost ve mně dřímá
Víra
Pod Svatou Horou začíná
pravšecko se v ní prolíná:
Vnější a vnitřní krajina
Dějiny a dnešní hodina
Osamělec a množina
Papežská pěst a náruč matčina
Transcendentálu tady řídí pěšina
Dobrá víra nás rozžíná
Pravšecko se v ní prolíná
Daleký svět a otčina
Pohled srdcem i očima
Co dojímá i zajímá
První a poslední vteřina
Transcendentálu tady řídí pěšina
Duše nás hříšníků touží být nevinná
Vážná ale ne smutná!
Dotknout se absolutna!
S řetězem na noze
procitnout k obloze!
Dotknout se absolutna!!!
Naděje
Paprsek naděje
i mrazy rozmrazí
Paprsek naděje
porazí podrazy
Lampička naděje
v žalu se usměje
Z vesmíru vykrojí
malinkou pevnou část
Aby se člověk mohl opřít
třeba o propast
Láska
Neboj se prázdna
Nestraň mu
Svou dlaní prozařuji tmu
Mocná jsem
Věrná
Hluboká
Cit ve mně snívá
Pláče
Zpívá
Zloba umlká
Smrt
Byť s hlavou na špalku či na katafalku
Byť málo heroická
Obyčejně lidská:
Zní v každém tepu srdce Někde u dna
Nemilosrdně
milosrdná
Naše poslední nahota Bezmocná nahota
Nejtěžší znamení
zázraku života
Svoboda
Mám pádné pěsti
Nerozdávám štěstí
Já nejsem zvůle
Sobce stáhnu k nule
Jsem pokus
Věčná otázka
Jsem věčná otázka
Co nelaská
Vždy varuji
Vždy lákám k činu
Do smrti
nespočinu
Podzim 2013
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)