EVA HRUBÁ

Potichu

Potichu potichoučku zní pokojem
»Lásko prokletá« a Hana Hegerová vstupuje
»Ničeho nelituji« Edith Piaf Dvě ženy
tak blízké soudem a za okny sněží
a Karel Gott zpívá ze láska v duši
mráz roztaví a já v objetí samoty
a svíček v pokoji Plamínkem za lidi
pláču s nimi jejich sny
a život kolem nás běží bez sametu
spíš kočičí hřbet naježený
Pohladíš a znovu se vrátí jako vlasy
mladíků gelem poničené
Elvisi kdybys věděl jak všechno
se vrací Všichni jsme tazní ptáci
všichni jsme vrány a dravci Slavík
tak málo Občas zahřejí v duši
a zase křídla a obloha a k slunci
(umět tak létat a spálit si
něžně prsty a donést kus zlata
jako pochodeň z dávného Říma)
Je ticho ticho tichošlápek a píseň zní
a nepřichází spánek jen kousek krásy
jako kdyz na louce pampeliška vyrazí
Znamení jara Venku bílo jako po očistci
a mé básně za sklem knihovny a mé vzpomínky
a divadlo Slyším lehký potlesk
Tiše tichoučce Ničeho nelituji a Lásko prokletá
a Ave Maria a všechny písně světa zní stěnami
mého těla a nikdo nepřichází ač Vánoce
Svíce hoří a maminka už skoro nemluví
Maminko moje a moje slzy zůstávají uvnitř
a bojím se bojím proudu
který jednou vyteče
Nikdo nepřichází Voní cukroví a koláče
ale smrt nablízku
Potichu tichoučce modlím se
Ničeho nelituji
Tanči Pierote
tanči
tanči a směj se...


Člověk

Je půlnoc a člověk člověku
mrazem je
Sněží nám sněží do duší

Je hodina duchů a člověk člověku
ruku nepodá
Padá nám padá hlína do klína

Je kohoutí ráno a člověk člověku
kokrhá do ucha
jen svoji písničku Druhého nevidí

Den rozžíhá nebe a člověk v člověku
zebe
a rukavice navléká tak málo maličko
v nás zůstává

Jak těžko je milovat
když pole umírá
když zem hladoví
když řeka ztratila rákosí
a žáby a ledňáčky a labutě

co křídly mávaly a zpívaly píseň lásky
až na smrt
jak těžko je milovat
když těžko žít...


Devátá

Dny se houpou Prsy kojících matek
bimbají o sebe jako zvony v kostele
Podívejte se Jsem máma a mám děťátko
a to vyplivuje dudlík a křičí na celý svět
jakoby chtělo říct Děkuji

Dny se vlní Vlasy dlouhovlásek
které si je přehazují ze strany na stranu
a já jdu ostříhaná na kluka a vítr
nemá co cuchat jen chladí horkou hlavu
uvařený kedloubek do polévky
která je dobrá jako je dobré být člověkem
zázrakem stvořením

Dny se koupají v řece kterou rozráží ryby
pod hladinou a já pádlem Být tak olympijský
vítěz a vědět že nejsem na ulici jen nátěr
stejných lamp a zábradlí v každém městě
pěkně nazeleno Lahvově zelená aby svět věděl
že pivo je náš životabudič i kdyby bylo
stokrát dražší stejně do sebe lijeme
onen mok Snad proto aby zenám prsy stály
místo silikonů a mužům naštvanost klesla do nohou

Dny se kolébají Kolébka vyřezaná
a malovaná pracně rukou pradědů
jako skříně které prodáváme aby marky
v kapsách protože proto jsi jedině člověkem
v době kdy koruna není nic ani ta
Koruna česká z granátů
Kolébáme se ve lzi a víme své
a Devátá symfonie Beethovena
nebyla nikdy dopsána...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]