(K 100. výročí narození Tennessee Williamse)

   Literatura Spojených států severoamerických, která se konstituovala v průběhu devatenáctého století, rostla z národních osvícenských tradic původních kolonistů – Angličanů, Irů, Nizozemců a Francouzů a postupně se obohacovala ze zdrojů indiánských a černošských. Ve dvacátém století, zejména v jeho druhé polovině, zesilovaly prvky multikulturnosti především z oblasti židovské, asijské a Střední a Jižní Ameriky.
   Světový význam ve smyslu iniciování a ovlivňování dalšího literárního vývoje dosáhli v USA již v devatenáctém století Edgar Allan Poe jako analytický básník, zakladatel detektivky a tzv. makabrózní literatury a Walt Whitman, průkopník volného verše a politické tematiky. Oba tito spisovatelé jsou považováni za předchůdce moderní literatury.
   Ve 20. století vedle tradičních projevů v poezii a v próze, reprezentované příslušníky tzv. ztracené generace (E. Hemingway, J. Doss Passos, W. Faulkner a F. Scott Fiitzgerald), získalo punc světovosti psychologické drama. To souviselo s rozvojem divadla a audiovizuálních médií, rozhlasu, filmu a posléze televize. Americké psychologické drama se stalo výrazným pojmem a fenoménem ovlivňujícím nadále světovou divadelní kulturu. K nejvýznamnějším představitelům tohoto analytického uměleckého proudu vedle jeho průkopníka a zakladatele Eugena Gladstone O´Neilla patří spolu s A. Millerem, L. Hellmannovou a T. Wilderem Tennessee Williams.
   Tento dramatik, básník a prozaik, vlastním jménem Thomas Lenier Williams, pocházející ze staré jižanské rodiny obchodního cestujícího, se narodil 26. března 1911 v Columbusu ve státě Mississippi. Traumatické zážitky z dětství, v němž prodělal záškrt s těžkými následky a později vážnou srdeční chorobu, ovlivnily jeho celoživotní hypochondrii a utkvělý strach ze smrti. V průběhu třicátých let studoval s přestávkami na několika univerzitách, živil se jako úředník, číšník, liftboy, filmový scenárista a od r. 1944 se trvale věnoval spisovatelské činnosti. Zprvu psal povídky, básně a jednoaktovky pro různé amatérské skupiny. V mládí byl ovlivněn poezií M. R. Rilka a A. Rimbauda. Doménou jeho literární tvorby bylo psychologické drama, převážně s jižanskou tematikou, s řadou multikulturních prvků.
   Proslavil se autobiografickou hrou Skleněný zvěřinec (1944), která je volně řazeným sledem scén uváděných autorovými vzpomínkovými monology. Deprivace vzájemných vztahů, způsobených otcovým odchodem, matčinou nostalgií a melancholií tělesně postižené hrdinovy sestry Laury, která se věnuje jen své sbírce skleněných figurek, vede hrdinu, který je vypravěčem, k odchodu z rodinného sídla v Saint Louis.
   Několikrát přepracované drama Sestup Orfeův (1940-1955, původně Zápas andělů) je kombinací jižanské drsnosti, řeckého mýtu a křesťanského podobenství. Autor poučený psychoanalytickými metodami reflektuje degradaci a degeneraci lidských vztahů, které jsou výrazem dobových společenských jevů (puritanismu vedoucího k davové psychóze lynčování) a individuálních neurotických stavů jednotlivých postav.
   Příběh traumatizované jižanské krásky Blanche Du Boisové, hrdinky hry Tramvaj do stanice Touha (1947), která řeší ztroskotání svého manželství útěkem k sestře do New Orleansu (ve čtvrti, do níž se uchýlí, je tramvajová zastávka Touha) pojednává o kruté deziluzi, násilí a brutalitě, jež ničí lidské touhy a naděje.
   Téma sexuální a majetkové žádostivosti naplňuje hru Kočka na rozpálené střeše (1955), jejíž hrdina Maggie je nucena v jižanském prostředí plném intrik tancovat v duchu názvu tohoto dramatu.
   Od tragických frustrujících příběhů diskriminovaných, přecitlivělých a neurotických lidí, kteří jsou cizinci v pokryteckém světě, přechází T. Williams od konce padesátých let k tematice ironicko-humorné (Tetovaná růže - 1950) a tragikomické (Království boží na zemi - 1968), jíž naznačuje určitá pozitivní východiska.
   Rozsáhlou autorovu dramatickou tvorbu (mj. i Sladké ptáče mládí, Noc s leguánem), vesměs uvedenou v mnoha inscenacích na našich jevištích, doplňuje novela Římské jaro paní Stoneové (1966), dále čtyři sbírky povídek a nepočetná publicita básnická.
   Williamsovy hry, vypovídající po řadu desetiletí i v současnosti (více než čtvrtstoletí po autorově skonu 25. 2. 1983) o chorobných civilizačních stavech, společenské krutosti a absurditě, jsou aktuální i dnes. Hluboká psychologická sonda do nitra jejich hrdinů dává mimořádné interpretační příležitosti zejména hereckým představitelům. I proto jsou často u nás prezentovány.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]