Metafora vyletět z hnízda ve svém úhrnu představuje proces osamostatnění, kdy potomstvo opouští rodiče a míří za obzor. Rodičovstvu má tento akt ulehčit slogan, že kdo miluje své děti, nechá je odejít. Psychologové za to nabízejí odpovídající odměnu v podobě diagnózy komplexu prázdného hnízda. Čechoameričanka Věra Kistlerová, jedna z válečných nevěst, ve své povídkové knížce Hluché fialky dokonce uvádí text zvaný Hnízdo; v důsledku nedostatečné jazykové výbavy jedna z mladých žen až za velkou louží zjistí, že se neprovdala za lékaře, ale že vstoupila do manželství s majitelem pohřebního ústavu.
   To Marie NDiaye (1967) neponechává nic náhodě. Na obálce její knížky přeložené do češtiny jsou vyobrazeni dva opeřenci z rodu havranovitých a samotná publikace nese název ČARODĚJNICE (Argo, 2007, přeložila Ivana Tomková, str. 104). Autorka pochází ze smíšeného manželství francouzské matky a senegalského otce, získala prestižní vzdělání, píše od dětství a barva její pleti je černá. Pokud jde o tematickou složku, jsou informace na záložce přesné a vyčerpávající. Všecko do sebe zapadá, takže se vtírá otázka, zda se vůbec do minimalizovaného textu označeného jako román pouštět. Autorka informací si to nejspíš uvědomila, neboť se na závěr pokusila dvě složky (reálnou a fantaskní) scelit. Píše: Obě roviny spojuje jedno téma: s kouzlením nebo bez něj, s nadáním nebo bez něj, s bohatstvím nebo bez něj, nakonec jsme se svým životem každý sám.
   Jako názorný příklad tohoto objevného fatálna může posloužit Lucie, přistupující k životu s mimořádnou dávkou odpovědnosti, a snad právě proto je opuštěna manželem a posléze oběma nedospělými dcerami. Ty se bez jakéhokoli důvodu promění ve vrány a dají přednost životu v ptačí říši.
   Navzdory zjevným handicapům je Lucie i nadále odhodlána uspořádávat záležitosti druhých s truchlivým výsledkem proměny otce ve šneka. Nakonec nabídne své nevalné dovednosti čarodějnice sousedce Isabele, která si právě otevřela Ženskou univerzitu duševního zdraví. Isabela je Luciiným protikladem; omezenost nahrazuje agresivitou. Život bez manžela jí vyhovuje, synka odstaví do internátní školy... Třebaže je od samého počátku přesvědčena, že jde o podfuk, hodlá z ústavu esoterických nauk profitovat. A Lucie? Také Lucie ví...
   "Je mnohem pohodlnější," říkala jsem si, "být čarodějnice profesionální a podvodnická než skutečná."
   Na rozdíl od Isabely ani tenhle part pro ni nedopadne nejlíp... Zbytek postav, jimiž je text předimenzován, mají příbuzenský vztah k Lucii; jejich projevy však postrádají motivaci, jsou mlhavé a chaotické. Dokonce Pierrot v hájemství nové, početné rodiny je odbyt strohým popisem: ramena skleslá, krk sražený. Však také: opustit Lucii ve jménu nového hnízda, jak je exponováno, to aby si čtenář dělal starost nejenom o Pierrotův duševní stav. Naštěstí má čeština pro takové způsoby pochopení, vyjádřené rčením: Jiný kraj, jiný mrav. Co naděláš...?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]