Překlad SLOVNÍKU RUSKÉ LITERATURY 20. STOLETÍ (Praha 2000) německého rusisty a slavisty Wolfganga Kasacka je záslužný ediční čin. Zaplňuje jistou mezeru, která zde nastala po vydání českého Slovníku spisovatelů národů SSSR (M. Drozda a kol., 1966) a doplňuje informace, které může čtenář nalézt např. v dvousvazkovém odeonském Slovníku spisovatelů (1977, ved. kol. M. Hrala) o spisovatele exilové a sovětskou mocí embargované. Úroveň českého překladu (ujal se jej prof. J. Franěk s kolektivem) a českých poznámek a doplňků by neměl nikdo zpochybňovat, opomeneme-li ovšem notorické problémy s korekturami textu. Jenže...
   Nezapomínejme (v recenzích zvláště) i na problematické stránky Kasackova Slovníku, spojené s výběrem a hodnocením některých literárně textových a životopisných jevů. Ne vždy se autor vyvaroval zkratkovitých, tendenčních, vulgárně sociologických výkladů. Nechvalně známé "marxismus musí zemřít" rezonuje v podtextu knihy a působí jako ocet místo dortové polevy. Heslo Maxim Gorkij (s. 164 - 5) je toho nejhorším dokladem.
   Gorkij se podle Kasacka sice snazil po revoluci "ochraňovat spisovatele před rudým terorem", avšak "podporoval pronásledování křesťanství", a ve 30. letech se zapletl se "stalinským" režimem, plně se k němu "přihlásil" a "obhajoval dokonce hrůzné pracovní tábory". Za podstatné povazuje Kasack, ze "ani za svého prvního, ani za druhého exilu nevytěžil G. ze svého nového okolí nic pro svou uměleckou tvorbu a nenaučil se ani žádný cizí jazyk". Je krajně jednostranné, uvádí-li Kasack, že "bosáci (venkovští tuláci), kriminálníci, kupci, představitelé protirev. a přizpůsobivé inteligence, to jsou typické postavy jeho rozsáhlého díla". Platí to snad do roku 1905, hlavní Gorkého "bosácké" drama je z roku 1902 (Na dně), byť i toto drama nečerpá "z prostředí lumpenproletariátu": pojem "lumpenproletariát" je evidentně hanlivý, hrdinové hry si ovšem - přes společenské ponížení - zaslouží obdiv a úctu. Uvedená charakteristika už neplatí pro romány jako Matka nebo Život Klima Samgina. Je rovněž nepřesné psát o posledně jmenovaném Životě, že je to "rozvláčné dílo", to by platilo pro H. Balzaca ("rozvláčné" popisy) stejně jako L. N. Tolstého ("rozvláčné" úvahy a diskuse), a že "má lit. význam jen pro kresbu některých charakterů v jednotlivých epizodách". Kterých "charakterů" a v jakých "epizodách"? "Rozvláčnost" je exiologicky pojem dost obtížně definovatelný; rozsah čtyřsvazkového románu prozrazuje snahu komplexněji vystihnout atmosféru předrevolučního Ruska, která se vyznačovala úvahami, debatami, dalekosáhlými diskusemi, dlouhé pasáže textu zabírají charakteristiky různých filozofických systémů. Román Matka byl opravdu označován za první dílo socialistického realismu, ale nikoli mylně, když ten "vznikl teprve o 26 let později" (jakoby formulování programu bylo současně datem vzniku určitého směru!). Ale dočteme se také drby typu: "... byl s velkou pravděpodobností usmrcen lékařskými zásahy na pokyn svého údajného přítele Stalina". Věřte - nevěřte.
   Kdyby nebyl umělecky charakter Gorkého dostatečně jasný, vyplyne ze závěrečného hodnocení: "G. neměl nejmenší pochopení pro hledání nových forem za začátku 20. století, jeho romanticko-patetický realismus přechází od realismu 19. stol. k lit. socialist. realismu." A jaký význam je přikládán faktu, že "Lit. gazeta odstranila 2. 5. 1990 jeho portrét ze své titulní stránky" (!) Tomu se tuším česky říká odezdikezdismus. A německy?
   Tolik zjednodušení na ploše jednoho hesla, až mrazí. Myslím, že medailon Maxima Gorkého by i současná česká rusistika (když ne pražská, tedy brněnská jistě) napsala lépe.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]