23. března slaví jubileum literární historička a kritička PhDr. Hana Hrzalová, CSc. (1929 v Rakovníku), naše přední literární kritička a historička. Absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracovala jako badatelka dlouhá léta v Ústavu pro českou a světovou literaturu AV (v letech 1981 až 1989 byla jeho vedoucí pracovnicí). Zájem o literaturu a drama 19. století ustoupil specializaci na vývojové problémy literatury po roce 1945. Patřila k předním osobnostem Svazu českých spisovatelů (od založení roku 1972) a jeho tiskového orgánu Literárního měsíčníku. V řadě recenzí, statí, studií a monografií sledovala a kriticky komentovala vývojovou linii české prózy, spojovanou se zápasem o humanistickou podstatu socialismu. Za všechny připomeňme monografie o B. Říhovi a J. Kozákovi (i v 90. letech již nevydanou o J. Kolárové), nebo souborné přehledy jako Proměny české prózy 1945-1985 nebo soubor O české literatuře dneška (1987). Systematickou a koncepční analýzu věnovala tvorbě Jaromíry Kolárové, Jana Kozáka, Jana Otčenáška, Bohumila Říhy, vesměs autorů dnes vytěsňovaných na okraj literatury nebo zcela přehlížených; se sympatiemi přivítala i novou generaci 80. let.
   V letech šedesátých a devadesátých kriticky posuzovala tvorbu autorů, kteří se v době tzv. normalizace na určitou dobu nebo natrvalo rozešli se socialistickými ideály a perspektivou beztřídní společnosti a jejichž díla byla publikována jen v exilu nebo svépomocí ("samizdatově"). Oceňovala přitom tvorbu A. Lustiga, J. Škvoreckého a dalších.
   V současnosti spolupracuje s kulturní rubrikou Haló novin a týdeníkem Obrys-Kmen, stejně jako s Výborem národní kultury a četnými dalšími společnostmi, které oceňují mj. i autorčin diplomatický takt.
   Autorka navazovala na podněty Šaldovy, Fučíkovy, Václavkovy, Nejedlého, Konradovy a dalších představitelů českého marxistického literárního myšlení, nejednou využívajíc i poznatků sovětské literární kritiky a bohemistiky. Českou literaturu propagovala i v zahraničí.
   Předností jejích recenzí a statí je detailní znalost materiálu, snaha sledovat vazbu mezi dílem a skutečnosti, spisovatelem a společností. K jejím analýzám je potřeba se vracet a se zkušeností restaurace; docenit mnohé postřehy jako nadčasové a pravdivé a odlišit je od některých tezí dobově podmíněných a vývojově překonaných.
   Autorčiny nejnovější práce svědčí nejen o prvcích kontinuity myšlení, ale i o potřebě analyzovat dnešní prozaickou produkci s co největší objektivitou a vyvážeností, zvažovat klady a zápory zvolené literární metody a hodnoty díla jako celku.
   Redakce Obrysu-Kmene jí přeje mnoho sil a zdraví do další práce, které si velmi váží.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]