Měl jsem jako kluk báječné štěstí, že mě na sázavské měšťance po čtyři roky vštěpovala lásku k rodné řeči a české literatuře paní učitelka Čápová. Díky ní jsem neodkládal knížky ani při chůzi ze školy, což vyžadovalo umění zvláštního našlapování po kamenitých lesních cestách a zřejmě i bdělost osobního andělíčka strážníčka, abych se nepřerazil. Jednou - záhy po sv. Jiří - musel být můj strážníček mimořádně pozorný, protože vyhřívající se malátné zmiji jsem přišlápl hlavičku a nikoli ocásek!
   Jindy čas nezbýval; jako venkovský kluk jsem od dětství pomáhal na poli a číst večer u petrolejky, kolem níž sedělo osm lidí? Kazil jsem si oči až v posteli při mžourající baterce a maminka se divila, že baterie nic nevydrží!
   Zato ve škole mi moje dobrá víla Čápová říkávala, že jsem její nejlepší slohař, na což jsem býval náležitě pyšný! Jen jedinkrát mě pořádně přistihla na švestkách, a byla to právě doba obrozenecká, o níž to ze mne lezlo jak z chlupaté deky. Moje neznalost učitelku překvapila a snad přímo ranila, protože kroutila nevěřícně hlavou: "Jak můžeš nevědět nic o České expedici! Jak můžeš nevědět právě ty!"
   Dnes bych svým vnoučatům a vůbec všem žáčkům i studentům ze srdce přál stejně vlastenecky založené učitelky, neboť dotírají nikoli nedůvodné obavy o český jazyk, češství i osud národa!
   Svou češtinářku jsem už nikdy nezklamal a vědomosti o národních buditelích mi bohatě vystačily až k maturitě. Při doposud dobré paměti a cítě v zádech její pochvalný úsměv, dovoluji si tudíž připomenout, že letos 22. března to bude 200 let, co v Praze ve věku velebného kmetství 55 let zemřel první významný český novinář Václav Matěj Kramerius, vydavatel, spisovatel, překladatel a národní buditel. Při studiu filozofie se zajímal o staré české literární památky, později pracoval jako knihovník a korigoval knižní texty u Jana Neuberka, kde si osvojil nakladatelskou činnost. Roku 1786 se stal redaktorem Schonfeldských c.k. pražských novin a tři roky poté začal vydávat vlastní Pražské poštovské noviny, od roku 1791 pod názvem Krameriusovy c.k. vlastenské noviny. V nich si nekladl za úkol jen přinášet informace o událostech domácích i světových, ale především usiloval o obnovu českého jazyka, následkem germanizace poničeného, aby nebylo nutno četné moderní pojmy složitě popisovat, ale daly se výstižně a krátce vyjádřit. Čeština tehdy zněla mezi řemeslníky a služkami, na venkově i s četnými krajovými nářečími. Bylo ji nutno postavit na úroveň jazyků, které se mohly po staletí svobodně rozvíjet, což byl těžký úkol, neboť nebyla řečí inteligence, ba ani středních vrstev a obsahovala mnoho germanismů i archaismů. V její vzkříšení nevěřil ani Josef Dobrovský, přezdívaný Modrý abbé, ačkoliv se o ni nesmírně zasloužil a měl ohromný vliv i na ostatní buditele.
   Kramerius zřídil v Praze Českou expedici, která se stala střediskem vlastenecky založených literátů a národních buditelů. K jeho novinám patřily i velmi oblíbené přílohy a propagoval v nich šlechtě a vysokému kléru nemilé pokrokové josefínské reformy. Veškeré jím vydávané publikace výrazně ovlivňovaly nejen prostý lid, ale i rodící se českou drobnou buržoazii. Byl to však právě prostý lid, kdo šetřil grošíky na knihy v rodném jazyce, vydávané v České expedici, byli to formané, kdo rozváželi kalendáře a knihy na venkov.
   Kramerius si uvědomil, že širší obec čtenářskou musí mimo spisů osvětových a poučných zásobit i literaturou zábavnou, romantickou, rytířskou, fantastickou, rovněž čtením pro mládež a děti, jimž připravil Arabské pohádky. Dnes se neubráníme dojemnému úsměvu nad tehdejšími knižními názvy: Noví čeští zpěvové pro krásné pohlaví ženské; Patentní ruční kniha pro měšťáka i sedláka; Jana Smita, kapitána anglického pravdivé příběhy, které vykonal ve čtyřech dílech světa; Ouplné vypsání Egypta, jenž leží ve třetím dílu světa, Africe; Vypsání, kterak Amerika od Kolumbusa vynalezena byla... U cizí literatury dbal Kramerius na pečlivost překladů a významným způsobem přispíval k rozkvětu češtiny, aby byla schopna vyjadřovat celé bohatství myšlenek, fantazie, citů a představ, obsažených v cizojazyčných originálech. Na poli vzkříšení českého jazyka čekalo mnoho práce Josefa Jungmanna a řadu dalších obrozenců.
   Po Krameriově smrti pokračoval ve vydavatelské činnosti jeho syn Rodomil, nebyl však zdatným obchodníkem a tak v době rostoucí drahoty roku 1824 Česká expedice zanikla. Smysl a účel však splnila coby studnice lidové četby a první společenské centrum obrozenců.
   Jak jsem zmínil, mrazí mě pocit, že v současné době nastupují i u nás podivné trendy, obrozenecké době zcela protichůdné! Neměli bychom však připustit pokřivení či rozplynutí češtiny v jednotné Evropě a globalizovaném světě! Doufejme, že navzdory ubohému vyjadřování reklamních šíbrů, režimních pisálků, hlasatelů masmédií i řady politiků, se podaří ryzost a čistotu naší řeči uchovat!
   Začněme každý u sebe, vyhýbejme se nadbytečnému užívání cizích výrazů všude tam, kde má čeština jadrné slovo významově odpovídající! A proč by nám číšníci a hokynáři měli nabízet místo pití drink, místo syrečku chees, místo masa meat? A proč ne pěkná podívaná, proč show? Což raději přenocovat pod širákem než v "Zimmer frei," nikoli u hranic, nýbrž na návsi středočeské vesničky, kde po eurech bažící "Madla do povidel spadla" vybafne na našince haudujúdu nebo gutntág? Ignorujme všechno, z čeho jako zatuchlá sláma z bot vyčuhují amerikanismy a germanismy, aniž bychom museli mít nutně pocit, že nejsme dobří Evropané a světoobčané!
   Tím nechci říci, že ovládat cizí jazyky nepatří k bontonu, ale buďme pány ve své zemi a k cizincům se chovejme nejen dle starého dobrého přísloví "host do domu, Bůh do domu," ale v případě potřeby pamatujme také na osvědčené "host do domu, hůl do ruky!"
   A věřme, že nový Dobrovský, Jungmann, Čelakovský či Kramerius nejen povstanou, ale již mezi námi žijí a úpadek češtiny bude zastaven! V současnosti plní roli České expedice i nakladatelství Futura, kam jezdí lidé z venkova nakupovat knížky, které jinde nejsou v prodeji.
   Ochranu rodného jazyka přece nedlužíme jen národním buditelům z obrozenecké doby či svým oblíbeným učitelkám, nýbrž hlavně příštím generacím!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]