JAROSLAV POSPÍŠIL

Zpráva o mém studu
(Nad přednáškou Harolda Pintera při udělení Nobelovy ceny za literaturu na rok 2005 - Obrys-Kmen 5/2006)

Nevyslovuji soudy
Nechci ani myslet
abych se neumazal
Abych neumazal sebe
tebe
a tebe
Abych vás neumazal

A|bych vás neumazal
Hvězdy
Abych neumazal
Kosmos
Vesmír

Stydím se za sebe
že v té špíně
snídám
dokonce kohosi miluji
Stydím se za sebe
tebe
tebe a tebe
za vás

Za vás
Hvězdy
Za tebe
Kosme
Za Vesmír
že neřvu
nekvílím
nepláču
popel si na hlavu
nesypu
roucho si netrhám
vlasy
nervu

Nemyslím ani
že jsem snad
umřel

Ty
a ty
vy
a vy Hvězdy
ten a ten
Vesmír -
dávno jsme mrtvi

neubránivše
ani
sny




TAŤÁNA KUXOVÁ

+++

Nezvyklost touhy po tečně
ve dřevě praská jako v kostech,
jenom tak lehce, bezděčně
prolnem se ve svých letorostech.



+++

Plyneme k sobě tiše,
v bezovém ostění,
bez hlesu, bez chvění,
jenom kruh řeči,
mimoděk, ze zvyku
chytí příď jazyku.



+++

Rozpouštíš dechem slova sněhy
ve chvíli, prosté sdělení,
a chvíle, už jen prostovlasá něhou,
prostě jen splývá se sněním.



Čas v zimě

Zamrzlo světlo v úšklebu
pustého ciferníku,
úplněk zůstal nabodnut
na kůl poslední zteče.

Zuby bezmocně cvakají
v sanici zvyklé žvýkat,
čas čeká, šetří přitom dech,
hlavu skloněnou vkleče.

Ručičky třou se, zima je
na špičce od krápníku,
hodinář chodí dokola,
zpropadeně se vleče.



Plus mínus

Sypou se věty na led solí,
některé planou, aby nezmrzly,
a z jisker mezi dvěma póly
je ohňostroj. Dobrý či zlý?

Otvírám okno - mráz jde s holí,
pro trochu světla umrzám,
mezitím jiskry mezi póly
proprší se až k obavám.



Co je v mezerách

Nejsou to díry - rozpárané švy,
není to voda - rozběsněná řeka,
není to písek - nežijí tam lvi,
jen klokan kapsu nastavil a čeká.



Bez obrazu

Jsi déšť hrající na mých sklech,
na tamburíně stěny,
bubnující už na doslech,
před ránem neviděný.



Stanice

Asi jsme jinde.
Jakoby ráj už byl.
Mih a mžik tu i tam,
zastávky v stanicích
vlčích a psích.
Nikdo nevystoupil.

Zpátky se vydám
po svých.



+++

Když jsou delfíni tak inteligentní,
proč nedělají nějakou práci,
aby si mohli koupit vodní postel,
tisknout se k sobě
v ložnici pouze pro savce,
pozorovat ryby za stěnou akvária?
Nebo mají jiný program?



+++

Ticho a prázdno - den jak jiný -
lepší než špatná odpověď.
Jenom až zvednu závěs viny -
ať je tam okno, a ne zeď.



Co až

Ve spánku mi pulzuje
tvé chtění, jak se dere
uzoučkým průzorem,
skulinou, trhlinou,
zátarasem.

Co až se do bdění,
protáhneš, napřímíš,
nebudeš v zákrytu
za prvním nechtěným
bílým vlasem?



Zelená devítka

Možná by nám v kartách
jasnozřivé paní
vyšla právě devítka,
společná a zelená,
možná odraz hladiny,
kde jsou spolu zadobře
stromy a tráva.



+++

U kolika vrátek klepala noc,
než zastihla šťastného člověka,
který byl bez košile,
nabídla mu rubáš,
ale on pohotově rozpažil,
místo aby dal ruce vzhůru,
a když už rozpažil, tak ji objal,
protože nejbezpečnější místo
je co nejblíž u škrtiče,
a když už byl tak blízko,
tak se jí usmál přímo do očí,
a tak v nich místo strachu
uviděl svou vlastní usměvavou tvář,
a tak je zastihlo ráno,
noc šla střídat
a šťastný člověk pracovat,
aby se zahřál,
když byl bez košile.



Asi že

Zrovna mi začaly
ty vrásky přibývat,
když do všech vrstev kůže
ukládám tebe,
asi že jiný
záznam není.



Pramen

Nebýval u té studny hrníček.
Že by ho někdo vzal
a nebo pošpinil?
Tak hodně kroků
prošlo spěchem.

Čistá až na písek.
Teď v podvečerním dloužení
nešetříš dechem,
vší hloubkou dlaní
spěcháš napít se.



Recyklace

Myslím si obraz,
k tomu si
šeptám hudbu.

Slova se tříští,
tříbí,
vytřepují,
dopadají zpět
na zrcadlo
podzemního jezera.

ZATÍMCO
vkořeňují do kamene,
říkám si sochu.



Kód

Kapiláry dlaně,
tvé dědictví po Oidipu,
utkaly právě
nepropustnou mříž.

Nechaly si navždy
můj dotek v svém genotypu,
ZATÍMCO nevíš,
neznáš, netušíš.



Úklid
Ljubě

Strašně se smějí těm,
kterým nezbývá než
coby básníkům
vypouštět dlouhý
ledabylý kouř.

ZATÍMCO
my dvě
jim v polostínu
drhnem z polobotek
tuny hvězdného popela.



Výklad snu

Ležela stranou prázdná kůže zakletá.
Vzali jsme ji. Do ohně zahodili.
Had zaplakal předtím, než zmizel ze světa:
- Měli jste počkat. Vždyť už jenom chvíli!

ZATÍMCO můj sen byl hlavně o nádobí.
Jak se ho schválně s radostí zbavuji.
Byl ten had v snáři? Ve znameních mé doby?
Nevím a jásám. Už vím a lituji.



Akce a klid

ZATÍMCO hledáš v tiráži
podpis rytíře Quijota,
slovo k souboji vyráží
a potají se chichotá.

Slovům narostly ocasy,
dveře se vznesly z pantů,
u kliky klisna zdřímla si
podobná na Rosinantu.



Orientace v kruhu

Oheň se tráví sám sebou,
ty taky zakusuješ
do špičky svého plamene.

Konečky plamenů zebou,
ZATÍMCO
pravda tráví se, tak lež
- lež říká si vlastním jménem.



Odklad

Chybíš mi,
i když tě neznám,
ZATÍMCO sebe
nepatrně.

Ještě nebyl
čas na setkání
v jizvě
po uschlém trnu.



Vedlejší produkt

Zmínka je o stromku v tvém týle.
Nic o něm nevíš doposud.
Vyrostl včera nahodile,
ZATÍMCOs žehral na osud.

Nezvedej se, ať není křivý.
Neodcházej, ať nepřivřeš.
Zatím je víc než ty sám živý.
Neotáčej se. Prostě mi věř.



Nevyhnutelnost

Jestli můžu příště volit,
tak bezděčnost výdechu,
ticho, které vrní v pórech
skořepiny ořechu,

za přechodem z našich dlaní
semafor, co dotiká,
spolehnuté kolébání
při klapotu koníka.

Pod kopýtkem rozlouskly se
polokoule s rébusem.
jestli můžu příště volit,
pro ten ořech shýbnu se.



ALOIS REICH

Nejmenovat
U té strany parlamentní
nastal problém etický.
Stav má stabilizovaný,
ale zjevně kritický.

Jarní větry
Přivanou k nám tvrdý zákon.
Na morálku bude dbát.
Vyznavači modré šance
nesmějí se červenat!

Obleva
Jaro už ťuká na dveře.
Čas myslet na ženy.
Led taje. Platy poslanců
nebudou zmrazeny.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]