Literární teoretik, olomoucký pedagog František Všetička (roč. 1932) se zabývá především kompozicí prózy. Věnuje se však také monografiím českých prozaiků (Václav Říha, 1964, Josef Štefan Kubín, 1980, Jakub Arbes, 1993). K životopisnému románu o Arbesovi (Před branami Omegy, 1995) přibyl nyní "životní příběh Viktora Dyka" (jak zní podtitul) DALEKÝ DŮM (nakladatelství Tilia, Šenov u Ostravy 2001, 203 str.).
   Viktor Dyk byl v době první světové války vězněn od listopadu 1916 do května 1918, když udavači odhalili v jeho románě Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova, vycházejícím na pokračování v Lidových novinách, satiru na poměry v Rakousku.
   Všetička sleduje jednak život ve vídeňské věznici (zde se Dyk setkává s Karlem Kramářem a V. J. Klofáčem, také vězni), ale především se ve vzpomínkách vrací k pražskému literárnímu životu, k setkáním s Jiřím Karáskem, J. S. Macharem, Jiřím Mahenem, Otakarem Theerem, Petrem Křičkou aj. a přirozeně i se svou milou, novinářkou Zdeňkou Háskovou, s níž se oženil až r. 1928, po téměř třicetileté známosti.
   Většina kapitol je dobře zvládnuta, nešťastný nápad však byl zařadit do rámce vězeňských vzpomínek i kapitoly, které se odehrály až za řadu let - např. setkání s Vítězslavem Nezvalem na konci roku 1927 a vyslechnutí básně, kterou Nezval napsal k Dykovým padesátinám, nebo záznam pobytu na jugoslávském Lopudu na jaře 1931, kde Dyk předčasně umírá. Nelogicky pak působí zařazení dalších kapitol z vězení. Nepříliš věrohodně vyznělo i setkání s Janáčkem, při němž se skladatel přímo doprošuje, aby mu Dyk dopsal libreto Výletů pana Broučka.
   Ale tyto "vady na kráse" nemění nic na faktu, že většina kapitol se podařila a že přibližují jak literární prostředí pražské, tak i Dykovo usilování novinářské i jeho tvorbu básnickou, prozaickou a dramatickou. Škoda, že nezůstalo u proudu vzpomínek ve vězeňském "dalekém domě".

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]