"Obojí je správně," řekl by možná vědec, který se jazykem zabývá ve dne i v noci, nebo jeho problematiku vyučuje. V oblasti znalosti jazyka jsem učinil dávno objevené zjištění. Týká se stavu nízké gramotnosti mnohých, vysokoškolsky vzdělaných, jiných odborných skupin. Stárnu, a tak se čas od času dostávám do rukou lékařů, kteří píší svá poznání o mně se spoustou gramatických chyb. Stýkám se s právníky, je jedno z jakých důvodů, jejich protokoly jsou v jazykově otřesném stavu. Jen nerad hovořím o lidech s technickým vzděláním. Ti mají k jazyku, kterému říkáme rodný, přístup jako k vedlejšímu, nadbytečnému produktu. Přes tyto "vážné" nedostatky však jsou schopni vynalézat věci, bez kterých si život nedovedeme představit, operovat a léčit závažné problémy zdraví a řídit tento stát. Zlomyslně si říkám, že by to měli zkusit kritici jejich psaného jazyka.
   Měl jsem přítele učitele, po pracovní době překladatele, který brilantně přeložil více než třicet knih. Ve stáří špatně viděl, tak jsem mu s psaním jeho textů pomáhal. Stávalo se, že jsem si v jeho překladech uvědomil gramatický nedostatek. "Já to chci tak, jak jsem to napsal," zaznělo zcela nekompromisně. Nebo jsem ho upozornil na složitost a malou srozumitelnost textu některého odstavce. "Nerozumím tomu," dovolil jsem si říct. "Tak to je mi tě líto," dostalo se mi odpovědi. Dlouho jsem nad tím hloubal, obzvláště u jeho poezie. Dnes vím, že měl pravdu. Nadzvuková letadla jsou též mimo moje chápání.
   Souhlasím, každý autor by měl před vydáním knihy vyhledat lektora, redaktora, který by se do jeho textu zakousl a pokusil se odhalit autorem přehlédnuté nedostatky. Kde ho však najít, bydlíte-li v malém městě nebo na vesnici? A pokud se vám to podaří, jak ho zaplatit? Jen dobrý známý takovou práci udělá za deset korun za stránku. A tak autor nejen píše, ale i platí a platí... A nakonec někdo jeho dílo podrobí málo uctivé kritice.
   Literatura prožívá nové, velmi složité období. Kde jsou časy vstřícných nakladatelství, která se postarala o vše kolem díla? Nic takového již neplatí. Budeme si muset začít zvykat na to, co je a trochu slevit. I každodenní věcné potřeby zaznamenaly úpadek a jsou na jedno použití. Fuj, nelíbí se mi to, ale co s tím nadělám? Společnost, ve které žijeme, je povrchní, dokonce i k citům, mnoho dříve důležitého lhostejně přehlíží, k preciznosti záměrně nevytváří přijatelné podmínky.
   Co nám zbývá? Budou se muset do určité míry přizpůsobit nejen autoři, ale i jejich nároční kritici. Nakonec to, co se v dnešním nedokonalém literárním projevu jeví jako nedostatek, může být zítra průkopnickým činem. Souhlasím se známým literárním vědcem, kritikem, historikem a publicistou, který ve svém článku vyzývá autory: "Psát přirozeně, lidsky." Určitě si uvědomuje, jako každý z nás, že umění slova je neopakovatelným, tvůrčím odrazem skutečnosti literární, ale i mimoliterární.
   Domnívám se, ale netrvám na tom nijak sveřepě, že by jazykovědci mohli revidovat a částečně usměrnit svou trvalou snahu (tisíciletou) a přestat přetvářet autory k obrazu svému, v jazykovědce. Je to marná snaha, protože platilo a platí, že největšími kritiky jsou ti, kteří přesně vědí, jak by to napsali, kdyby to uměli.
   Nositel Nobelovy ceny J. P. Sartre napsal ve svých Slovech, že si je plně vědom, že nikdy dokonale nezvládal rodný jazyk. Nakonec se s tím smířil. Já hodlám učinit totéž. Na rozdíl od něj se budu muset smířit i s tím, že na pořádného lektora nemám dostatek peněz.
   Bůh mi buď milostiv a nedopusť, aby se bohem stal zlý kritik.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]