Jidášova slza. Po schválení současné pobělohorské úlitby českého státu katolické církvi ohlásil významný vykonavatel tohoto činu před televizními kamerami dojetí, okázale v tomto smyslu zkřiviv tvář…

   Nečekaná zpráva. Loňský vánoční smrk daroval pražskému lidu kníže Mansfeld.
   Sláva mu, sláva mu, sláva mu!

   Políček uštědřený poddanému VIP osobností několik kroků od majestátu budovy českého parlamentu…
   VIP František Antonín Sporck byl kolem roku 1735 přísně veřejně pokárán (nikoli rutinně pokutován) státními úřady za hrubé zacházení s komorníkem.
   Státní úřady věděly, jak se rodí nenávist.

   Politická zodpovědnost, politická zodpovědnost! Podlá obezlička pro únik z jakékoli zodpovědnosti držitelů moci.
   Budou snad usilovat o vytvoření „bezletové zóny“ nad Českem, procitne-li zákon?

   Všeho vědění o životě se mi dostalo do věku sedmi let… Pečlivě střežím vzácný dar. Nezapomínat!

    „Pocta demokracii…“ Problém pochybného výpočtu neplatných podpisů pro jednotlivé prezidentské kandidáty bylovhodné řešit jako všechny problémy v Česku, „demokratickým parlamentním hlasováním“.
   Vyměnit výpočet aritmetického průměru hodnot za prostý součet hodnot může buď hlupák, nebo sabotér. Hlasujme tedy o první možnosti.

    „Časť z vás za riekou Moravou úplne zošalela!“ (facebook)

   Komu zvoní hrana… Je to podivín. Přátelé mu říkají „básník života“. Mnohdy se zcela zbaví všeho oděvu, polozatemní okna a prochází se po bytě nahý, hraje na klarinet. Bojuje tak proti stresu a za duchovní a duševní očistu.
   Jednou, pozbyv pudu sebekontroly, otevřel prudce dveře, za nimiž sousedka zoufale zvonila o pomoc ve věci výpadku elektrického proudu po zapnutí vysavače.
   Láskyplně a trochu provinile o tom vypráví. „Ona se chudinka vymrštila do strnulého stoje spatného a nepřítomným pohledem hleděla vytrvale do jednoho bodu… Zvonívá teď často!“

   „Básníci! Jediní opravdoví milovníci žen!“ (Cvetajevová)

   Hasičem roku 2012 byl prohlášen pan Kropáček. Odměněn byl zájezdem k moři. V Česku se konečně zrodilo něco, co dává smysl.

   Vzkvétá už Česko? Česko jako hospodářské zázemí Vatikánu? Česko jako přílepek Sudet? Česko jako bašta aristokracie a nekonečného navracení majetků a odškodnění? Česko jako medicínská základna pro elity? Česko jako vlídný prostor pro korupci? Česko a jeho důchodová reforma jako dárek spekulantům? Česko a jeho armáda jako expediční sbor „na písknutí“? Česko jako těžební jáma zahraničních „investorů“ pro odběr břidlicového plynu, uhlí, wolframu, uranové rudy, nafty a jednoho procenta světových zásob zlata? Česko jako dosídlovací prostor pro občany „spřátelených velmocí“ v případě válečných dobrodružství jejich vlád? Česko jako experiment vlády jednoho muže, a nejnověji i jedné ženy? Česko, jeho policie a justice „na telefon“? Česko jako „lego“ automobilového průmyslu? Česko jako dojídač zbytků pod stoly „rozvinutých demokratických zemí“? Česko jako velmoc bezdomoveckého životního stylu? Česko jako lůza?

   Jak zle se nám „před sametem“ vedlo, vysvětlují sdělovací prostředky zvlášť citlivě po krajských volbách a volbách do senátu… Prohlédněme se občas důkladně v zrcadle posametového ráje.

   Koláček přišel do práce v krásném, modrozeleném tričku z vietnamské tržnice. Poletující šéf se nad ním zastavil. „Koláčku, vy máte nový obleček!?“ Poletující šéf se zastavil podruhé. „Asi vás, Koláčku, moc dobře platím. Musím se nad sebou zamyslet!“
   Koláček dostal v onom měsíci poloviční plat. Všichni jsme se tomu s panem šéfem zasmáli. Koláček je smolař!

   Laskavý zaměstnavatel povolil, a není to jen jeden případ, odchod rodičů do předčasného důchodu, a tím umožnit jejich dětem získat práci; po nich, v jeho podniku… Chtělo by to další koberec na letiště. Zamyslete se, čeští umělci!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]