OLDŘICH RAFAJ
Po zámeckém parku v Odrách
Vzpomeň si, vzpomeň, před kolika lety
sršely na stezkách překrásné květy,
s Hertou a Aničkou nad nimi skloněni,
s Mirkem jsme slyšeli kostelní zvonění,
bez konce život že ve stromech krásný je,
nad hlavou oblaka bílá jak hostie,
a modrá výšina nebe nekonečná
sluneční paprsky vysílala z věčna.
Potok jak čarovný prut šlehal v údolí,
zvonění smíchu a slov srdce nebolí.
Kde jsou ty krásné dny?
Kde jste, vy mladé sny?
Uprchly jako čas topolů do polí.
Vrať, čase můj, ty dny,
roky vrať, lásko, řeč.
Odplouvají týdny,
čase, stůj, čase, teč,
jak v Odře prchlivé vln blýská chladný meč.
Vzpomeň si, cestičku s parkem že střeží kleč.
Co zbylo z těch časů?
Pohasl prudký jas.
Ustrnul v úžasu,
vrátil se zpět a zhas.
Dychtivý žár a dech mládí z dnů vyvane.
Co bylo, dávno pryč.
Zůstaň!
A zůstane.
Jablůňka kvete
V strhaném svahu, zešedlém a pustém
po dlouhé zimě němě sama stojí
jablůňka drobná, bílý, bílý květ.
Stojí tak vyčítavě, tichý, čekající
ten v příkrém svahu skromný, drahý štěp.
Víc něhy v obraze tom nelze říci,
a srdce moje strašnou něhou buší.
Po válce zimy květy bodnou duši
v tom příkrém dni, v němž člověk je tak slep.
Zas bude život! Lhostejně a krutě
pod svahem pádí lidí tramvaje.
Jablůňka voní, stoje nepohnutě
v tom strmém svahu roky sama je.
Rozkvetlá v trpce rozbouřeném tichu
k přípitku nabízí mi kalich smíchu,
slyšíš, jak jarní píseň zahraje
ten drobný štěp, který sám zázrak je?
Jablůňko malá, pomáháš mi kvést
v tom sněžném dni, v němž dotýkáš se hvězd.
ZDENĚK NEJEDLÝ
Vítám jaro - protože...
Jak teplý dech
- na oknech
Mění se v krůpějky
Jaro přichází
Oděno do plenky
Brzy rozvine
- jak by ne
Paletu barev pestrých luk
Do kterých rád spěchám
Jak malej kluk
Utíkám
- mořem
Vydlážděných květů
Zaklepat na dveře
Jež otvírají létu
Jarní pozdrav
slečně ze 4. A
Zubaté slunce políbilo jí tváře
ale sníh
zápasil s větvemi stromů
Byla už teplá ta slunce záře
a tak v hrsti sníh
chtěla odnést si domů
Opatrně aby nezničila
to dílo náhody
sevřela malou dlaň
Ze všeho však zbyla
jí studánka vody
ještě jako zimní daň
Ta v hrsti každá vločka
byla ještě zimou posedlá
Jaro si ještě počká
domů přišla celá prokřehlá
Jaro
JARO je vánkem
co šeptá láskyplný slova
JARO je spánkem
co probouzí se znova
JARO je síla
co vítězí
JARO je víla
co občas zaslzí
JARO je úsměv
na který nelze žárlit
JARO je zpěv
na sluneční svit
JARO je období
co nezradí
JARO dnes 21. 3.
samo se prozradí
Třebíčské melodie
Opilé stříšky
Tančí na podivném parketu
Čas měří hodiny vížky
Uličky napovídají kupletu
Jako bárky
U mola
Kolébají se domky
A náměstí je moře kolem dokola
Ve starých domech se líhnou melodie
Pro nová sídliště
Jejichž velké harmonie
Zahrají napříště
PAV©L JANÍK
Špinavé čistky
Parlamentácie
Sliepky sú znášaniaschopné,
parlament uznášaniaschopný.
Raný kapitalizmus
Spôsobuje rany.
Politická teória
Tézy.
Politická prax
Protézy.
Bankový optimizmus
Kto sa smeje na sporožíre,
ten sa smeje najlepšie.
Populárne opatrenia
POPlatky.
Postenie
Poistenie proti obezite.
Verne a verejne
Najprv priekopníci,
potom priekupníci.
Burza
Víťaz perie všetko.
Európska integrácia
Nemal by byť náhodou
celý svet bez národov?
Rozpad impéria
Briti v riti.
Trendy
Bananizácia,
banalizácia.
balkanizácia.
Albanizácia Európy
Každá piata žena je Tirana.
Európske Amazónky
Každá štvrtá žena je piraňa.
Namiesto potlesku
Chush už, Bush!
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)