Milá Boženko,
píši Ti trochu pozdě, vím. Není to ale mojí vinou. Narodila jsem se v době, kdy Ty už jsi byla legendou a patřila a patříš mezi literární velikány. Tvé pozemské bolesti skončily v hájemství ticha, klidu a milosrdného nevědomí.
Znám Tvůj životní příběh, i když, jak se říká, z druhé ruky. Tedy ne stoprocentně. Neboť jak může dávno vydané svědectví beze zbytku nastínit a vykreslit Tvoji osobnost. Tvé pocity, lásky, křivdy i sporadické radosti, aniž bys mohla sama říci: ano, tak to byl můj život. Jako každá osobnost, jejíhož osudu se chopí spisovatel, básník, publicista, malíř, sochař a v dobré víře chce vypodobnit její životní peripetie, pohnutky, charakter, tvůrčí činnost, soukromí, se dostává do soukolí dohadů, představ, někdy i přílišné fantazie a podle svého rukopisu pak postavu formuje. Někdy k dobru věci, někdy je pohled autora až zavádějící, se sklonem vytvořit úplně jiný náhled na člověka, jenž se již nemůže bránit a ohradit. Taková ano i ne, snad a kdyby, možná a přece. Pochybnosti jsou velmi ožehavou záležitostí.
Důležitá je i doba, ve které práce o osobnosti vzniká. Právě Tebe, milá Boženko, nejednou vystavila doba na piedestal slávy, vlastenectví, úcty. Ale není to tak dávno, také se Tě pokoušeli novodobí hodnotitelé pranýřovat za morální poklesky, za Tvůj neutěšený rodinný život, jednoduše řečeno opepřit Tvůj životopis bulvárním kořením. Mám dojem, že vlastně ve svém horlení mnohdy i zapomněli podotknout, co jsi nám a dalším generacím zanechala za literární šperky, byť sama chudší než kostelní myš. Zkusili se tito moralisté někdy zamyslet a představit si prostředí, ve kterém jsi žila a kde jsi tvořila? Jak vznikaly jedny z nejkrásnějších pohádek pro děti, které máme v našem literárním fondu? O Tvojí Babičce již bylo napsáno hodně. Nevím, jestli se ještě vůbec nachází tato kniha ve školních osnovách. Vzpomene si vůbec ještě někdo, čím pro Tebe psaní této knihy bylo? Že nádherný text Babičky vznikal v době hlubokého žalu nad ztrátou syna Hynka? V knize je uložena veliká duševní síla.Kdykoliv mne v životě potkala ztráta někoho blízkého, sáhla jsem do knihovny právě pro Babičku a v nočním tichu ve světle lampy jsem se znovu a znovu procházela spolu s Tebou po Starém Bělidle a prožívala osudy se všemi protagonisty Tvé kouzelné knihy. A bylo mi při tom neskutečně dobře. Smutně a krásně zároveň. Bylo to jako magická moc působení pozitivních myšlenek, které tryskaly z Tvé neskutečné životní bídy. Viděla jsem Tě spodobněnou našimi předními herečkami. Připomenu dvě z nich: Jana Hlaváčová - v této náročné roli krásná, živočišná, romantická, nezkrotná, milující, okouzlující, dychtící a hladová v literárních kruzích po tvoření a poznání, ale i zkoušená a zklamaná životem i lidmi. Božena Jiřiny Švorcové: hrdá, bojující, zralá krásná žena, vzdorující osudu, vlastenecká v každém ohledu.
19. 2. 2009 jsem si počkala na ČT II v pozdních hodinách "duchů" na německý film, vysílaný v rámci filmového klubu. Film A tou nocí nevidím jedinou hvězdu byl natočen v r. 2005. Hlavní role spisovatelky Boženy Němcové byla svěřena německé herečce Corinně Harfouchové, v dalších rolích účinkovala plejáda našich i německých herců. Roli Josefa Němce vytvořil Boleslav Polívka, dceru Doru Anna Polívková, dále O. Vetchý, T. Fischerová a řada dalších v epizodních rolích.
Podkladem ke scénáři byla korespondence Němcové z období, kdy se její život počal chýlit ke konci. Z doby, kdy se chytala pomyslného stébla nad vodou. Občasná finanční výpomoc od přátel byla jen malou náplastí na velké existenční problémy. Společnost nechtěla příliš na prosby o pomoc slyšet. Až když už bylo pozdě, zaplakala nad rakví usoužené ženy. Obrázek výstižný a typický pro českou malost.
Můžeme namítnout, že německý film nemůže vystihnout mentalitu, život naší tehdejší společnosti, především život české spisovatelky a vlastenky, a přece v tomto případě tento názor neplatí. U lidí s nadčasovým myšlením, tvorbou, životem jsou jejich životní peripetie společné, ač se jedná o příslušníky jiných národů, jiné země. Spojuje je člověčenství a lidskost, kterými jsou prostoupeni, které z nich vyzařuje. Patriotismus se ozval. Jak může o naší spisovatelce vypovídat německý film? S nedůvěrou jsem začala sledovat děj. Film nebyl dabován, běžel text, po chvilce jsem si zvykla a nevnímala tuto skutečnost. Odvíjející se děj byl zasazen do vypjatého období poslední třetiny spisovatelčina života: bída, hlad, strádání fyzické i psychické, morální, ztráta milovaného syna Hynka. Prostřednictvím zoufalých dopisů je děj posouván z kruté přítomnosti do krásných, snových vzpomínek, i do fiktivních obrazů za Starého Bělidla s obrázkem milované babičky. Snímek mnohdy syrový, až zamrazilo, život sám, nearanžovaný, bez úprav. Představitelka titulní role se sžila s útrapami Boženy Němcové dokonale. Německá režisérka Dagmar Knöpfelová vytvořila postavu s úžasně ženskou vnímavostí a až drsně chlapskými pohledy na syrovost těžkého životního údělu. Záběry mnohdy nelítostně naturalistické neurážely, ale vyvolaly lítost a soucit nad údělem ženy, která dokázala z životní bídy vykřesat literární perly.
Milá Boženko, ani současný svět není všude a vždy všem ženám peříčkem. Stačí se poohlédnout po světě. Příběhy mnohých žen jsou alarmující: bičování, lynčování, stětí hlavy za pokus o rozvod, znásilňování, vražda jako odplata za názor, ženy žijící v místech válečných konfliktů, živelných katastrof... Od Tvé doby uplynula dvě staletí a svět stále není tím báječným místem k žití. Přijmi ode mne obdiv za to, že jsi byla jednou z těch, které nesly prapor revolty proti tmářství, bezpráví, násilí a ponižování. Za Tvou úpornou sílu tvořit, která by se měla pro nás stát podnětem a inspirací v nastalé době kulturního tmářství.
Z předjarní Vysočiny srdečně zdraví
BOHUMILA SARNOVÁ
Autor: BOHUMILA SARNOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)