V dávné minulosti vládla samá velká a silná zvířata. Ta však, jak to bývá, časem zlenivěla, zčásti zhloupla, a nechala se ukolébat lichotkami různých zakuklenců z jiných druhů. Tak se stalo, že o svou moc náhle přišla a musela se poschovávat, kde se dalo. Ta, která to způsobila, si ještě stačila nashromáždit nějaké zásoby, jiná si včas připravila vhodné převlečení, ale většina se stáhla, líže si rány, a vzdychá.
   A tak se stalo, že ostatní druhy zvířat, nemajíce sami dost možností samostatně vládnout, se spojily a vytvořily společenství, které by jim pomohlo udržet se u moci. Byl to velký boj malých, líných, ale ctižádostivých tvorů, kteří dříve jen parazitovali na těch silných, aby mezi sebou vybrali ty nejprohnanější, a nejdrzejší jednice, za svých řad a postavili si je do čela. Pochopitelně, kde chybí síla je potřeba svornost, ale je to velmi těžké, když každý druh si myslí, že on je ten nejdůležitější. A tak se to stále strká, podplácí, uplácí a přitom se rozebírá, co za vlády silných bylo nashromážděno na horší časy. Občas je třeba svolat vedení těch nejsilnějších a přerozdělit kořist, což se prostě děje jen v zájmu zachování holé existence. Protože se nemohou navzájem sežrat či pokousat, tak alespoň štěkají a prskají.
   Jak ta jejich vláda bude pokračovat, až vše sežerou, to je nabíledni - zahyne vše živé, bohužel i to nevinné zvířectvo.

   Volně podle Brehma



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)