"Krásu nesmíme odmítat jen proto, že je stará."
   V. L. LENIN

   "Pokusme se vrátit k Leninovi..."
   VOJTĚCH FILIP
   24. února 2007

   "Úcta k Leninovi je už dost dobrý důvod k jejich zákazu - přesněji neprávnicky řečeno - spíše k pořádnému nakopání do zadku!"
   KAREL STEIGERWALD
   28. února 2007

   
   BERTOLT BRECHT
   Tkalci koberců z Kujan-Bulaku na počest Leninovu
   1
   Častých a vydatných poct se dostávalo
   Soudruhu Leninovi. Existují busty a portréty.
   Pojmenovávala se po něm města,
   pojmenovávaly se po něm děti.
   Řeční se o něm v mnoha jazycích
   Od Šanghaje po Chicago konají se na počest Leninovu
   Shromáždění a manifestace.
   Takto však vzdali mu poctu tkalci koberců
   Malé obce v jižním Turkestánu:

   Dvacet tkalců roztřesených horečkou
   vstává tam každého večera od bědného stavu.
   Horečka obchází: železniční stanice
   Hučí bzukotem komárů, hustý mrak
   Stoupá z bažiny za starým velbloudím mrchovištěm.
   Ale železnice, která
   Přiváží jednou za čtrnáct dní vodu a páru,
   přiveze
   Jednoho dne i zprávu
   Že se blíží den Leninových oslav.
   I usnesou se lidé z Kujan-Bulaku
   Chudáci, tkalci koberců
   Že ve své obci také postaví
   Sádrovou bustu soudruhu Leninovi.
   Když se však vybírají na bustu peníze
   Stojí všichni roztřeseni horečkou a dávají
   Chvějivýma rukama své klopotně vydělané kopějky.
   A rudoarmejec Stěpa Gamalev, který
   Pečlivě počítá a pozorně se dívá
   Vidí ochotu oslavit Lenina a má z toho radost
   ale vidí i nejisté ruce.
   A náhle podává návrh
   Aby za peníze na bustu nakoupili petrolej a
   Polili jím bažinu za velbloudím hřbitovem
   Kde se líhnou komáři, kteří
   Roznášejí zimnici.
   Tak by tedy zvítězili nad horečkou
   v Kujan-Bulaku, a to
   Na počest zesnulého, ale
   Nezapomenutelného
   Soudruha Lenina.

   Usnesli se na tom. V den oslavy jeden za druhým
   Nesli za vesnici zprohýbaná vědra
   Naplněná černým petrolejem
   A polévali jím bažinu.

   Tak prospěli sobě tím, že vzdali poctu Leninovi
   A vzdali poctu Leninovi tím, že prospěli sobě:
   Pochopili ho tedy.

   2
   Slyšeli jsme, jak lidé z Kujan-Bulaku
   Vzdali poctu Leninovi. Když tedy
   Nakoupili petrolej a polili jím bažinu
   Vystoupil večer na schůzi jeden muž a žádal
   Aby na staniční budovu dali tabulku
   Se zprávou o této události i s přesným
   vylíčením toho
   Jak změnili svůj původní úmysl a vyměnili
   Leninovu bustu za bečku petroleje, jenž hubí
   horečku.
   A to vše na počest Leninovu.
   A udělali i to ještě
   A dali tam tabulku.

   


   ISAAK BABEL
   ---
   Do oděsského přístavu přijel parník Halifax. Přijel z Londýna pro ruskou pšenici.
   Dvacátého sedmého ledna, v den Leninova pohřbu, barevná posádka parníku - tři Číňané, dva černoši a jeden Malajec - požádala kapitána, aby přišel na palubu. Ve městě hřímaly kapely a vála vánice.
   "Kapitáne O?Nearne," řekli černoši, "dneska se nenakládá, pusťte nás do večera do města."
   "Zůstaňte na svých místech," odpověděl O'Nearn, "bouře má devět stupňů a pořád sílí..."
   Když to řekl, šel kapitán O'Nearn za druhým důstojníkem. Spolu se smáli, kouřili doutníky a ukazovali si na město, kde v nezkrotném zármutku vála vánice a naříkaly kapely...
   Zástup nosičů s černými prapory kráčel na náměstí, k základnímu kameni Leninova pomníku. Dva černoši a Číňané se přidali k nosičům. Byli udýchaní, tiskli čísi ruce a radovali se radostí uprchlých trestanců.
   Právě v té chvíli ukládali v Moskvě na Rudém náměstí do hrobu Leninovo tělo. U nás v Oděse vyly sirény, vála vánice a pochodovaly davy seřazené do šiku.
   Jenom na parníku Halifax stál záhadný kormidelník u lodních schůdků jako hlídka v bouři. Pod jeho dvojsmyslnou ochranou pil kapitán O'Nearn koňak ve své zakouřené kajutě.
   Spolehl na kormidelníka a přepočítal se - kapitán O'Nearn.

   VLADIMÍR MAJAKOVSKIJ
   ---
   A Leninova hlava
   zase
   objeví se ti,
   až zahledíš se jednou
   nazpět v naše dny,
   jak mezi otroctví
   desítkou tisíciletí
   předhoří zářící
   k věkům komuny.
   Uplynou roky
   a dnešní psoty v nich.
   Znoj léta komuny
   zavane z léta k létu
   a štěstí
   jak lahoda jahod ohromných
   dozraje
   z rudých
   říjnových květů.

   JOHN REED
   ---
   Bylo právě za pět minut tři čtvrti na devět, když hromová vlna potlesku oznámila, že vstoupilo předsednictvo, s Leninem - velikým Leninem - ve svém středu. Malá zavalitá postava s velikou plešatou a vypouklou hlavou, posazenou nízko na ramena, malá očka, mírně pozvednutá špička nosu, široká, ušlechtilá ústa a mocná brada; byl teď hladce oholen, ale už mu začala vyrážet bradka, tak dobře známá z minulosti i z příštích let. Měl na sobě ošumělé šaty a kalhoty, jež mu byly příliš dlouhé. Nepůsobil dojmem, že by se mohl stát miláčkem davu, a přece byl milován a ctěn jako jen málo vůdců v dějinách. Nezvyklý vůdce lidu - vůdce jenom pro svůj intelekt, byl nenápadný, nepodléhal náladám, byl nekompromisní a objektivní, bez krasořečnických obratů - ale se schopností vysvětlit prostými slovy hluboké myšlenky a rozebrat konkrétní situaci. A slučoval v sobě moudrost s největší intelektuální odvahou.
   Za řeči se jeho velká ústa široce otevřela, jako by se smála. Jeho hlas byl chraptivý - nebyl však nepříjemný, jen jako by za léta řečnění zdrsněl - a pokračoval jednotvárně, jako by tímto způsobem mohl až do nekonečna. Ve snaze po důrazu se lehce předklonil. Žádná gestikulace. A tisíce prostých tváří vzhlíželo k němu v dychtivém zbožňování.
   Lenin četl Prohlášení k národům a vládám všech válčících států...

   JAROSLAV SEIFERT
   Lenin
   ---
   Otevřte okna!
   Bolest oči zavírá
   v pozadí rudých tkanin.

   Zvedli mrtvého
   a hrob se otvírá.
   Je mrtev Lenin.

   Davy se hnuly.
   Kráčejte potichu!
   Spár bolesti se zatne.

   Pro smutek světa,
   můj drahý básníku,
   slavíci zpívají špatně.

   STANISLAV KOSTKA NEUMANN
   Staří dělníci
   ---
   Ruce starých dělníků
   v slabosti ještě dost silné
   aby nabrousily srp
   aby podaly vědro
   aby přibily hřebík pro obrázek Leninův
   ruce starých dělníků
   chodily by ještě pro munici
   ty ruce starých dělníků
   puškami vonějící...

   STANISLAV KOSTKA NEUMANN
   Náš zpěv
   ---
   Nechť v bouři svět se svíjí den ze dne,
   jen zbabělec váhá, krčí se, bledne.

   Zahání nevěru, úzkost a ston
   Lenin-maják, Lenin-zvon, Lenin-maják, Lenin-zvon,
   maják-zvon,
   Lenin!
   
   VÍTĚZSLAV NEZVAL
   Památce Mikuláše Lenina
   ---
   Čtěte potom útržky z letáků
   a budete obdivovat Lenina
   a budete oplakávati tento den
   v kalendáři příštího letopočtu...

   Byli jsme svědky dob
   jakým se za sto let již sotva uvěří
   Tehdy se pochopí kouzlo revoluce náš hrob
   a radioví žongléři...

   JIŘÍ WOLKER
   Svatý Kopeček
   ---
   Bída je široké moře a chudí
   hledají přístavy,
   slunce je divoký revolucionář, den zboří
   a přes noc jej znovu vystaví,
   my máme raději červené panenky než staré,
   chamtivé vdovy,
   vyprávíme si o velikém Rusku
   a statečném Leninovi...

   KAREL TOMAN
   Lenin
   ---
   Mikuláš Lenin vešel v duševní říši ruskou
   a do věčnosti bude svítit sloupem ohnivým
   všem chudým světa
   i pokorným i mstivým

   JOSEF HORA
   Leninia
   Kde jsi, Leninia?
   kde květ, jenž voní všem?
   Rodička Maria
   laskavým úsměvem
   kde všecky uvítá?

   Srdce mé, ty to víš,
   lásko má, ty to víš,
   práce má, jdi s nimi
   v nového světa říš,
   do Leninie...

   FRANTIŠEK HALAS
   Víra
   V nadějích, které udržují nás
   jdem za svým snem do země dělníků
   kde zítřky naplněn až praská každý klas
   a země tančí v kovovém pokřiku.

   Nespočineme-li v zemi té
   zajděme smutkem tolik milovaným
   jejž pít nám dává z růže rozvité
   ten který umřel živý Lenin.

   V kadlubu smutných Čech
   kde krev tak zřídka jenom plane
   dej víro ztratiti nám dech
   z budoucna jež do nás vane.

   JAROSLAV SEIFERT
   Město Leninovo
   ---
   Zimní palác je nabarven krví.
   Mramorový sloup magnetizuje měsíc.
   Tekla tu krev. Padá sníh. Rudá s bílou.
   V noci to děsí.

   Město na Něvě. Metropol básníků.
   Na tvých zdech psala šavle rudé verše.
   Místo slov lásky duněla tu děla.
   Byla to revoluce.
   Toť vše.

   FRANTIŠEK HRUBÍN
   Děti Října
   Do srdce zadřenou třísku
   děrevny vyhlazené,
   tak přešli Vislu,
   přešli Odru.

   Teď zblízka vidí to,
   co od života jejich
   Lenin
   odřízl
   nožem Října,
   to, co nám stále oči vyvrací.

   Teď zblízka vidí
   tu cynickou hru:
   studená ruka na banku.
   V šílené ruletě
   točí se poslední hlava,
   která se skutálela
   pro víru chudých,
   ta bědná hlava,
   sestra čepele.

   Zde v třmenech Volhy se vzpírá
   za námi, za nimi
   Stalinův jezdec Mír.
   Tam zachvácený svět
   před září Října mhouří
   surové belsenské oko.

   A jednou
   děti Máje
   s vnuky Října
   vyrazí
   to surové oko,
   vyrazí
   to oko provokující
   spravedlnost chudého,
   to oko spojené neviditelným nervem
   s mozkem zlata,
   to oko, kterým po nich loupá běs.
   
   JAROSLAV SEIFERT
   Den mezi dny
   Den mezi dny už na pokraji zimy
   plamenem hoří mezi ostatními.

   Když vjely tanky jako do vichřice
   do našich cest své pásy vtiskujíce,

   co hořelo to v kloubech těchto pásů?
   Byla to krev, či záře velkých časů?

   Byla to krev, či ještě plamen slávy? -
   A my jsme vzplanuli, jak chomáč suché trávy.

   Za nocí zoufalých, kdy dýchalo se stěží,
   zvon slyšeli jsme na kremelské věži.

   A mně to znělo ozvěnami mládí,
   když jsem šel s druhy jednou po ploščadi,

   a říkal jsem na stupních mausolea
   své rodné zemi slova neumělá.

   Den mezi dny dnes hoří nad domovem,
   den mezi dny, však v plášti ocelovém.

   A vidím znovu tu úžasnou chvíli,
   když bajonety větve zapálily,

   u našich silnic svým studeným kovem.
   Zem celá vzplála v květu jabloňovém.

   A bylo jaro, bože, jaká něha!
   Do našich tváří rudý prapor šlehá,

   zvon z Kremlu zní a duní rudá děla.
   Ó, krásný sen na stupních mausolea!
   
   LUDVÍK KUNDERA
   Velká říjnová revoluce
   Ulicemi se valili dělníci
   Zimní palác čněl
   a padl

   Dohráli oficíři
   taroky hrané o lid
   Bič práskl do křečků

   Sověty u otěží!

   Obcházejí však neustále
   eseři spekulanti fízlové

   Jen do času -

   Prologem sviští výstřely
   chraplavě zpívají barvy

   To byl počátek pochodu
   kladiv a srpů

   Lenin velel oddílům

   A všechno se zvolna přesunovalo
   do rukou všech

   jak u nás nyní
   teprve
   a už

   VLADIMÍR HOLAN
   Okťábr
   Ano, první výstřel z revolučního křižníku Aurora
   ukončil tenkrát novověk.
   První oheň, který si po dobytí Zimního paláce
   rozdělali rudoarmejci na ulici,
   hřál nás nadějí bezmála třicet let, zapsaných světovému katastrofismu.
   A chlapec v krvavé košilce, který u trojického mostu
   začal tenkrát zpívat: Dobjom sa my osvobožděnija -
   přišel v květnu už jako svobodný muž mezi nás
   a zbavil nás rasových rasů...
   A je zde, odhodlán skoncovat s krutými zábavami těch,
   kteří házejí krejcárky do tůní historie
   a mstivě pozorují, jak se pro ně potápějí chudáci;
   odhodlán skoncovat s krhavými součty
   a lotrovskými lejstry zlatožravých démonů,
   kteří své sliby pečetí sněhem,
   aby za chvíli zaháněli policejními psy
   zbědované davy ke hladové čáře;
   odhodlán rozetnout leninskou křivkou přímé linie
   menstruační cyklus válek;
   odhodlán naplnit člověka ne výslechem osudu,
   ale odpovědí života:
   odhodlán vrátit budoucnost lásce...
   Pomozme mu!

   JAN ŠTERN
   Za co
   Za vzduch, jenž hoří u skály,
   za volná křídla ptáků,
   za sny, ve které doufali
   zajatci koncentráků,
   za chléb a mír a za děti,
   za bílá, jasná města,
   za odkaz moudré závěti,
   za krásu, prostou gesta,
   za lidskou zem a za růže,
   kvetoucí rudě v máji,
   za pravdu - matku, za muže,
   kdo pro ni umírají,
   za jasnou pravdu, kalenou
   na Leninova slova,
   za zemi černě spálenou
   a zbudovanou znova,
   za zpěv a za taneční krok,
   jímž vidíš kráčet dívku
   po žule měst, kde rok co rok
   jdou tanky na přehlídku,
   za konec válek, za úsměv,
   jejž zná jen zralé štěstí,
   za velký, spravedlivý hněv
   i za zaťaté pěsti,
   za Říjen světa, za práci
   s vědomím cíle jasným,
   za nosné plochy létací,
   jež zvednou život k básním,
   za lásku vlastně, za kterou
   se jenom hlupák stydí,
   a přece není větší moc,
   jež spojila by lidi
   tak jako u nás, k nimž vítězně
   se příští den už sklání.
   Ptáš se, za co žíti zde?
   Za lásku, ano, za ni!
   
   MILAN JARIŠ
   Přípitek
   ---
   Kdo, vy mladá léta, kdo vám odolá?
   Kdo si nevzpomene, kdo se neohlédne?
   Podvod, hlad a bída kolem dokola;
   přebyteční lidé žili na den ze dne.
   Hlídali jsme měsíc, kdy už k ránu zbledne,
   budily nás deště, zvonky tramvají.
   Z koše odpadků se člověk nenají...
   Nevyspalá jitra, lačná odpoledne...

   Tekla také krev a byla nevinná.
   Smrt nám otvírala oči do úžasu.
   Břitký jako nůž duch Marxe, Lenina
   odhaloval špínu života, i krásu;
   odkrýval nám stopy předků v prachu času,
   odkrýval nám uzle vzniku, zničení.
   Viděli jsme nové setby klíčení
   i budoucnost zemí, pevnin, zeměpásů.

   PAVEL KOHOUT
   Už jednou bylo takhle úzko,
   taková těžká hodina:
   když sotva narozené Rusko
   ztratilo svého Lenina.

   Zatím co o budoucí válku
   lord s lordem zahájili spor -
   u Leninova katafalku
   přísahal Stalin na prapor.

   Nezemře slovo bolševické!
   V nás mrtvý Lenin žije teď!
   Rudý prapore víry lidské,
   prapore lidské pravdy, leť!

   Dnes také je nám těžko. Velmi.
   Vyhasla dýmka... Dopsán list.
   A ze tmy vylézají šelmy -
   znovu se třesou na kořist.

   Ne, nepadne svět do rozvalin,
   přes bolest, kterou prožívá.
   Je v našich srdcích mrtvý Stalin
   silnější, než byl za živa.

   Čas vítězný se nezastaví
   a nepřestane kvésti máj.
   Rudý prapore lidské slávy,
   prapore lidské lásky, vlaj!

   MICHAL SEDLOŇ
   Stalin v nás
   ---
   Bolest nás proťala přeostrou čepelí:
   zemřel soudruh Stalin.
   Spolu s Leninem největší z největších,
   jež nám dějiny daly.

   KAREL ŠIKTANC
   ---
   Pod modrým nebem ani pod hvězdami
   většího jména není,
   které by žilo, jako žije s námi:
   Vladimír Iljič Lenin...
   
   JIŘÍ FRIED
   Těm za velkou louží
   ---
   Je jarní neděle. Poledne. Zvoní zvony.
   Čtu noviny:
   Boj za mír. Stávky. Hlad.
   A podívejme: proces se špiony.
   A jeden z nich
   byl zase diplomat...

   Tentokrát Berlín.
   Běžná šedá zpráva.
   Člověk ji přečte skoro ze zvyku.
   Pomalu aby do Rudého práva
   zavedli
   špionážní rubriku.

   Po čem to vlastně slídí smečka špehů?
   Co chtějí hlásit
   vysílačkami?
   Plýtváte penězi, vy tam, na druhém břehu.
   My nemáme co skrývat před vámi,

   Stačí vzít jeden svazek Lenina
   a všechno u nás,
   prostředky i cíl,
   budou vám jasné
   jako krajina,
   když za bouřky blesk na ni posvítil!

   JAROSLAV PUTÍK
   Lenin je s námi
   Pravda, marxismus-leninismus není dosud názorem veškeré naší inteligence. Podnes někteří - když se provalilo celé zákulisí masarykovské republiky s jeho surovou vykořisťovatelskou podstatou a navoněnými řečmi pro "uklidnění demokratů a humanistů" - zachovávají si rezervy v domnění, že to tak zlé přece nebylo a nemohlo být... Lze si třeba vůbec představit, že by se bez Lenina kdy uskutečnilo dílo našich dvou největších státníků: Gottwalda a Zápotockého?... Kdo jiný vyzbrojil a zakalil legie apoštolů marxismu-leninismu, bez kterých bychom nedokázali změnit sen o lepších zítřcích ve skutečnost?... Neboť tak, jako nás učili velikáni našich dějin trvat na poznané pravdě, tak trváme na Leninovi. Lenin je náš!
   
   MILAN JUNGMANN
   Lenin ve své slavné stati Stranická organizace a stranická literatura přesvědčivě ukázal, že "žít ve společnosti a být na ní nezávislý není možné". Dějiny umění o tom podávají nejprůkaznější svědectví.
   
   Prof. Dr. ARNOŠT KOLMAN
   Lenin a současná fyzika
   Leninova nesmrtelná mysl daleko předstihla stav fyziky své doby. Jeho řešení nejdůležitějších principiálních problémů této vědy se plně potvrdilo jejím dalším vývojem.
   Lenin nebyl fyzik. Vytkl si za cíl ochránit revoluční světový názor proletariátu, jeho teorii poznání od padělků a zkomolenin. Lenin však dokonale ovládal metodu materialistické dialektiky. Právě proto má jeho dílo nehynoucí význam pro současnou fyziku. Právě proto obsahuje Materialismus a empiriokriticismus směrnice pro řešení filozofických problémů současné fyziky...
   V naší epoše, kdy kapitalismus křečovitě bojuje za zachování zbytků svého bývalého nedílného panství nad světem, však již imperialistické buržoazii nedostačuje polovičatá filozofie "přezírané strany středu", jak nazýval pozitivismus Lenin. Kde má vzít takovou filozofii, která by mohla obstát před naší vědeckou filozofií, jejíž životní síla a pravdivost byla dokázána fakty velikých ekonomických, vědeckých a kulturních vítězství Sovětského svazu a všech zemí socialistického tábora?...
   Imperialismus nemůže vytvořit filozofii, přesvědčivou a přitažlivou pro zdrcující většinu lidí - pracujících lidí libovolné národnosti světa, i kdyby použil služeb jakýchkoli diplomovaných profesorů. Nemůže ji vytvořit proto, že dělníkům, rolníkům, zaměstnancům a pracující inteligenci nemohou být nikdy blízké zájmy milionářů, nikdy jim nemůže být vhod takový způsob života, při němž nemají zabezpečen zítřek, svou práci a dokonce vlastní život a životy svých blízkých...
   Sovětská věda, která má za svůj ideový základ marxismus-leninismus, se dávno stala těžištěm pro vědce zemí lidové demokracie a pokrokové vědecké pracovníky na Západě i Východě. Ve filozofii a přírodovědě vyrostl v nezdolnou sílu tábor bojovných materialistů, vítězně útočící na vnitřně se rozkládající tábor idealismu a tmářství...
   Lefébre uvádí jen jeden příklad "vulgarizace". Jak se ukazuje, je to teze, že "ve světě není izolovaných jevů, nýbrž všechny jevy jsou navzájem spojeny a podmíněny". Lefébre ji připisuje Stalinovi. A prohlašuje, že "takový vulgarizovaný marxismus sám sobě katastrofálně odporuje, neboť současně se tvrdí, že tyto jevy mohou existovat nejen mimo mé vědomí, ale též vůbec mimo každé vědomí; tím se najednou ruší dialektika, filozofický pojem hmoty a lidská praxe." Proč je Lefébrovi zapotřebí zchytrale podvádět, předstírat, jako by neznal, že teze o všeobecné souvislosti a podmíněnosti jevů vyslovená Stalinem je naprosto správná, že tvoří neoddělitelnou část materialismu vůbec a tím spíše - dialektického materialismu, že učení o všeobecné souvislosti jevů rozvíjel Marx, Engels i Lenin?

   MIROSLAV HOLUB
   Lenin
   Desátého října
   devatenáctsetsedmnáct
   (věda o světě víc
   než sto filozofických svišťů za katedrami,
   víc než sto bučících generálních štábů)
   usedá do vetchého křesla
   ve Smolném,

   chvíli mne tužku

   a pak
   na cárek papíru
   rychle,
   jak vteřinová ručička
   světových hodin
   (bez zlatohávu a bez bengálů)
   píše:

   Rezoluce o ozbrojeném povstání...

   A už to nevymažou.
   Ani modlitbami. Ani staletími.
   Ani bengály.
   Ani trinitrotoluenem.

   ALEXANDR KLIMENT
   Lenin
   Kdo by snesl po smrti,
   aby se na něj celý svět díval,
   žádný princ, žádný princ.
   Kristus proto ustoupil na nebesa,
   Jidáš po hlavě do smyčky.
   Jenom čistý může mít skleněnou rakev,
   protože kdyby v čele skvrnu,
   všichni by se otočili zády.

   Když ho položili,
   svět se postavil kolmo k jeho patám
   a ženy rodily vstoje,
   bojující nebo na útěku.

   Nemá srovnání.
   Srovnával se s každým.
   Bez přednosti zadarmo chleba i smrt,
   každému, co nesl v tělo.

   Kdyby se nenarodil,
   přišel by na svět jiný,
   tak věděl o své krvi,
   a proto dal příklad lidem,
   kteří se dosud neprobrali k dechu.
   
   IVAN DIVIŠ
   Město stoupá...
   Ó mé město tvůj vzlykot protrhává hráz
   ó mé město kde chroptívalo kamení
   a ustřihovány byly jitřní účesy
   ó mé město které chtěli povalit jak ožebračenou ženu
   ó mé město kde Nezval vypil všechny fontány
   ó mé město ve kterém zařvali lvi
   a bezejmenní všechno pochopili
   ó mé město tužka mi odplouvá z ruky je to náměsíčné
   v tomto městě je stůl ve stole zásuvka
   kam Einstein uschoval thesi o relativitě
   a pak vyšel se dvěma kbelíky ke kašně aby nabral vody
   ó mé město kde hledali pavlač
   na níž se vynořoval Lenin s rozepjatou vestou
   veliký rozjitřovač země
   ano v tomto městě se setkali
   veliký rozjitřovač země
   a veliký rozjitřovač nebes...
   
   ANTONÍN BROUSEK
   Razliv
   Plovoucí vratká země uhýbala
   i pod náměsíčným krokem par
   I bledé slunce šilhalo nejistě jak oko libely

   Tůně stojatější nežli olovo
   stahujíce ke dnu prosakovaly
   Slepá a chtíčná voda

   Drny pačesy sebevrahů
   Drny řiďoučké vlásky neviňátek
   Vylouhovaná odumřelá tráva

   Toho odpoledne konečně utichl
   déšť týden přesýpaný na řešetě
   Zesýrovatělé kameny daly se ždímat

   Po sirém vichrném neletním nebi
   schlíple táh stříbrošedý sladký pach
   sena plesnivějícího na boudách

   Na jeden z práchnivých studených pařezů
   usedl podivuhodný zimomřivý človíček Lenin
   v provlhlém zimníku

   Odhodlán vzíti na svá úzká ramena
   veškerý budoucí svět
   vyjevený a holohlavý
   svět v nedětské čepici sovětské školní uniformy

   netrpělivě poposedává

   Čeká
   kdy konečně přijdeme
   
   KAREL SÝS
   Mikuláš Lenin
   Na Příkopech na dřevěném lešení
   nablýskaný ofangličkovaný fešák
   prodává patinovaného Lenina
   Lenin má na temeni díru
   od zpožděné kulky eserky Kaplanové
   "Kupte si pokladničku" - potřásá
   hlavou sádrového proroka
   Cinkot drobných děsí budoucí bankéře
   "Bankéři všech zemí spojte se!"
   Gorbačov porcuje Evropu na váhu
   A Lenin? Bude zase střežit
   poklady chudáků
   co se pod lešením zpitoměle smějou

   ARTHUR RANSOME
   Je tak svobodný, jako dosud nebyl žádný významný člověk. Důvěru k němu nevzbuzuje ani tak to, co říká, jako spíše tato vnitřní svoboda, která z něj přímo vyzařuje... Sám je toho názoru, že je pouze účastníkem, a nikoli příčinou událostí, jež budou navěky spjaty s jeho jménem.

   H. G. WELLS
   Nejsem stoupencem teorie o výjimečné roli "velikánů" v dějinách lidstva, ale mám-li už promluvit o velkých představitelích lidského rodu, pak musím přiznat přinejmenším to, že Lenin byl opravdu veliký člověk.

   MARTIN ANDERSEN NEXÖ
   Lenin naslouchal pozorně hlasu i tlukotu srdce drobných lidí, učil se od nich, dával jim i jejich činům vyšší význam, ukazoval, že základem života je prostý člověk a jeho práce. Už to byla odměna za tisíc let živoření; nikdy předtím nestál před prostým lidem člověk, který by znal tento lid i jeho život tak dobře jako Lenin. Proto měl Lenin v dělnických srdcích vždycky vyhrazeno zvláštní místo, kterým nemohly otřást žádné štvanice a pomluvy. I ti nejubožejší a nejzaostalejší ožijí a jejich oči se zalesknou, když před nimi vyslovíš Leninovo jméno.

   IVAN OLBRACHT
   Kdo je tento Vladimír Iljič Lenin? Stavitel!! Teď je mi to jasné, hledím-li na jeho vyklenuté, vpřed směřující čelo, na jeho gesta, jimiž rozkazuje: Tak, - tak, - tak! Největším stavitelem, jakého znají dějiny. Hledám v nich marně takového a nalézám jen vzdáleně podobný obraz v Pavlovi z Tarsu, ve svatém Pavlovi, který s touž vášní v zákon a řád obrácenou, s touž systematičností úžasného stavitele také budoval království, jehož panovníkem nebude on, nýbrž mrtvý z Nazareta. Ježíš, toť pravda a život. Dnes, po dvou tisících letech, je pravda a život Karel Marx. Karel Marx, toť Leninův architekt!

   EGON ERVÍN KISCH
   Lenina mrzelo, že u sedláků hoří jen olejové lampičky. Ale gorečtí obyvatelé nechtěli elektrické světlo. Šel tedy sám do vesnice a měl k sedlákům dvouhodinovou řeč, po níž svolili k zavedení elektrického proudu.
   Za několik dní si sedláci stěžovali:
   "Dvakrát zhaslo světlo!"
   A nedali se upokojit Leninovým ujištěním, že on také neměl světlo, a strašlivě lamentovali.
   "Když odešli," vypravuje Ignatij Vikentovič, "řekl jsem Leninovi: ?Před třemi týdny nechtěli o elektrickém světle ani slyšet a teď, když jednou nesvítí, dělají takový kravál. Ať si zapálí zase své olejové lampičky!?Ale to jsem se potázal u Iljiče se špatnou. To je docela nesprávné stanovisko. Dokud se nenaučil někdo číst, nepotřebuje knih. Ale umí-li číst, smí se dožadovati toho, aby mu byly dány knihy. Je-li u nich jednou zavedeno elektrické světlo, mají právo zahodit olejové lampičky. A mají úplnou pravdu, stěžují-li si."

   ADOLF HOFFMEISTER
   Pamatuješ se, na vlně osvobozeneckého nadšení a v racionalistické horečce, že v každém okně, výkladu nebo síni vytesán, vytištěn, namalován, zarámován nebo přišpendlen zíral na jásající davy T. G. Masaryk a W. Wilson. V SSSR není o nic lépe. Jenže, jak říkají pamětníci, trvá tato sláva a vděčnost národa ke svým osvoboditelům déle než u nás. Kam oko pohlédne je Lenin. V každém podniku je Leninův koutek, v každé kavárně, škole, restauraci, továrně, bytě, všude visí, stojí, sedí, čte, píše, směje se, řeční Lenin. Kult, úcta, nebo řekl bych - kdyby to tak vyvětrale neznělo - láska k Leninovi je bezmezná a důvěra v něho nemá mezí ani konce. My zrození pod slunce západem jsme lidé skeptičtí, rozrytí, pochybovační, ironičtí a dělníci boží. Nejsme s to upřímně věřit takové veliké upřímnosti a lásce. My jsme otrávená generace.
   Prodělal jsem jako každý člověk, který přijde do SSSR, všechny stupně vyvíjejícího se vztahu k SSSR.
   První pohled byl nový, ohromující, cítil jsem docela blízko dech a vítr revoluce, slyšel, voněl, viděl jsem ji kolem sebe. Lenin, rudé prapory, rudá armáda, rudé nápisy, plakáty a hesla. Hlava se mi točila, mravenci mi běhali po zádech, hrdlo jsem měl stažené. To bylo nadšení.
   Potom přišla deprese. Únava z dojmů, přepětí nervů, chvat života, spěch práce, přelidnění, návaly, lomoz v ulicích, nepořádek, a všude samý Lenin, rudé prapory, rudá armáda, rudé nápisy, plakáty a hesla. Měl jsem toho plné zuby.
   Potom náhle, snad jednou ráno, když jsem si vyšel na Náměstí sovětů na procházku, bylo mi všechno v okamžiku jasné, všechno nutné, pochopitelné. Nedovedl jsem si jinak představit Moskvu a sovětský stát. Byl by mi chyběl Lenin všude, kde by nebyl, potřeboval jsem rudé prapory, rudou armádu, rudé nápisy, plakáty a hesla.
   To už jsem věděl dost o SSSR, abych ti mohl napsat, že se mi tu líbí a že jsem jist, že tuhle pětiletou válku SSSR vyhraje na všech frontách.

   GÉZA VČELIČKA
   Lenin, to bylo všechno, co jsme v Sovětském svazu viděli a co co vespolek tam celý národ vykonal. Lenin, to byla sovětská pětiletka. Lenin, to byl Dněprostroj. Lenin, to byla mračna rudých letadel nad tajgou. Lenin, to byli čeljuskinci, sedící na ledové kře a naslouchající moskevské vysílačce. Lenin, to byl nový rekord letce Jevdokimova. Lenin, to byly petrolejové věže v Baku. Lenin, to bylo slunce, zářící nad Něvou. Lenin, to byly tisíce nových sovětských továren, kolchozů a měst. Ano, to všechno byl Lenin.

   KAREL KONRÁD
   Lenin. Pět písmenek. Pět paprsků hvězdy, jejímž kosmickým posláním je být stálicí.
   A věru není jediného odvětví lidského snažení anebo usilování, kam by nebylo její karmínové záření neproniklo, nedospělo, zatímco ploskonozí ideologové, politici i vědci se marně snažili zhasnout onen plápol přívalem svých slin i chrchly nejvybranější nenávisti:
   Nenáviděn na smrt.
   Milován na smrt.
   Obáván na smrt.
   Zbožňován na smrt.
   Hle, z jakých tkání a cév je složena podstata Nesmrtelnosti!
   Na básnících všech národů je, aby tento div zvěstovali bezpočtukrát, neboť doba zázraků již minula a z kvetoucích měst i z bývalé společenské morálky jsou jen bezesporné pahýly.
   Lenin: nekrásnější hlava a orel pro minci chudých!
   Vladimír Iljič Lenin: střecha světa!

   JOSEF HORA
   V Moskvě
   Do nekonečna se rozpíná
   země bílá.

   Kolikátá již hodina
   uhodila?

   Jdu jako duch Rudým náměstím
   kol Leninova hrobu.

   Tvé srdce bije. Je časoměr
   a měří dobu.
   
   FRANTIŠEK HALAS
   Co svět světem bude, zůstane lidstvu génius Leninův prvním velkorysým uskutečňovatelem a zákonodárcem socialismu, vítězem jeho bitev, strážcem jeho čistoty, silou jeho lásky a vtěleným příkladem souzvuku života s dílem. Jeho tvář pak jednou z oněch oběžnic duchovního vesmíru, které nepřestávají nahlížet do kolotání dnešků a zítřků... Není minuty v čase, aby od jednoho konce světa k druhému nevybuchovalo jeho jméno, jméno, za kterým leží nevyčerpatelné ložisko víry všech spravedlivých. Jsme svědky času, kdy lid jeho rodné země s bezpříkladným hrdinstvím hájil a uhájil setbu socialismu zrajícího k žatvě. Byla oddálena, ale žádná moc na světě nezadrží její nové klíčení.

   BERTOLT BRECHT
   Díra v Iljičově botě
   Vy, kdož na paláci odborů děláte
   Dvacetimetrovou Iljičovu sochu
   Nezapomeňte na díru v jeho botě
   Na toto znamení chudoby dosvědčené
   mnohými.
   Slyším totiž, že ta díra
   Míří k západu, kde žijí mnozí, kteří podle té
   díry v botě
   Poznají, že Iljič
   Je jedním z nich.

   Je ještě jiná "poezie", pravověrně steigrovská:

   KAREL KASANDA
   Lenin-Uljanov
   (Původu jest záhadného. Za ženu má židovku, v jeho rodině se mluví židovsky, ale židem - "vyvolencem" přesto prý není.)
   Židomil jest horší žida,
   spár i v srdce matky vtíná,
   vlastní bratry na smrt vydá.
   V těch, již nectí zlaté tele,
   smrtelné zří nepřátele.
   Toho důkaz - u Lenina.
   (Hrobaři Ruska, 1922)

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]