Svébytná ikona sedmdesátých let Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 a do Dunaje skočil 13. 4. 1981, takže jeho fanoušci, a nejen ti, slaví hned dvojí výročí. O čem ale vlastně vlasatý, chraptící kluk zpíval? To stojí za úvahu, i když v ní vzhledem k rozsahu této přílohy pominu většinu jeho písniček z velkých desek!
   Když mi bylo osm let, uslyšel jsem z rádia poprvé příběh mladíka suplujícího s ryzí účastí ryze ženskou práci – a byla to písnička Dráty pletací textaře Karla Šípa. Brzy nato přišla zpověď tří kamarádů, kteří upřednostnili buržoazní golf a „hůlky“ před ženami (nikomu, jak se zdá, nevadila), nazvaná René, já a Rudolf (opět Šíp, 1973) a téhož dne (24. 7.) stačil Jiří nazpívat i Svěrákův (tehdy ovšem „Synkův“) Holubí dům. Mimochodem, zvuky v úvodu nepocházejí od holubů, nýbrž od pražských racků.
   Typicky ženská fobie stala se pak předmětem posměchu v Moje milá má strach z myší (opět Karel Šíp) a v příběhu od Mirka Černého Jsem svítání (1973) se zpěvák básnicky vciťoval do úsvitu. Pocity člověka „v hloubi“ chyceného křečí přiblížil Šíp v Proč potápěč pláče a Svěrák s Uhlířem připojili téhož dne i krásnou píseň Jabloňový list (Jarda Uhlíř ji po Schelingerově smrti nazpívá podruhé). 1974 vznikla i Šípova adorace bicyklu Šlapací kolo („šlapu, jak šlapat se má, já se mám“) a dobrá rada Kupte zvíře z pera F. R. Čecha navázala na zvířecí songy Sodomovy. Ve filmu Hodinky bez vodotrysku (1974) byste pak objevili jedno z prvních Schelingerových vyznání Lásko, dej mi sílu (hudba Karel Svoboda), a to již hvězda strmě stoupala. Sama by to však nezvládla, nýbrž jen S pomocí přátel (14. 5. 1974) – a tehdejšího manažera Františka Janečka (!). Tuto píseň složil Olda Říha a přešla pak i do repertoáru „Katapultů“. Říha ovšem Jiřímu napsal i Sólo pro housle, minimalistické Co je to mezi námi a romanci Láska na první pohled („…přichází nesmělá“). Z roku 74 je i rozverné sdělení Miloslava Procházky Já fotím rád a Grossmannova posmrtná Namále mám, ve které si jeden Jiří za druhého stěžuje, že mu manželka „působí šrám“. V originále to zpívá Ringo Starr, nicméně falešně.
   Podzim 74 přinesl song Dělám hú (originál Terry Stampa se jmenuje Hit Me Across The Head With A Spoon Mama) a téhož dne v Mozarteu vznikla i písnička Sim-sala-bim. K ústřednímu sloganu tu Čecha inspirovala Saxana, Dívka na koštěti a na rozdíl od Petra Jandy (v dobové Melodii) si nemyslím, že text postrádá smysl. Je naopak až překvapivě promyšlený.
   Báječní muži byli toho roku převzati od Black Sabbath (Into The Void) a inspirováni pro změnu filmem Báječní muži na létajících strojích. Písničkou Formule se pak Čech nesl na vlně klučičího zbožštění „velkých závodníků“, i když titul kreativně koresponduje i se zmíněným Sim-sala-bim z druhé strany singlu.
   Začátkem roku 1975 vylíčil Jan Krůta situaci v Severním Irsku v písni Belfast v sedm hodin ráno a 11. 12. 1975 je natočena jedna z nejhezčích Schelingerových a Čechových písniček Léto s tebou - s nezapomenutelně vystupňovaným zpěvem. X-tou zpovědí láskou oklamaného bylo Ptají se lidé (…„zdali vím, jak na zábavách tančíš s ním“) a přiznávám, že nad textem opakovaně dumám. Není dokonalý a hit hraničí s kýčem, na druhé straně však pocity teenagera na zábavě trefil. Problém tkví spíš v obratu „láska je silnější než já“ působícím jako přílišné klišé. Zachránit to mohl fakt, že šlo o lásku v srdci sokově, ale při poslechu to většině nedojde.
   Ringo Čech mezitím Schelingera donutil i skládat a vyráběl na melodie jednu ptákovinu za druhou i vč. Evženie, která má „pár nohou krásných a pár očí zrádných“ a bombastické recese Držte se módy („tepláky s bílým lampasem – zdobené růží za pasem“). V Kupte zvíře zase Sodoma a po něm i Jiří kolovrátkově vyjmenovávali, které mazlíčky včetně koně je v paneláku „radost mít“. Recitativ je jak z absurdního dramatu: „Tak vidíš, synu, sloni už letí na jih, brzo přijde zima, musíme si koupit rukavice a kulicha.“ „Ano, tatínku, a taky zebru, ta v zimě obzvlášť potěší!“
   Praví muži zkušení (1977) pak recesisticky varovali chlapce před ženitbou, mj. i slovy „to, co Plzeň proslavilo, o pověst mě připravilo, každý jen tu svou, má za jedinou…“ Čech zkrátka vždycky textoval po svém (a bez ohledu na přízvuky), tak jako Schelinger se španělkou po svém skládal, a František ho jako moudrá babička občas musel nutit do refrénů. „Říkal jsem mu: NĚCO se zkrátka musí opakovat.“
   14. 9. 1976 vznikla Holka bláhová se zajímavým textem Petra Markova, ale už na apríla téhož roku dostal šanci Václav Zahradník a realizován byl nezapomenutelný valčík začínající: V teplý letní den/ hudba tiše zní/ bloumá si a sní/ švihák lázeňský… - nesporná pocta všem západočeským lázním, i když protahování „ý“ ve slovech „Mariánských, Františkových, denně ho potkáš v ulicích“ rve uši.
   Vedle lepších i horších říkanek se Čech po léta pokoušel napsat i nový Holubí dům, což se mu nepodařilo, a tak se pouze vrátil Zdeněk Svěrák a Soldier Of Fortune od Deep Purple u nás představil jako Šípkovou Růženku (21. 6. 1976). Možná byl text inspirován anonymní českou knížkou Světem pohádek a kouzel, kde čtu: Znáš tamo tichý zámek ten,/ jenž v šípkoví je ponořen?/ Kdys hrdě k nebi v kráse čněl,/ teď vprostřed křovisk oněměl./ Hrad Růženky to Šípkové,/ kam marně míříš kroky své,/ zlé víly kouzlem hrad je klet/ a těžce uspán na sto let./ Tam spí teď celá družina,/ i prapor věžní usíná,/ kůň ve stáji, i v díře myš,/ spát kuchaře i krále zříš./ A ve věži u okénka/ tam Šípková spí Růženka,/ sní – na podušce sličnou líc,/ vysvobození čekajíc. Pokud Svěráka veršíky skutečně ovlivnily svou atmosférou, uznejme však i to, že se té vlastní verze zhostil s naprostou ctí.
   Z téhož dne jako Růženka pochází i tesklivě snivé („a smutku já se poddávám“) Čechovo vyprávění na hudbu Jiřího Havelky (jeho dceru jsem kdysi poznal jako pacientku Jedličkova ústavu) Sníh a mráz. Začíná slovy Bílý je plášť nad krajinou… Absolutní „doják“, avšak jako Mistr kontrastů nahrál Čech koncem téhož léta s Jiřím i zběsilou Zpověď (nedbalého šoféra) s perlami jako „myslel jsem si, že jsem Lauda,/ budu sedět, jaká hanba!“. Se Zpovědí i Formulí spřízněný Závodník (3. 3. 1977) Ladislava Štaidla zazněl rok nato ve filmu Přikázaný směr jízdy a zůstalo to jedinou chvílí, ve které se Jirkové Hrzán a Schelinger ocitli „na téže lodi“. S výjimkou jejich obdobné smrti. Štaidl pak dodal i poněkud v Jiřího podání skučivé Kde jsi, moje lásko (kde jsi) a Což takhle dát si špenát Karla Svobody byl hit, jenž tvrdí muzikanti Ringovy kapely sice hrávali na přání diváků, avšak leda se zaťatými zuby. V říjnu 1977 přišla méně známá, ale taky titulně filmová písnička Angelo Michajlova Hop, a je tu lidoop, jejíž text však dává najevo, že Čech asi neměl při psaní ani sebemenší ponětí, oč ve filmu vůbec půjde (anebo jen stopové). Z listopadu 1977 pochází Tvůj první velký kluk jsem já (Ondráček/Čech) o dívce, která stále říká „nééé“, a song zoufalců Jsem prý blázen jen složil Jiřímu na tělo jeho kytarista Standa Kubeš. Jen čtrnáct dní nato vznikl v Mozarteu i doják Už není pro mě k mání, ale a popravdě, Schelinger by asi zazpíval cokoli. Většinou dobře. Z 2. 5. 1978 je třeba můj oblíbený rockový duet Létáme Franta-já, létáme oba dva, ale zvládl i krkolomnosti typu Jitka tká (1977). Ještě větší kuriozitou se stala skladba Bača to nepřežil ze seriálu Zpívá a hovoří F. R. Čech (nikdy nereprizovaného!), která kritizuje turisty na horské louce, že si „tu loupaj vejce“. 1978 znělo ale prvně i Sloní bugy, úderný Jiřího duet s Helenou Maršálkovou, a nelze zapomenout na draculovské Nám se líbí, i když je tam Frankenstein jako obvykle zaměněn za monstrum, které vytvořil. Zdatně mu sekunduje Vančurův Barbucha.
   Roku 1980 následovaly i hypertvrdé hity Lupič Willy - o bídném zloději autodílů z Proseku – či Co dělá Indián („Ženu si chytí jinou, stan postaví o kus dál, dny stejně báječně plynou, proč by se Indián bál?“ Tato vypalovačka se už bohužel dochovala jenom v Ringově podání, všechno se počalo rozkližovat. Dobrých písní ovšem neubývalo, i když Jahody mražený (1979) mi pokaždé přijdou textově jako až trochu moc mechanické. Vezou až nicméně až moc na vlně Špenátu.
   5. 3. 1979 natočil Jiří i velmi působivé vlastní skladby (s Čechovými texty) Znám tisíc důvodů („…pro tisíc špatných rán“) a Už mě nelíbej. Sestra má mě hýká (hudba Václav Zahradník) je adorací sourozeneckého vztahu a Díky za všechno, mámo má netřeba komentovat. Obě skladby vyšly na již posmrtného singlu. „Tahem na bránu“ disponuje sebevědomé Jen ty, právě ty (Ondráček/Borovec 21. 3. 1979) a téhož dne natočená Klaudie stejných autorů předvedla Jiřího hlas na hranici možností. Skladbu nezaměňujme s méně dokonalou slovenskou písní Sylvia o malé holčice, která i dnes ještě zůstává nevydána, tak jako i podřadná Hej, štatér, kterou Čech snad musel vymyslet za tři minuty. Navždycky ztracena (z brněnského studia) je zřejmě píseň Kufr a pro nás, Čechy, je navždycky ztraceno i Schelingerovo tělo (protože v pražském hrobě pravděpodobně neleží). Jeho hlas se však z éteru jen tak nevytratí.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]