FRANTIŠEK SKÁLA

   Velikonoční

   Podřezali nám hebrlinka
   a stáhnuli ho dohola
   a on teď chudák tvrdě spinká
   a je z něj malá mrtvola.

   A je mi z toho tuze úzko
   ba dokonce mám trochu strach
   když na okřínu vidím maso
   a namodralou perleť šlach.

   Zas klapačky a pamihody
   a zvony letí do Říma,
   za nimi černomodré mračno,
   z něhož to jarně zahřímá.

   Maminka vaří kopu vajec
   v třezalce, v slupkách cibule
   a už se těším na mazanec
   a na bleďounké bledule.

   Zas brouzdám se v bukovém listí
   jež jak měděné folie
   mi pod nohami šustí, svistí,
   háj dosud celý holý je.

   Jen modrá očka jaterníku
   mhourají na mne ze žlebu
   a zajíc růženec tu přetrh
   vykonav tu svou potřebu.

   Hle jehly jedového ostří
   zapomenuté v koleji
   a krásné čepele a pilky
   budou tam v stínu doleji.

   Ach vidím zas to svěží ráno,
   slyším drozdy a pěnice
   a já čtyřletý krajky z ledu
   jak schovávám si v bedničce.

   To bylo pláče za hodinu,
   když zbyla z nich jen loužička.
   Jak musela mne utěšovat
   i maminka i babička.

   Jidáše zlaté hned jsem měl
   na talířku i s troškou medu
   a abych snáze zapomněl,
   vypravily mne na koledu.

   Ej hody hody doprovody,
   dejte červené vajíčko!
   Kolikpak uteklo už vody,
   co už tu nejste, matičko.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]